Sezonou 2022 vstoupila formule 1 do nové éry. Atraktivnější, soubojovější… a nechtěně také bolavější. Monoposty kvůli tomu prošly mnoha technickými úpravami. Fanoušci se sice více baví, ale piloti o to více také trpí. Především Carlos Sainz, jezdec stáje Ferrari, by rád rozjel debatu o tom, že čas strávený v kokpitu rozhodně není blahodárný a hrozí neblahé zdravotní důsledky.
Oproti vozům z jakéhokoliv období druhé poloviny 20. století jsou dnešní monoposty abnormálně bezpečnou „schránkou“. Ale stále není usednutí do uzoučkého kokpitu, jízda po okruhu v rychlosti přes 300 kilometrů za hodinu a svádění soubojů, ve kterých rozhodují centimetry, něčím, co by si každý užíval.
Zvláště v sezoně 2022 se musí piloti popasovat s větším nepohodlím než v předchozích letech. Je to daň za to, aby byl populární seriál ještě populárnějším, držel diváky u obrazovek, případně je přilákal přímo na tribuny u trati.
O navýšení počtu předjížděcích manévrů či umožnění toho, aby se auta pronásledovala na ještě menší vzdálenost, se postarala změna technických pravidel. Jiná aerodynamika, širší pneumatiky, zcela nové zadní křídlo… To je jen pár novot. Atraktivitu doručily, ale k tomu přibalily trable pro piloty.
Ti v upravených monopostech cítí jakékoliv nárazy – třeba líznutí obrubníku nebo najetí na drobnou nerovnost – velmi tvrdě, zvlášť když v kokpitu prakticky leží. Největší bolístkou ročníku 2022 je poskakovaní, anglicky je tento jev nazývaný „porpoising“. Takto zdivočelé jsou formule při vysoké rychlosti na rovinkách vlivem ztráty a opětovného získání přítlaku. Už jen při pohledu „zvenčí“ je patrné, že se jezdci nemohou cítit komfortně.
A visual representation of ‘porpoising’.
— deni (@fiagirly) February 24, 2022
Thanks @Charles_Leclerc pic.twitter.com/gQetc38BAH
Některé týmy s porpoisingem bojují více, jiné méně. Ale nejeden pilot si stěžoval, že to dlouhodobě není udržitelné. Páteř a krk totiž kvůli nepožadovanému důsledku úpravy formulí dostávají pořádně zabrat.
„Sám letos pociťuji větší únavu a napětí v oblasti krku a zad. Je jasné, že dalších deset let v tomto duchu bude náročných,“ postěžoval si Carlos Sainz, který v F1 usedá za volant Ferrari. „Je to otázka pro všechny ve formuli 1. Kolik zdraví musí jezdec obětovat pro to, aby mohl závodit? Přemýšlím o dlouhodobém důsledku,“ dodal 27letý Španěl.
Poskakování bere dech
Už dříve během sezony ztratil pár slov k negativu technické revoluce mladík George Russell z Mercedesu. „Kvůli silnému poskakování jsem opravdu poprvé bojoval se zády a bolela mě i hruď. Poskakování vám bere dech, nikdy to nebylo extrémnější. Doufám, že najdeme řešení, protože to není dlouhodobě udržitelné,“ poznamenal Brit po dubnové Grand Prix v Itálii.
Výrazně chladněji k problematice přistupuje Sainzův parťák z Ferrari Charles Leclerc, který po posledním závodu v Barceloně přišel vinou závady na pohonné jednotce o pozici lídra šampionátu. Když se podíváte se záběry z minikamery zabudované do helem pilotů, může se běžnému smrtelníkovi zdát, že ve chvílích, kdy porpoising udeří, nemá jezdec šanci pořádně vidět. Optiku má velmi roztřesenou, což v situacích, ve kterých rozhodují dokonalý odhad a milisekundy, není ideální. Ale Leclerc je podle všeho imunní.
„Nemyslím si, že by mě to nějak rozptylovalo. Oproti době před 20 lety jsme se o dost posunuli. Ale možná nejsem ta nejlepší osoba, která by o tomto měla mluvit. Nejsem totiž vůbec citlivý. Nerozhodí mě, když najedu na obrubník, nerozhodí mě poskakování. Opravdu to pro mě není problém,“ řekl monacký závodník.
Stájový kolega Sainz by mu ale možná připomněl, že pro záda a krk to problém je.
