Čekání na nabití elektromobilu je stejně příjemné jako dlouhé vyhlížení jídla v restauraci. Zdroj: Getty Images
Nejviditelnějším důsledkem používání aut poháněných elektřinou je jejich pomalá jízda. Ekologické výhody tohoto druhu pohonu jsou množstvím působících faktorů natolik relativizovány, že si je běžný uživatel dokáže stěží představit. Nepřirozeně pomalu jedoucího auta si však všimne každý na první dobrou.
Možná se to někomu bude zdát překvapivé, ale ekologické snažení evropských papalášů vede k jedné pozitivní věci. Kdo si totiž v EU koupí ať už dotovaný nebo (u nás) nedotovaný elektromobil, ten se ke svému okolí skutečně začne chovat diametrálně šetrněji, než když dříve jezdil běžným autem na benzin nebo naftu. Nejde ale ani tak o vůz jako takový, jehož ekologie je podmíněna celou řadou proměnných jako jsou původ a složení baterií, zdroj nabíjecího proudu nebo recyklace vyřazeného elektromobilu, ale o způsob života s ním.
K TÉMATU: Na vlastní kůži: Když vybijete elektromobil, není to, jako když dojde benzin
Hlavně dojet
Každodenní přikázání pro jízdu s elektromobilem bez ohledu na vcelku dynamický vývoj bateriových systémů stále zní: Hlavně dojet. A tady dokáže být elektromobil příslovečným dobrým sluhou i zlým pánem.
Pokud jde o spotřebu, je pravým opakem spalovacího auta. Vítány jsou časté rozjezdy na městské rychlosti (tedy okolo 50 km/h), neboť po nich zákonitě v brzké době následuje brzdění, a tedy i rekuperace kinetické energie a související dobíjení trakčního akumulátoru. Klasická spalovací auta jsou naopak v hustém provozu nejžravější. V městských a příměstských provozních cyklech s hustým provozem se někdy tovární údaje o spotřebě elektromobilů podaří i překonat. Jak ale město opustíte, karta se rychle obrací i ve srovnání s jinými než úspornými turbodieselovými modely.
Je známým faktem, že v rychlostech nad 80 km/h prudce roste aerodynamický odpor jedoucího auta a vzdor všemožným úpravám karoserií elektromobilů se jej nepodařilo eliminovat natolik, aby výrazně nezvyšoval spotřebu – běžná dálniční rychlost je, jak známo, o dalších 50 km/h vyšší. A právě v této situaci se hodnoty spotřeby a potažmo dojezdu elektromobilů udávané výrobcem dostávají daleko mimo realitu.
Dojezd mizící jako pára nad hrncem
Z výsledků dálničního srovnání elektromobilů německého časopisu Auto Bild vzešly v některých případech údaje, ze kterých musí jít na majitele elektrických aut mrákoty. Rozptyl zjištěných hodnot se pohyboval mezi 17–54 %, o které se udávaný dojezd během dálničního provozu sníží oproti továrním údajům. Například u malého rodinného MPV Mercedes-Benz EQB 350 uvádí výrobce dojezd 423 km, ve skutečnosti ale při konstantní rychlosti 130 km/h zdolá pouze 200 km.
Praxe jednoho nabíjecího cyklu elektromobilu při cestě mimo město je zpravidla taková, že po nabití na oněch aspoň 80 % si člověk, řekněme prvních deset dvacet kilometrů, vychutnává opojnou dynamiku elektromotoru. Pak ale začne jeho zrak čím dál častěji sklouzávat k údaji o zbývajícím dojezdu. Svého času bylo možné takto pozorovat první vozy Tesla na dálnici D1 mezi Prahou a Brnem. Jestliže za Průhonicemi vás tyto elektřinu dštící superstroje přesprintovaly rychleji, než bylo možné vyslovit „Tesla“, u Velkého Meziříčí se člověk sedící v běžném autě poměrně rychle přibližoval k týmž osmdesátkou jedoucím brzdám provozu.
Pro dosažení nebo aspoň přiblížení se továrnímu údaji o dojezdu je tedy nutné jezdit co možná nejpomaleji. A také hodně předvídat s rozmyslem brzdit a tak dále. Prostě přesně tak, jako se to učí v kurzech úsporné jízdy s běžnými auty.
Sečteno podtrženo imperativ nezbytného dojetí k nabíječce nebo faktor časové tísně, která naopak dostatečné nabití neumožní, znamená v drtivé většině běžné provozní praxe elektromobilu jezdícího na delší vzdálenosti velkou obezřetnost. A cestování rychlostmi, kterými jste možná naposledy jezdili ve Škodě 120. Vedlejším produktem této nedobrovolné situace je zcela precizní dodržování dopravních předpisů, ale občas i nepředpisové brzdění provozu.
