Kolikrát to v Tokiu cinkne? Největší české šance na medaile z olympiády přináší voda

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. To na olympijských hrách platí dvojnásob. Už samotná kvalifikace na akci pod pěti kruhy je pro mnohé sportovce vrcholem všeho. Ryzím příkladem je třeba zisk místenky v podání české basketbalové reprezentace. Jen účast se pro Tomáše Satoranského a spol. rovná zisku zlata. Zároveň nikde není napsáno, že „baskeťáci“ nezabojují o medaile. Vždyť předloni na mistrovství světa vyrazili všem dech šestým místem.

Ale teď k těm, u nichž se zisk nějakého cenného kovu zdá být trochu více pravděpodobnější. Nebo minimálně existuje poměrně slušná naděje.

Adam Ondra

Ve sportovním prostředí je Adam Ondra zavedené jméno, na které může být Česká republika náležitě pyšná. Několikrát posunul hranice lezení. Ve 28 letech jede na svoji první olympiádu – jistě by se představil už v roce 2016 v Riu de Janeiru, ovšem sportovní lezení tehdy ještě nebylo zařazeno do programu her.

Ondra je trojnásobným mistrem světa v lezení na obtížnost, získal mnoho dalších ocenění. V Tokiu ho čeká kombinace tří disciplín, a to lezení na obtížnost, lezení na rychlost a bouldering. Lezcům se budou násobit umístění ze všech tří disciplín. Tento formát si český „šplhal“ vyzkoušel poprvé před dvěma lety na světovém šampionátu v Innsbrucku, kde se mu příliš nedařilo. V Japonsku se však dá očekávat útok na medaili.

Barbora Seemanová

Barbora Seemanová nedávno dosedla na evropský trůn a dala razítko na to, že je plavkyní těch nejlepších kvalit. Získala zlato na kontinentálním šampionátu v Budapešti v závodu na 200 metrů volným způsobem. Samozřejmě, ocitnout se v bazénu ve světové – nejen evropské – konkurenci šance na medaili částečně snižuje, ale v 21 letech stále může Seemanová posouvat svá maxima.

Na olympiádu jede dvojnásobná šampionka z Letních olympijských her mládeže z Buenos Aires v roce 2018 (50 a 100 metrů volným způsobem, pozn. red.) podruhé. V Riu se představila coby nejmladší členka české výpravy.

Jiří Prskavec

Vodní slalom je disciplínou, ve které se vždy s českou medailí prakticky počítá. V samostatné historii České republiky – a od her v Atlantě v roce 1996 – se nestalo, že by tuzemští závodníci na olympiádě nevybojovali v kanále mezi červenými a zelenými brankami cenný kov.

Před pěti lety přivezl z Brazílie bronzovou medaili Jiří Prskavec. A stejný kajakář byl z vysoce kvalitní české základny vyslán na olympiádu i nyní. Čtyřnásobný mistr světa a sedminásobný evropský šampion by rád přivezl kov jiného odstínu, než který vybojoval v Riu de Janeiru.

Kateřina Minařík Kudějová

Medaile se od zástupkyně vodního slalomu Kateřiny Minařík Kudějové očekávala i v roce 2016, ovšem v závěru trati udělala chybu, která ji z nejvyšších pozic srazila na samotný konec pořadí. Nezdar může napravit v Tokiu.

Mezi dvěma olympiádami si prošla ledasčím. Právě neúspěch v Riu ji psychicky hodně vykolejil, do toho se musela vyrovnat s rodinnými ztrátami. Později se strachovala z rakoviny, ale doktoři naštěstí zakročili včas. Po delší odmlce se dočkala loni zlata z evropského šampionátu, a to doma v pražské Troji. Teď bude chtít kompletně hodit za hlavu předchozí hry a odčinit zklamání.

Lukáš Krpálek

V Riu ukázal, že je to zřejmě opravdu „slušnej oddíl“. Judista Lukáš Krpálek byl jediným zlatým českým olympionikem, díky čemuž se v domovině stal Sportovcem roku 2016. Tehdy se mu houpala medaile na krku poté, co kraloval v polotěžké váze. Nyní už patří mezi „těžkotonážníky“, tedy do kategorie nad 100 kilogramů.

I v novém prostředí momentálně 30letý Krpálek nezaostává. Předloni – shodou okolností v Tokiu – se stal mistrem světa.

Josef Dostál

Josef Dostál je jednou ze stálic rychlostní kanoistiky. Už má doma tři medaile z olympiády. Vůbec první – bronzovou – vybojoval na čtyřkajaku před devíti lety v Londýně, v Riu třetí místo zopakoval. A hlavně si na cestu zpět do České republiky ještě přibalil individuální stříbro v kategorii K1 na 1000 metrů. Z jeho statistik dále vyčnívají čtyři vítězství na mistrovství světa, z nichž jsou hned tři individuální.

Na rozdíl od přechozích her nebude v Japonsku startovat ve čtyřkajaku, ale usedne do deblkajaku spolu s Radkem Šloufem.

Martin Fuksa

Další hvězda rychlostní kanoistiky, která válí na kánoi, ne na kajaku jako Dostál. Martin Fuksa patřil mezi největší adepty na medaili už v Riu, ale na oblíbené trati 1500 metrů dosáhl „pouze“ na šesté místo, respektive skrze pozdější dopingový nálezu u Ukrajince Tarnovschiho páté. Dvakrát se stal mistrem světa, z evropských šampionátů má celkem 10 zlatých medailí. Poslední dvě získal nedávno v Poznani.

Do boje v Tokiu vyrazí i na deblkánoi, a to se svým bratrem Petrem.

Tomáš Bábek

Dráhový cyklista Tomáš Bábek se tak trochu vrací domů, před lety v Japonsku dostal do tamní ligy keirinu. Tedy disciplíny, při které jezdci nejprve absolvují několik kol za vodičem a pak následuje sprint do cíle. Právě v keirinu i ve sprintu jednotlivců se představí v Tokiu. Sám mluví o tom, že chce medaili.

Na dráze už si dokázal v minulosti dvakrát vyjet evropský titul, na světové scéně se stal vicemistrem v závodě na jeden kilometr s pevným startem, v keirinu vybojoval na MS bronz.

Barbora Špotáková

I když je Barboře Špotákové už 40 let, stále patří mezi nejlepší světové oštěpařky. V červnu nenašla přemožitelku na republikovém mistrovství, o pár dní později pomalu šokovala, když ovládla mítink Diamantové ligy v Monaku výkonem 63,08 metru. Takto daleký hod by teoreticky mohl v Tokiu stačit na medaili.

Žádané „suvenýry“ z olympiády už má ve sbírce tři. Držitelka světového rekordu brala zlato v Pekingu 2008, Londýně 2012, v Riu pak byla před pěti lety třetí. Zazářit v oštěpu může také Nikola Ogrodníková.

Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková

Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková jsou sehrané duo, které společně na tenisových kurtech vybojovalo tři grandslamové tituly – na Roland Garros dva, ve Wimbledonu jeden. Zvláště Krejčíková letos chytla velkou formu a na začátku června získala trofej z majoru i v singlové soutěži Roland Garros. Ambice pro úřadující antukovou královnu a Siniakovou jsou ty vůbec největší.

Karolína Plíšková

Z českých tenistek v singlovém pavouku olympijského turnaje by určitě šlo vybrat daleko více potenciálních medailistek. Ale vzhledem k tomu, že se hraje na jejím oblíbeném tvrdém kurtu a s přihlédnutím k tomu, co Karolína Plíšková předvedla na slavném Wimbledonu, kde došla až do finále, se nabízí zakroužkovat ji.

Představit se Plíšková měla už v Riu de Janeiru, ovšem účast na poslední chvíli odřekla kvůli obavám z viru zika. Aspoň pošetřila síly a o pár týdnů později si zahrála přímý souboj o trofej na US Open.