Občanská demokratická strana si ve středu připomíná třicet let od svého založení. Její současný předseda Petr Fiala však naštval spoustu spolustraníků. Rozesílá jim maily, ve kterých významné výročí připomíná. Ani jednou však nezmiňuje osobu, která ODS nejen založila, ale většinu jejího „života“ ji utvářela a měla zcela zásadní podíl na tom, že je strana i po třiceti letech důležitou součástí tuzemské politické scény.
„Když jsem loni přemýšlel nad tím, jak oslavíme toto (30. výročí, pozn. red.), předpokládal jsem, že svolám slavnostní Kongres ODS nebo velkou ideovou konferenci, na které by se mohla setkat významná část našich členů,“ píše předseda ODS Petr Fiala v úvodu e-mailu, který v těchto dnech najdou ve svých schránkách jeho spolustraníci. O pár vět níže dodává, že „máme být na co hrdí“.
Následuje stručný přehled událostí novodobých českých dějin, v nichž Občanská demokratická strana hrála významnou roli. Fiala vyjmenovává vznik ODS na troskách Občanského fóra, poklidný rozpad Československa, vstup do Severoatlantické aliance, Evropské unie nebo proces hospodářské transformace, z něhož Česká republika těží dodnes. Jenže, ani jednou v dopise členům ODS nenajdete jméno Václav Klaus.
Vítězíme ve (druhořadých) volbách
Přitom ODS by bez Václava Klause nejen nejspíše nevznikla, ale pravděpodobně by se ani „nedožila“ třicítky. Prosím, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. Jestliže Petr Fiala hovoří o hrdosti, pak svá slova vzápětí popírá zcela nehrdým nezmíněním otce zakladatele. A je úplně jedno, že se Václav Klaus s ODS už před lety ideově rozešel (možná se spíš ODS ideově rozešla s ním) nebo že si do ní tu a tam rýpne.
O to více Fiala připomíná, jak ODS před osmi lety „přežila svou politickou smrt“, kterou jí prý mnozí přáli a předvídali. Nezapomíná zdůraznit, že se občanští demokraté v posledních letech dokázali vrátit a v posledních sněmovních volbách získali druhý největší počet hlasů, nebo že zvítězili v posledních senátních volbách.
Sarajevský atentát jako by nebyl
Fajn. Slušelo by se ale dodat, že o nic méně ODS přežila svou politickou smrt po takzvaném sarajevském atentátu v roce 1997. Tehdy vládnoucí stranu opustila řada těžkých politických vah a skutečně to s ní vypadalo bledě. Následoval konec druhé Klausovy vlády a země směřovala k předčasným volbám. Pamětníci si vzpomenou, že krátce po propuknutí této politické krize spadly preference ODS k pěti procentům. Bylo tak celkem reálné, že se zásadní reformní síla vůbec nedostane do Sněmovny.
Volby v červnu 1998 ale znamenaly pro ODS zisk bezmála 28 procent hlasů, jen o necelé dva procentní body méně než ve volbách předchozích v roce 1996. Přes dvacetiprocentní hranici se ODS dostala naposled v roce 2010. Zdá se, že tohoto výsledku Občanská demokratická strana nedosáhne ani v koalici s dalšími dvěma politickými subjekty. V takové situaci by se Petr Fiala skutečně neměl tvářit, jako by ODS neměla s Václavem Klausem nic společného a nadělovat své straně k výročí dárek v podobě cancel culture.
