Klíšťata expandují, šíří se i piják lužní. Chybí holomrazy, říká parazitolog

„Člověk by čekal, že se klíšťata vyskytují jen v letním období, nicméně naše klíště obecné je schopné se aktivovat i v celkem nízkých teplotách, kdy se vyskytne na vegetaci a stačí mu jen malinká ploška, kam zasvítí sluníčko, kde bude tepleji než v okolí,“ říká parazitolog Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzy Karlovy (PřF UK). Co to znamená? Že i když budou teploty vhodné tak akorát na teplý kabát, stejně si můžeme my nebo naši mazlíčci donést z vycházky klíště.

Otázkou zůstává, zda klíšťat skutečně přibývá, nebo zda si jich pouze více všímáme. Podle Jana Votýpky platí obojí. „V současné době se v souvislosti s globálními změnami klimatu můžeme s klíšťaty setkat i tam, kde v minulosti byla vzácná nebo nebyla vůbec. Klíšťata díky vyšší teplotě začínají stoupat do vyšších nadmořských výšek. Ono nejde ani tak o teplotu letní, ale spíše o teplotu zimní,“ vysvětluje parazitolog, podle kterého chybí spolehlivý zabiják nejen klíšťat, ale i všeho ostatního – holomrazy.

Větší množství těchto parazitů v některých oblastech souvisí i se stěhováním volně žijících živočichů do měst. A to jak kvůli neustále se zvětšující zástavbě – a tím pádem i zmenšování jejich přirozeného prostředí, tak kvůli množství míst, kde je možné najít „divokou přírodu“. Lišky, srny nebo hlodavci jsou ideálními hostiteli klíšťat. „V současné době máme ve městech tzv. brownfields, což jsou oblasti, které jsou převážně opuštěné, zdivočelé, můžeme je nazvat jakousi novodobou divočinou, a v těchto oblastech se velice dobře daří různým živočichům. Tudíž najednou ve městech vznikají epicentra, kde se klíšťata množí, a z tohoto místa pak mohou pronikat do okolí – současně jsou tato místa lákavá pro nás i domácí mazlíčky. To je něco, co tady v minulosti ne že nebylo, ale je toho teď víc,“ vysvětluje Votýpka.

Jak moc umí klíšťata potrápit divoká zvířata, ví v záchranných stanicích. „Je to problém hlavně u mláďat savců. K nám se třeba dostávají srnčata, která jsou zesláblá a vysílená, protože jsou na nich invaze klíšťat,“ popisuje Luboš Vaněk ze záchranné stanice na Huslíku. „Pokud matka pozná, že je na tom srnče špatně, opouští ho. Ale není to jen srnčí. Stává se to často i u ptáků,“ vysvětluje Vaněk, který ošetřoval mládě poštolky pokryté velkým množstvím těchto parazitů. Mláďatům se může stát invaze klíšťat osudná. U dospělých jedinců se pak mohou zachytit v oblasti očí, která není pokrytá peřím.

Život klíštěte

Tento malý parazit by se dal vzhledem ke své velikosti nazvat dlouhověkým. Dokáže přežít i déle než dva roky – tedy v případě, že úspěšně projde celým vývojem, což se podaří jen velmi malému množství klíšťat. „Samička naklade vajíčka (jedná se o tisíce) a z nich se vylíhnou malinká šestinohá klíšťátka. A už tohle malé klíště potřebuje sát. Musí proto vyhledat svého hostitele – hlodavce, ptáka, ale i člověka, na kterém se nasaje, poté odpadne a změní se v nymfu,“ popisuje parazitolog Jan Votýpka. Následně se proces opakuje – nymfa musí najít hostitele, na němž se musí nasát, následně odpadne, svlékne se a změní se v dospělce.

Pokud na sobě najdete přisáté dospělé klíště, jedná se vždy o samici. Samci u klíšťat totiž krev nesají. Samice může být přisátá až týden, během něhož se změní v šedou „fazoli“ – a pak všechnu svou energii spolu se získanými zásobami vloží do svých potomků. Poté zahyne. Celý tento proces se nestane během jednoho roku, ale minimálně dvou, což znamená, že klíště musí alespoň jednou zimovat. „To je velmi nebezpečné, většina klíšťat během zimování chcípne. Většina klíšťat navíc nepotká svého hostitele a pojde hlady nebo někde vyschne. Takže zatímco samička naklade dva až tři tisíce vajíček, dospělosti a další produkce potomstva se dožijí jedno až dvě klíšťata. To všechno ostatní je vlastně odpad,“ říká Votýpka.

Háčky jako pojistka

Když už na sobě nebo na zvířeti najdete klíště, může se stát, že se tzv. nebude chtít pustit. Za to mohou zpětné háčky na sosáku. Ty však nejsou v žádné spirále – jde o centrické kruhy, takže je jedno, jestli kroutíte doleva, či doprava. Nejefektivnější je proto uvolnit kůži kolem sosáku. „Kdybychom byli v tropických oblastech, tam jsou klíšťata, která nejen že mají zpětné háčky, ale ještě se ‚zacementují‘ do svého hostitele – vyloučí hmotu bílkovinné povahy a ta zajistí ještě zpevnění vazby mezi sosákem a kůží,“ popisuje Jan Votýpka a vyvrací zároveň obavy z následků, pokud část klíštěte zůstane v kůži: „To, co tam může zůstat, není hlavička, ale sosáček. Pokud zůstane v kůži, hrozí pouze zahnisání.“

I když sají v dospělosti pouze samice klíšťat, můžete na sobě či na zvířatech najít i samce. A to z jednoho prostého důvodu – hledá na hostiteli samičku. „On si s nimi dává dostaveníčko, než aby je chudák hledal v lese nebo na louce, ví, že když skočí na hostitele, bude velká šance, že tam samička bude. Takže se tam s ní potká a společně kopulují. Někdy je proto možné najít částečně nasátou samičku a v ní je zapíchnutý sosáčkem samec a vypadá to, jako kdyby ta klíšťata na sobě vzájemně sála, ale není to tak,“ vysvětluje Votýpka.

Hrozba jménem piják lužní

Zatímco jiní cizopasníci, kteří žijí především na hostiteli, se mohou stát rezistentní proti antiparazitikům, u klíšťat to zatím nehrozí. V přírodě totiž repelentům nebo insekticidům nejsou běžně vystavena. Přesto je potřeba dávat pozor na to, co si vy nebo váš mazlíček donesete domů. Konkrétně u psů to totiž může být ještě jeden nechtěný a zároveň velmi nebezpečný pasažér – piják lužní. „V poslední době jsme svědci šíření nového klíštěte – pijáka lužního. Stabilně a dlouhodobě se vyskytoval v oblastech jižní Moravy, ale v současné době se posunuje po celém území našeho státu. Vlastně kopíruje situaci, k níž došlo v okolních státech, kdy toto klíště dobylo celé Polsko, Německo, Slovensko – a my jsme zůstávali dlouho takovou poslední enklávou,“ líčí parazitolog Jan Votýpka z PřF UK.

A čím je piják lužní pro psy tolik nebezpečný? Především onemocněním, které není přenosné na člověka. U psů ale může způsobit vážné zdravotní problémy, v horším případě i smrt. Nazývá se babezióza, mezi jejíž příznaky patří slabost, únava, nechutenství, ale také krvácení, zvětšení jater nebo selhání ledvin. Mapování výskytu pijáka lužního se věnuje výzkumný tým Ústavu patologické morfologie a parazitologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a pomoci může každý. Na webu najdipijáka.cz jsou informace nejen o tom, jak rozeznat pijáka od klíštěte, ale také o tom, jak může každý nález tohoto parazita pomoci s výzkumem a případným varováním pejskařům v dané lokalitě před rizikem nákazy babeziózou.

POZOR! MÁME PRO VÁS SOUTĚŽ O AUTO A CHYTRÉ HODINKY! BĚŽTE NA SOUTEZFORESTO.CZ A ZJISTĚTE VÍCE!