Jalonen končí u hokejové reprezentace
Je rozhodnuto. Český hokejový nároďák už nepovede finský trenér Kari Jalonen. Seveřanovi nebyl nic platný ani loňský bronz z mistrovství světa, hokejový svaz v čele s Aloisem Hadamczikem už ho prostě u reprezentace nechtěl. Blíží se totiž domácí šampionát v Praze a Ostravě, na kterém si vedení na lavičce žádá trenéra českého. Jako by snad národnost hrála roli v tom, zda cinkne medaile. To hlavní, co se Hadamczikovi a spol. celou kauzou Jalonen podařilo, je ukázat klasickou českou malost.
Finský stratég byl loni pomalu vynášen do nebes. Po deseti letech dokázal dovést českou hokejovou reprezentaci k cennému kovu. Tým doplněný hvězdným kanonýrem Davidem Pastrňákem a usměrňovaný veterány Romanem Červenkou s Davidem Krejčím tehdy získal bronzové medaile. Vzhledem k prodlevě od posledního úspěchu vytoužené.
ČTĚTE TAKÉ: Hašek o tahanicích kolem Jalonena: Lidé si z toho dělají srandu. Je to seriál na pokračování
Nálada se ale brzy změnila. Prezidentem tuzemského hokejového svazu se stal někdejší reprezentační kouč a zároveň podnikatel Alois Hadamczik. A v průběhu nadcházejících měsíců bylo patrné, že mu Fin na střídačce národního týmu zkrátka a dobře vadí.
Ještě před letošním mistrovstvím se Hadamczik dušoval, že Jalonen má jeho důvěru a žádné změny u reprezentace nechystá. Místo toho se však evidentně pouze čekalo na neúspěch, který se brzy dostavil. Jalonen s oslabeným kádrem nedokázal na letošním světovém šampionátu projít přes čtvrtfinále. Zároveň se velmi často připomínalo, že vzhledem k výsledkům ve skupině skončili Češi až osmí – nejhůře v historii.
Osobně si myslím, že je úplně jedno, zda tým skončí na pátém či osmém místě. Výsledek jednoduše byl, že neprošel přes čtvrtfinále a skončil. To je jistě škoda a jasný neúspěch, ale Jalonen není první (a rozhodně nebude poslední) trenér, který takto s týmem skončil. Oproti některým svým předchůdcům za posledních deset let navíc dokázal rok předtím, že je kvalitní stratég, který umí vyhrávat medaile.
Čech na střídačce jako jistý úspěch?
Hadamczik a spol. jednoduše chtěli na lavičku českého národního týmu přivést Čecha. „Já jsem pro zahraničního trenéra nikdy nebyl. Jsme český hokejový národ, měli bychom mít českého trenéra,“ nechal se na tiskové konferenci slyšet člen výkonného výboru svazu a bývalý vynikající obránce Jiří Šlégr.
Jako by snad národnost měla vliv na to, zda tým uspěje. Názor, který vedení svazu prosazuje, patří do minulého století a ukazuje (opět a bohužel) zoufalou českou malost. Místo toho, aby tuzemský hokej využil znalosti a dovednosti člověka mimo svůj systém, vyzobal si to dobré a obohatil se, tak jej radši předčasně pouští k vodě, a to s pořádnou ostudou, kterou obstaralo nedůstojné divadlo v podání Hadamczika a jeho lidí.
Neúcta k Jalonenovi je „krásně“ vidět i na Hadamczikově prohlášení na tiskové konferenci po jednání výboru. „Rozhodli jsme teprve před hodinou. Kariho Jalonena bude informovat o situaci generální sekretář Jan Černý,“ pronesl svazový prezident, který tak finskému kouči vyjádřil vyhazov de facto přes tiskovku.
Co my Češi vlastně umíme?
Přitom máme dobré příklady, kdy se ukázalo, že svěží vítr z ciziny může být pro tým přesně to pravé. Třeba fotbalová Sparta Praha. Ta loni před sezonou angažovala dánského kouče Briana Priskeho. Ano, byl zde varovný prst, neboť Sparťané si před několika lety vyzkoušeli hrát pod taktovkou zahraničního trenéra (zdravíme Andreu Stramaccioniho) a žádná hitparáda to nebyla. Priske však dokázal Spartu po téměř dekádě dovést k mistrovskému titulu a na Letné mu div nestavějí sochu. Myšlenky na českého trenéra? Kdepak!
Můžeme klidně zůstat u hokeje a reprezentací. Slováky již od roku 2017 vede kanadský trenér Craig Ramsay a naši sousedé si rozhodně nestěžují. Zkušený kouč začal ve velkém dávat příležitost mladým talentům v čele s Jurajem Slafkovským a úspěch se dostavil v podobě bronzu na olympiádě v čínském Pekingu. Na mistrovství světa cenný kov zatím nepadl, ale s Ramsaym i nadále panuje spokojenost.
Český přístup je evidentně jiný. Fin nám získal vysněnou placku, tak děkujeme, ale když to příště nezopakuješ, máš padáka. Zkrátka a dobře se vracíme k tomu, že si i nadále budeme držet svůj vlastní malinkatý píseček. A pak si budeme zase stěžovat, jak na mezinárodní konkurenci zkrátka nemáme. To je po projevech malosti další disciplína, kterou my Češi ovládáme mistrně.
