Hádky, nadávky a chaos. To celé na pozadí největší pandemie za posledních sto let. Tak by se dalo shrnout již zhruba rok trvající působení kabinetu slovenského premiéra Igora Matoviče. Politikovi, kterého do čela země vynesl vzdor Slováků po vraždě novináře Jána Kuciaka, nyní hrozí rozpad jeho křehké vlády. A nejen to. Pohřbít totiž může také svoji kariéru a především naděje Slováků, kteří doufali v očistu politické scény. Matovičovo selhání může vést ke comebacku jeho politických rivalů – Roberta Fica a Petera Pellegriniho.
Současný šéf slovenské vlády se stal premiérem po loňských veleúspěšných volbách, které se svým hnutím Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) doslova opanoval a s 25 procenty byl jejich nepopíratelným vítězem. Matovič dokázal mistrně využít náladu Slováků, kteří byli pobouřeni z vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a volali po konci starých politických struktur, jež symbolizují expremiéři Fico a Pellegrini.
Za pouhý rok vlády dokázal Matovič nevídanou věc. Poštval proti sobě prezidentku a miláčka slovenských liberálů Zuzanu Čaputovou, své koaliční partnery i slovenskou veřejnost, která do něj a jeho kabinetu vkládala velké naděje.
Důvodů je více, ale mají stejného jmenovatele – temperament. Matovič totiž proslul jako velmi emotivní politik, který nechodí daleko pro silná slova a nadávky. Ne nadarmo je přirovnáván k bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi či svému českému protějšku Andreji Babišovi. Stejně jako oni i současný slovenský premiér často a rád využívá sociální sítě.
„Idiot“ Matovičovým katem?
Matovičovi jeho osobité vystupování pomáhalo, když působil v opozici a dokázal fungovat jako velmi kousavý vládní kritik. Agresivního stylu se však drží i coby premiér. Nejenže tvrdými výroky častoval své oponenty z nové opozice, ale podobně se vyjadřoval i o svých koaličních partnerech. Jako vyloženě zasedlý působil především směrem k šéfovi strany Svoboda a Solidarita (SaS) a ministrovi hospodářství Richardu Sulíkovi, kterého veřejně označil za „idiota“ a tvrdil, že má na rukou krev Slováků, kteří podlehli koronaviru.
Nyní se však ukazuje, že v čele vládnoucího kabinetu nejde tento styl praktikovat. Už vůbec ne v době, kdy Matovičova vláda nepříliš úspěšně zápasí s pandemií koronaviru. Lidé v takto kritické době potřebují na nejvyšší úrovni stabilitu a jasné postoje. Ani jednoho se ovšem od Matovičovy vlády nedočkali.
V koalici to vře a krize vyvrcholila, když Matovič i přes nesouhlas svých partnerů zajistil dodávky ruské vakcíny Sputnik V, která v Evropské unii není schválená. Premiér již stihl obětovat svého ministra zdravotnictví, ale část koalice v čele se Sulíkem nyní požaduje i Matovičovu hlavu.
Nastupuje Směr a Směr 2
Vládní střety se projevují i na popularitě koaličních stran. Průzkumy ukazují, že Matovičův styl již netáhne a naopak spíše odpuzuje. V loňských volbách získal skvělých 25 procent, nyní by však dostal zhruba o polovinu méně, přičemž některé z průzkumů mu predikují dokonce pouhých deset procent. Lépe se naopak daří Sulíkově SaS, která ve volbách získala jen lehce přes šest procent, ale nyní se pohybuje mezi 14 a 15 procenty, tudíž by skončila před Matovičovým hnutím OLaNO.
Pokud by se však konaly volby, byly by aktuálně se zvyšující preference Sulíkovi nejspíš k ničemu. Všechny průzkumy za poslední měsíce bez výjimky favorizují novou stranu Hlas – Sociální demokracie. Tu založil expremiér Peter Pellegrini společně s dalšími přeběhlíky ze Směru – Sociální demokracie. Kvůli téměř stejnému názvu a minulosti straníků tak nepřekvapí, že Pellegriniho kritici jeho nové partaji přezdívají „Směr 2“.
Samotný Fico a „starý“ Směr by podle predikcí získal jen něco málo pod 10 procent. V případě, že by se vznik nové vlády točil kolem Pellegriniho Hlasu, je ale Ficův Směr první na ráně pro možnou koalici. Nestor slovenské politiky, který byl premiérem dohromady deset let, již sice není tou silou, kterou býval v minulosti, ale své poslední slovo zdaleka neřekl.
Slovenský mesiáš
Když si to člověk shrne, na jedné straně mají Slováci v podstatě do krve rozhádanou koalici, kterou vede egoista a chaotik, zatímco na druhé mají „pardály“ slovenské politické scény, proti kterým ještě nedávno demonstrovali a volali po jejich odchodu.
Pro tyto Slováky byl Matovič zprvu jakýmsi mesiášem. Nyní se však ukazuje, že spíše než spasitelem byl jejich hrobníkem. Pod jeho vedením se sice začali činit policisté se soudci a boj proti korupci zatím vypadá poměrně úspěšně, svými kroky a vystupováním ale zazdil veškeré úvahy o uklidnění rozpolcené a rozbouřené slovenské společnosti.
Pokud Matovič dokáže ze současné krize vybruslit, ideálním způsobem elegantně a bez ostrých výroků, mohl by mít slovenský sen o lepší a čistší politice ještě šanci. V opačném případě se Slovensko může vrátit do doby, kdy se na objednávku vraždili mladí nepohodlní novináři a jejich nejbližší.
