Pokud v restauračním zařízení jen popíjíte alkohol, pak už to není restaurace, myslí si Roman Prymula. Zdroj: ČTK
V pondělí je státní svátek. A patří zrovna mezi sedm dní v roce, kdy si z vůle státu nemůžete jít svobodně nakoupit do obchodu s prodejní plochou převyšující 200 metrů čtverečních. Řešení je jednoduché: lidé si mají nakoupit jindy. Ve stejném duchu zdůvodňuje nařízené zavření barů a restaurací do 22. hodiny ministr zdravotnictví Roman Prymula.
Podle něho je lichý argument, že omezením otevírací doby restauračních zařízení tato přijdou o dvacet až třicet procent tržeb. „Když se podívám sám, protože se v Praze pohybuji, a přijdu do restaurace v půl desáté, tak nikdo už prakticky neuvaří – řekne mi, že končí. Zrovna v tom pásmu někde od 21:30 dál že se provaří dvacet až třicet procent, tomu skutečně nevěřím. Spíše by to byl alkohol, a to přece není restaurace,“ řekl šéf rezortu zdravotnictví v pořadu Partie Terezie Tománkové televize CNN Prima NEWS.
Pominu, že toto tvrzení je objektivně nepravdivé, a to i mimo Prahu, kde se pro změnu pohybuji já. Roman Prymula přišel do čela ministerstva zdravotnictví mimo jiné s ambicí, že protiepidemická opatření bude lépe komunikovat s veřejností, protože jinak hrozí, že ta ztratí i zbytky důvěry, které u ní ještě kabinet Andreje Babiše požívá. Minimálně co se boje s koronavirovou pandemií týče. Zdůvodnění způsobem „stejně už tam nikdo nevaří, tak jim dřívější zavírací doba neublíží“ jakoby do současnosti přicestovalo červí dírou z roku 1984, kdy atmosféra v českých zemích byla ovlivňována ústavně zaručenou vůdčí úlohou Komunistické strany Československa.
Žij podle státního plánu
Prymulův výrok se dá také pochopit jako vzkaz obyvatelstvu, že slušní lidé vysedávají v restauraci nejdéle do 22. hodiny a večeřet později je nezdravé nebo dokonce nemravné. Zkrátka a dobře, najezte se jen do toho časového okamžiku, do kterého vám to stát dovolí. Pokud si svůj denní itinerář neumíte zorganizovat, zasloužíte si nejvýše domácí stravu podle receptu „co lednice dala“.
Zdá se, že ministr zdravotnictví se pohybuje ve stejném civilizačním okruhu jako jiný vrcholný politik, lidovec Jiří Mihola. Ještě když Miholova KDU-ČSL zasedala s hnutím ANO ve společném kabinetu, byl to právě on, kdo vehementně prosazoval omezení otevírací doby o svátcích v obchodech s prodejní plochou nad 200 metrů čtverečních. Opíral se přitom o lepší skloubení rodinného a pracovního života, využití volného času k procházkám v přírodě nebo o argumenty, že si lidé přece mohou nakoupit v jiné dny a s dostatečným předstihem.
Ano, lidé mohou jistě dělat spoustu věcí zcela jinak, respektive tak, jak si politici Miholova či Prymulova ražení představují. Jde jen o to, jestli chtějí v takto nastaveném světě žít. Ve světě, kdy politici vědí lépe, co je pro jejich občany dobré a ve jménu dobra jsou jim schopni nalajnovat život od příchodu na svět až po spočinutí v hrobě. Aby nedošlo k mýlce, neřadím se do tábora zpochybňovačů protiepidemických opatření, jde mi jen o to, aby je vláda zdůvodňovala rozumně, s respektem k občanům a zejména vědomím, že jimi ovlivňují miliony lidských osudů. Nic víc, nic méně.
