Andrej Babiš mladší s režisérem Vítem Klusákem Zdroj: Dáša Šamanová
Celé Česko je mediálně paralyzované bizarním soubojem Babiš junior versus Babiš senior. Potkali se na sledovaném mítinku v Ústí a z konfliktu táta–syn je najednou nejdůležitější věc, která se děje v české politice. Proč? Je to vina obou. I nás všech.
Když moje dcera křičí v krámě u čokolády, kterou jí nechci koupit, vždy se ohromně stydím. Jsem v tu chvíli nejhorší otec na světě, všichni na mě koukají, ukazují si, přijdu si jako epicentrum světa, jež zavinilo všechny jeho problémy.
Ale jsem neoblomný, neustupuji, ona mě hlasitě obviňuje, ti kolem také, cítím to. Dělával jsem to také, jako bezdětný – to si neumíte ukáznit své dítě?
Ona dál řve, hrdinně odmítám. Po minutě třicet jí tu čokoládu koupím. Konečně se pak cítím jako dobrý otec. Každý chlap se chce cítit jako dobrý otec. Nebo ne?
A jde být vždycky dobrý otec?
Těžko říct, jestli někdy Andrej Babiš koupil svému synovi v obchodě čokoládu. Sám Babiš říkal, že byl přísný, takže lze tipovat, že nekoupil – a možná i právě proto teď jeho syn stojí místo krámu před kamerami médií z celé republiky a křičí nahlas a vztekle všechny ty podivné věci, které by měly především zůstat v rodině. Otáčí se celá republika. Jako ti lidé v krámu.
Kdo je tady vlastně v právu? Víme všichni, jaká je pravda? Ne – reálně to neví skoro nikdo.
Kdesi opodál celé absurdně bizarní ústecké show stojí režisér Vít Klusák, který nějakým způsobem s Babišem mladším spolupracuje a nejspíš s ním točí další ze svých dokumentů, které obvykle mívají s realitou společného tolik, kolik ten super chlápek z Čau lidi s reálným Andrejem starším.
Mladého Babiše, totálně vyklidněného, Klusák točí, jak přichází na akci, kde následně začne junior hystericky řvát, jakoby „lusknutím prstu“. Já nevím... Jsem možná jen přísný a nedůvěřivý k člověku, co si udělal v Českém snu „hroznou cool srandu“ ze starých lidí bažících po slevách – od té doby ho mám tak trochu za prase.
Celá tahle kauza je ta nejhlubší špína za hranou – a možná právě jako táta to prožívám ještě víc. Je mi z toho na zvracení.
Je mi na zvracení z Andreje Babiše staršího, který to kdysi celé naprosto zbytečně vytáhl a ukázal na svou možnou Achillovu patu. Čapí hnízdo, děti, už to jelo. Bizarní pointa s Krymem a pak ta velká pompézní doku-reality akce Dempseyho a Makepeacové, pardon, investigativních reportérů, no, vždyť víte…
Je mi ale zároveň na zvracení z lidí, kteří si pak Andreje Babiše mladšího vezmou a udělají s ním prapodivnou, totálně „dirty“ show. Někdo řekne: Na starého Babiše jeho zbraněmi… Není to ale spíš nekontrolovaný samostříl? A je to fakt „jeho zbraň“? Používá až takové prasárny proti oponentům?
Přesně jak napsal jeden z mých kamarádů na sociální síť, taky táta mimochodem: „Já když vidím mladýho Andreje Babiše, tak je mi z toho vlastně jenom smutno... za něj, jeho tátu a všechny, kteří se na tom z nejrůznějších důvodů přiživujou. Tohle je přesně ta hranice, za kterou by se nemělo chodit. Prostě nemělo.“
Děti jsou hranice. I když už nejsou děti. A tohle dítě prostě „někdo“ vytáhl a tak nějak ho pase – a je třeba zároveň říct, že fakt dobře. Babiš mladší je docela vtipný, umí říkat silná slova, je hodně vidět. Je tzv. virální. Otázkou je, jak moc to ve finále celé pomůže spíše Babišovi staršímu.
Těžko také říct, jak moc mladý Babiš je, či není v pořádku – já si troufám říct, po zhlédnutí mnoha rozhovorů, že na mě působí přinejmenším divně. Zmateně. Koneckonců, přiznejme si, že „trochu divně“ působí i jeho táta…
Ale úplně nejdivněji působí scénka, kdy mezi tátou a synem stojí bodyguardi, kamery, reportéři a oni si tam něco vzkazují.
My média na to samozřejmě naskočíme, protože se to strašně čte. Všechny to zajímá. Je to atraktivní. Se sladkokyselou příchutí tabu. Babiš versus Babiš. Žhavme to (a nejlépe o tom pak ještě napišme komentář, ehm).
Je to i naše vina. Nás, médií, milujeme konflikty. Zvláště rodinné! Alibisticky mohu dodat, že je po nich poptávka. A s poptávkou přichází nabídka.
Zájem je i o špínu, urážky, nadávky, kompra, hnusy, prostě o všechno, čemu se říká kampaň. A i ta by měla mít limity. A těmi jsou děti. I když nejsou děti.
Babiš stejně volby vyhraje. S přehledem. Asi bude premiérem. A fakt, že už nikdy nebude tátou svého syna, do politiky prostě nepatří. Stejně jako čokoláda do pusy malé holčičky v obchodě.
Tak doufám, že tenhle článek, častokrát popírající sám sebe, alespoň „nakliká“ .
