Šest vítězství zaznamenaných ve velkých cenách nedokáže plně vystihnout fenomenální talent postavou nevelkého kanadského závodníka. Gilles Villeneuve si svým bojovým naturelem vydobyl místo v srdcích milionů fanoušků po celém světě. Zahynul právě před 40 lety během posledních minut tréninku na Velkou cenu Belgie.
Podle mnohých zosobňoval všechny dobré vlastnosti automobilového závodníka. Omračoval přirozeným talentem pro vysokou rychlost a vynikajícím způsobem jízdy, který byl agresivní, ale přitom citlivý k technice a vždy férový. Tyto atributy doplňovala otevřená a veselá povaha. Štíhlý, menší postavy, ale s nezkrotnou odvahou – to byl Gilles Villeneuve, závodník, který snímal nohu z pedálu plynu jako poslední.
Gilles Villeneuve proslul agresivním, avšak nezákeřným způsobem jízdy. Zdroj: Getty Images
V Kanadě se škodovkou
Niki Lauda o něm jednou řekl: „Miloval jsem na něm téměř všechno, byl to ten nejbláznivější vlčák, jakého jsem na tratích Velkých cen potkal. Navíc byl ale citlivou a sympatickou osobností. Tato kombinace z něj činila úžasnou lidskou bytost.“
Kdo si kladl otázku, jak může své rudé dvanáctiválcové Ferrari přivést do driftu ve třísetkilometrové rychlosti, zapomínal, že tenhle ďábel s tváří anděla to dovede ze zvláštních důvodů: ještě před tím, než začal usedat do monopostů byl po dva roky mistrem světa v závodech sněžných skútrů, už v šesti letech řídil starou fordku svého otce a po demolici rodinného pontiacu musel nastoupit coby řidič desetikolových náklaďáků ve strýcově lomu. Není bez zajímavosti, že první vlastním Gillesovým vozem byla Škoda 1000MB. Méně pravděpodobné auto pro začátečníka byste asi v Kanadě těžko hledali.
Miloval rychlost, sám byl rychlý a dynamický. Když mluvil, vystřeloval věty jako z kulometu. Pro kariéru zadluženého mladého otce dvou dětí se ukázal být rozhodujícím prestižní závod Molson Grand Prix v roce 1976, kde Kanaďan ve své formuli Atlantic uštědřil porážku celé plejádě jezdců formule jedna. Jeden z nich, mistr světa James Hunt, posléze přesvědčil Teddyho Meyera, tehdejšího šéfa stáje McLaren, aby dal mladému Kanaďanovi šanci. Dočkal se jí ve Velké ceně Velké Británie 1977.
V časech, kdy Villeneuve závodil platilo okřídlené rčení o bezpečném sexu a nebezpečném závodění. Zdroj: Getty Images
Do tréninku vyrazil plný odhodlání s dva roky starým modelem M23. Několikeré hodiny nebyly mladickou nerozvážností, ale spíš výrazem snahy přiblížit se limitům obstarožního monopostu. V závodě si vedl znamenitě a zaznamenal páté nejrychlejší kolo. Jedenácté místo po technických problémech nebylo podstatné. Lidé od McLarena ale z nepochopitelných důvodů nenabídli Villeneuvovi další smlouvu.
Zrozen pro Ferrari
Ve stejné době ale zavětřili talent u Ferrariho, kde právě docházelo k bolestnému rozchodu s Nikim Laudou. Villeneuve byl touto šancí nadšen. „Kdyby se mě někdo zeptal, jaká tři největší přání jsem kdy měl, jako první bych jmenoval začátek závodění, potom dostat se do Formule 1 a posledním je závodit za Ferrari.“ Starý commendatore si k Villeneuvovi od začátku vybuduval velikou náklonnost řka, že mu ten malý Kanaďan připomíná nezdolného Tazia Nuvolariho.
Enzo Ferrari si dravého a lidsky vřelého Villeneuva zamiloval. Zdroj: Getty Images
Už druhý závod v barvách Scuderie předznamenal, že diamant bude třeba ještě chvíli brousit: ve Velké ceně Japonska Villeneuve špatně odhadl vzdálenost, najel na Petersonův šestikolový Tyrrell jako na skokanský můstek a po dalekém letu si prorazil smrtící uličku mezi diváky, kteří na tom místě neměli co dělat. Dva zabil, sedm těžce zranil, sám však vystoupil nezraněn.
Následující ročník 1978 byl poznamenán několika haváriemi, ale také záblesky geniality včetně prvního triumfu, který zaznamenává v domácí Grand Prix v Montrealu. Sezóna 1979, kdy Villeneuva v týmu doplnil Jihoafričan Scheckter, slibuje úspěch. Villeneuvovi se daří vítězit ve třech Velkých cenách, ve druhé polovině sezony ale přijímá roli „nosiče vody“ pro týmovou jedničku, která na jejím konci slaví titul.
I tak se stihl do srdcí fanoušků zapsat nezapomenutelným bojem o druhé místo ve Velké ceně Francie v Dijonu, kde spolu s René Arnouxem na Renaultu předvedl asi nejdramatičtější souboj všech dob. Monoposty do sebe v průběhu několika kol opakovaně naráží, kouří se od kol a jezdci si mnohokrát vymění svoji pozici.
Villeneuve v rudém Ferrari s číslem 27, to byl typický obrázek ranných 80. let. Zdroj: Getty Images
Vrtkavá štěstěna
Legendární je také kousek z deštivého tréninku na GP USA – Východ: Gilles v něm nadělil nejbližšímu soupeři 11,5 sekundy. Závod ve španělské Jaramě zase plně odhalil Kanaďanovu motivaci v závodním voze: několikrát opustil trať, měnil pneumatiky, zajel nejrychlejší kolo závodu (náskok 1,5 sekundy před zbytkem pole) a i když nebodoval, byl šťasten. Ukázal, že být nejrychlejší jej uspokojuje bez ohledu na body.
Následující Ferrari 312 T5 byl bohužel katastrofou a mistr světa Scheckter se jednou dokonce ani nekvalifikoval do závodu. Právě v těchto podmínkách vynikla Villeneuvova mimořádná motivace jet s každým autem, co nejrychleji to jde. S monopostem, který zvládne během sezóny získat pouhých osm bodů, vedl ve Velké ceně Brazílie, zajel nejrychlejší kolo v Monaku a po kolizi dovezl do depa tříkolový vrak v Holandsku.
Zrada předzvěstí tragédie
To už ale klepalo na dveře první Ferrari s turbomotorem. Přeplňovaná patnáctistovka měla sice drtivý výkon, jízdní vlastnosti nového typu byly však, jemně řečeno, blízké spíš traktoru. Díky Villeneovovu mistrovství se přesto podařilo dovézt stroj do cíle na prvním místě v Monaku a Španělsku. V obou případech za sebou Kanaďan dovezl početný a natěsno seřazený vláček jezdců, kteří ho navzdory lepším jízdním vlastnostem svých aut nebyli schopni předjet.
Ročník 1982 má být rokem turbomotorů a u Ferrariho jsou podle všeho připraveni nejlépe. K Villeneuvovi se však štěstí obrací zády. Předpoklady pro tragédii byly zasety už při závodě v Imole, kde týmový kolega Didier Pironi nerespektuje taktické pokyny a zákeřně okrade Gillese o jisté vítězství.
Zrazený Villeneuve na stupních vítězů Imole 14 dnů před osudnou nehodou. Vpravo oslavuje vítěz Pironi, který si však dlouhého života také neužil. Zdroj: Getty Images
Pomsta vzplála už za 14 dní. Do konce sobotního kvalifikačního tréninku na okruhu belgické Velké ceny v Zolderu, zbývá sotva pár minut. Rudé Ferrari 126 C2 s číslem 27 vyráží z boxů na poslední ostrá kola v zoufalé snaze předčit rivala Pironiho v boji o pole posittion. Před rychlou zatáčkou Terlaemen zpozoruje Villeneuve pomaleji jedoucí vůz March německého závodníka Jochena Masse, který se vrací do boxů. Mass Ferrari vidí, naneštěstí se však vyhne do stejných míst, kudy si Villeneuve naplánoval předjetí... Na opravný manévr už je pozdě.
Po srážce s jiným monopostem byl Villeneuve i se sedačkou vymrštěn s vozu a po 80 metrech letu skončil v ochranných sítích. Zemřel tentýž večer. Zdroj: Getty Images
Gillesovo Ferrari v plné rychlosti najíždí pravým předním kolem na zadní levé kolo Marchu, je katapultováno do vzduchu a následkem nárazu je z vozu vyrvána sedačka pilota, která i s Villeneuvem opíše děsivý oblouk a skončí o 80 metrů dál v ochranných sítích. Lékařům se ještě podaří obnovit činnost srdce, zejména poškozený mozek je ale příčinou toho, že okolo desáté hodiny večerní už není Gillesovi pomoci.
Tragédie Gillese Villeneuva 8. 5. 1982 v tréninku na Velkou cenu Belgie. Zdroj: Getty Images
V den své poslední jízdy přitom pronesl prorocká slova: „Nenávidím charakter dnešních formulí. Prakticky nemají pérování, řízení je ztížené přísavným efektem a z odstředivé síly v zatáčkách se mi dělá černo před očima. S jezdeckým uměním to nemá co dělat. Jen vší silou držíš volant a snažíš se jím točit směrem zatáčky. Monaco a Long Beach byly pomalé okruhy, takže tam to nevadilo, ale Zolder bude zabijácký. Kvalifikace je fraška. Máme dvě sady měkkých gum, které vydrží jen jedno rychlé kolo. Když se nacházím na takovém Kamikaze-kole, nezbývá než doufat, že se všichni dívají do svých zrcátek.“
Villeneuve s rodinou. Za volantem malý Jaques, mistr světa F1 v roce 1997... Zdroj: Getty Images
Tragický osud brzy dostihl také rivala Pironiho. V tréninku na GP Německa těžce havaroval a málem přišel o nohy, v autech už dál závodit nemohl. Adrenalin hledal v závodech motorových člunů, které se mu v roce 1987 staly osudné. Krátce po Pironiho smrti porodila jeho přítelkyně dvojčata. Jmenují se Gilles a Didier.
