Zemřela královna Alžběta II.
Ve čtvrtek s královnou Alžbětou II. nadobro odešla stará dobrá Británie, kterou jsem miloval. Británie, kde se dal volně používat suchý, zlý, nekorektní humor, kterému vládli Monty Python a Mr. Bean, vzduch elegantně znečišťovaly pětilitrové dvanáctiválcové jaguáry, existovala dvě pohlaví a ne 71 (britský Facebook vám prý nabízí tolik variant) a na fotbale se neklečelo, ale normálně kopalo do balonu. Definitivně se ze mě stává věčně naštvaný boomer.
Británie – vzor. Dlouholetý. Elegance, tradice, úroveň, humor, kulturní stabilita, absence zřetelných zásahů globalizace. Ostrov. Ne Evropa. Tak jsem Velkou Británii dlouho vnímal – a se mnou určitě spousta dalších Čechů.
Fascinován vším tím čistě britským. Královna, James Bond i Harry Potter, Beefeater, Big Ben, pinta piva, fish and chips, whisky, déšť, zeleň, strašně dobrých novin v netradičních formátech, nejhezčí venkov na světě, obří útesy, ovce, haggis a houby k snídani, smradlavé stísněné metro v Londýně, svérázná jízlivost, které Češi moc dobře rozumějí. Do toho samozřejmě Premier League, nejlepší fotbalová soutěž na světě, které ty ostatní atraktivitou nesahají ani po kolena.
Jenže NĚCO se stalo. Něco se děje. Už léta. Tzv. „Cancel Culture“, potřeba regulací, hysterických zákazů, hyperkorektnosti na všechny strany, nekonečné výzvy k nekonečným omluvám za blbosti, všechny ty vyhrocené MeToo a BLM a zmiňované klečení před fotbalovými zápasy jako protest proti rasismu… Británie se začala brát šíleně vážně. A to je to nejhorší, co se jí mohlo stát.
Moderní doba, tolik svázaná a tlačená naprosto kontraproduktivní až parodickou potřebou rovnoprávnosti, vzala Velkou Británii do pěstičky, zmuchlala ji do kuličky a vyplivla patvar, ve kterém je nekorektní humor kličkováním minovým polem a v němž už prostě nevznikne další Mr. Bean nebo Monty Python. Maximálně tak Paní Beanová. A v Pythonech by musel být dle kvót alespoň jeden Asiat a Afroameričan.
Zakázaná slova. Zakázané myšlenky. Jednotlivé fragmenty, které uvnitř běžně smýšlejících lidí vyvolávají v komplexu jen kroucení hlavou. Tak třeba jeden rychlý aktuální příklad: Britské univerzity se podle serveru Echo24.cz rozhodly zakázat používání některých výrazů, které v angličtině obsahují slovo „man“, v překladu mimo jiné muž. Jedná se například o výraz „mankind“, které znamená lidstvo, či „manpower“, v překladu pracovní síla.
Anebo jeden z dřívějška: Z elitní anglické King´s College byly po tlaku studentů odstraněny busty významných mužů univerzity a nahradila je „zeď diverzity“. Proč? Ti muži byli všichni bílí. A byli to muži.
Právě akademické prostředí (a samozřejmě média) nejvíce deformují Británii do parodie sebe sama, jakou by nevymysleli ani ty Pythoni. „V médiích panuje autocenzura, třeba v BBC se zakázalo používat slovo terorista,“ vzpomínal před časem někdejší velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský. Správně, mohl by to totiž být rasismus! Nebo zpráva, která vyšla – paradoxně – těsně před smrtí královny: mega oblíbený animák Prasátko Peppa představil stejnopohlavní rodiče. Dvě maminky.
Ať si, proboha, každý doma dělá, co chce, a žije si s kým chce – ale třeba moje dcera Peppu miluje, a tohle mi přijde přinejmenším divné. Woke kultura v pohádkách. Jako vážně? Proč mi má animák diktovat, co je správné v nové době? Na Netflixu je třeba taky Pat a Mat, snad nebudou v nových dílech v registrovaném partnerství…
Královna Alžběta II. samozřejmě nikdy nedávala najevo své politické názory, ale pro mnoho Britů, kteří se hyperkorektnosti stále vzpouzejí, byla symbolem staré doby, staré dobré Velké Británie, jakýmsi mostem přes dobu, která tak strašně moc chce být lepší. Jelikož byla tak šíleně konzervativně britská, včetně humoru, jsem si jistý, že nad mnoha věcmi kroutila hlavou.
Ani král Karel III., jenž byl včera ještě princem Charlesem, není žádný progresivista, to je jasné. Ale Alžběta byla jakýmsi posledním a absolutně nezkaženým záchytným bodem v tak strašně rychle a smutně se měnící zemi, jejíž hysterie brzy požere sebe samu. Pojítkem mezi dvěma realitami Británie. Starou a novou.
Ale možná jsem jen věčně naštvaný boomer, co nechce chápat svět.
