Piráti nechtějí Blažka
Petr Fiala a Pavel Blažek si po pondělním večeru mohou přestat kousat nehty. Nervy drásající pirátské referendum úderem osmé hodiny skončilo. Sice pro ústřední dvojici nedopadlo dobře, ale zaplať Bůh, že skončilo. Je tu ovšem jeden háček – jak řekla Máňa ve filmu Kulový blesk, není to směroplatný. Tahle slavná výzva 331 Pirátů je totiž bezzubá jak stoletá stařenka. A co je ještě důležitější, nikdo z vedení Pirátů ji vlastně ani prosazovat nechce...
Pokusme se udělat si v této taškařici trochu jasno: největší problémy dělají ve vládě ti, kteří v té vládě vůbec nejsou potřeba. Dělají je proto, že se muž (bez kterého by ta vláda ani nebyla), sešel s mužem, který jmenování té vlády zařídil. No, a aby toho snad nebylo málo, tak vládní špinavé prádlo máchají veřejně na vnitrostranickém fóru a zavazují své kolegy, aby iniciovali něco, co z principu iniciovat nemohou, ani kdyby nakrásně chtěli. Jenže oni navíc nechtějí, protože se jim ve vládě líbí a touží v ní ještě nějaký čas vydržet. Remcající členské základně navzdory...
ČTĚTE TAKÉ: Na Hradě je hustá atmosféra. Pavel není silná politická figura, Vohralíková je sekernice, říká reportér
Nejvtipnější na tom je, že nebýt Pirátů, kteří Blažka s Nejedlým už měsíc intenzivně řeší, dávno by se na setkání obou mužů zapomnělo, protože tuhle kauzu by spolehlivě překryla jiná pěna dní. Piráti, či přinejmenším jistá jejich část, se tváří dramaticky a mluví o tom, že jim Blažek v očích veřejnosti škodí. Přitom jsou to ale oni sami, kdo tuhle záležitost díky vnitrostranickému fóru drží už týdny v centru mediální pozornosti.
Kdo uteče, vyhraje
Jako vrchol všeho tu pak máme usnesení, jež dokládá, že zhruba čtvrtina pirátské členské základny buď neumí číst, nebo se ani neobtěžuje přečíst si koaliční dohodu. Kdyby to udělali, rázem by zjistili, že do jmenování jednotlivých ministrů si koaliční strany nemají co mluvit. Tudíž hlasovat o Blažkově odchodu z vlády je asi stejně smysluplné, jako kdyby obyvatelé Pičína hlasovali o odchodu primátora hlavního města Prahy.
Nejvrcholovatějším vrcholem všeho je apel na bývalého volebního partnera, hnutí STAN, aby využil svého vlivu a pomohl Pirátům ze staré známosti trochu zatlačit na Petra Fialu. STAN mají ovšem svých bitev dost a nehodlá si pálit prsty kvůli někomu, kdo vlastně posloužil jen coby užitečný idi..., pardon, užitečný nosič do Sněmovny. Výsledkem je tedy hlasování, kterému se chechtají všichni – od komentátorů a novinářů, přes Miroslava Kalouska až po opozici či vlastní koaliční partnery. A chechtají se právem, neboť Piráti svým veřejným hlasováním na internetu opakovaně ukazují, že jsou parta trucovitých děcek, která nemá ani šajnu, jak se dělá politika.
Na druhou stranu ale můžeme být za tyhle pirátské tanečky vděční, protože nám ukazují, jak ve skutečnosti situace v nejmenší vládní straně vypadá. Máme tady vedení, které chce být ve vládě, protože se mu tam moc líbí. A protože na ministerstvech uživí řadu kolegů, kteří by si po vykroužkování od STAN museli hledat jiné živobytí. Na druhé straně tu máme nemalou část členské základny, jež rebeluje a cítí, že partaji účast v nepopulární vládě škodí a že díky ní přichází o svoji identitu. Vedení se tváří, jako že má rebely na háku, a dál si jede své. Jenže je otázka, jak dlouho se tohle stále zřetelnější pnutí dá ještě vydržet.
Můžeme tušit, že s blížícím se termínem parlamentních voleb a se slábnoucí podporou vlády bude pro Piráty slábnout i důvod, aby ve vládě vůbec setrvávali. Vedení strany tak uchlácholí rebely a ještě naplní platnost rčení, že kdo uteče, vyhraje.
Ostatně i vzpomínaná Máňa z Kulového blesku věděla, že všechno bude směroplatný teprve tehdy, až se ona vystěhuje...
