Stále více řidičů žehrá na komplikovanost dnešních aut a přibývající množství elektronických systémů zasahujících do řízení. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Stále více řidičů žehrá na komplikovanost dnešních aut a přibývající množství elektronických systémů zasahujících do řízení. Zejména střední a starší generace si ještě tak úplně neuvědomila, že zažíváme největší revoluci od vzniku automobilu jako takového. Otázka je, jestli nově zaváděným pořádkům tleskat nebo nad nimi spíš brečet.
Asistent pro udržování v jízdním pruhu, systém autonomního brzdění, detektor únavy řidiče... To jsou jen některé položky, jimiž je vybavena drtivá většina nových aut prodávaných na území Evropské unie. S trochou nadsázky se dá říct, že běžný konzervativní řidič, který se učil řídit před deseti a více lety, se kromě připoutání věnuje před odjezdem také deaktivaci těchto asistentů. Proč?
Jednoduše proto, že mu otravují život stejně jako všemožná zbytečná hlášení palubního počítače. A co víc, dnešní auta jsou také velcí slídilové, kteří rozličná data o jízdě odesílají svým výrobcům a ti pak dále třeba příslušným evropským orgánům – ochrana osobních údajů je v tomto případě dosti mlhavým pojmem.
Od roku 2024 budou evropští řidiči vypínat také povinně montovaný omezovač rychlosti (zatím vypnout půjde), uvažuje se i o zabudovaných alkholtesterech. Polévku je možné dále dosolit celou škálou perzekucí vztahujících se na starší auta, ať už při samotném provozu, nebo třeba při změně vlastnictví.
Dnešní svět a tím víc starý kontinent je stále více polarizován. Vztáhneme-li záležitost na individuální mobilitu, není to jiné. „Proč bychom se měli snažit o lepší životní prostředí a záchovu planety, když je to kolegům z rodu homo sapiens na Sibiři nebo v Africe úplně jedno?“ zní typický argument. V kontextu energetické krize a rostoucích cen mohou vznešené cíle zelené mobility (nikoliv už motorismu) v budoucnosti těžko obstát.
Krize přináší zpátečku v mnoha věcech včetně zmrtvýchvstání fosilních paliv při výrobě tepla a elektřiny. Jenže aut jako by se to netýkalo. Popravdě, evropské orgány dělají vše pro to, aby byly nové automobily čím dál méně dostupné. Nespokojenost roste a bída, jak známo, plodí populistické extrémisty. Však to z historie dobře známe. I když zjevně ne všichni...
Putin ve společnosti ABS
Právě bezohledná zelená politika EU ale vhání právem nespokojené, ba zoufalé spotřebitele, do náruče extrémním názorovým proudům a nabíjí munici do kanónů nebezpečným obdivovatelům válečných agresorů, kteří si „doma umí udělat pořádek“. Že je tento pořádek vynucený tlakem sankcí mezinárodního společenství a flagrantního porušování lidských práv už dotyčné zpravidla nezajímá.
- Putin ve společnosti ABS
Jak jsem byl o víkendu svědkem v jednom jinak mírumilovném vesnickém výčepu, oprávněnost panství Ruska nad Ukrajinou někteří spoluobčané odvozují od zcela praktických a s konfliktem absolutně nesouvisejících záležitostí týkajících se i výroby aut. „Putin to dělá dobře, myslí na lidi. Kdo v autech potřebuje ABS, airbag nebo katalyzátor?“ dal jeden diskutér příklad výhod života v zemi, kde zítra znamená včera.
Motá dohromady jablka s hruškami, řeknete si, jenže povrchní házení věcí, které spolu nesouvisí, do jednoho pytle, je jednou z velkých bolestí dneška. Černobílé vidění je typickým pohonem mlýnů proruské propagandy. Věčným stěžovatelům (ne lidem v kritické materiální nouzi) lze tedy doporučit jediné: běžte, kam vás srdce táhne.
Kromě jezdění novou smradlavou Ladou se můžete těšit třeba i na turecký záchod, nedýchatelný vzduch, špatnou zdravotní péči nebo nemožnost sehnat některé zboží. Věřte, že řidiči těch skvělých nových ruských aut bez katalyzátorů a základní bezpečnostní výbavy by si to s vámi přese všechny současné eurounijní potíže a ideologii z fleku vyměnili.
