KOMENTÁŘ: Od Kuciakovy vraždy k atentátu na Fica. Kdy skončí všechna ta nenávist a násilí?
„Každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi.“ Zdá se vám divné, že začínám text o atentátu na slovenského premiéra tímto slavným výrokem Tomáše Garrigue Masaryka? Inu, je to proto, že netolerance k jiným názorům může dospět až do takového extrému, že někdo vezme do ruky zbraň a začne střílet…
Celý krvavý příběh se začal psát už před šesti lety. Tehdy najatý vrah zastřelil novináře Jána Kuciaka, který strašně naštval slovenského mafiána Mariana Kočnera tím, co o něm psal. Následně velká část médií, opozice, aktivistů a dalších veřejných autorit učinila za tento zločin vinným premiéra Roberta Fica. Což vyvolalo vlnu demonstrací, jakou země našich východních sousedů nezažila od listopadu 1989.
ČTĚTE TAKÉ: Francie, Itálie i Československo. Atentátníci útočili na evropské politiky noži i pistolemi
Masivní a dlouhotrvající protesty donutily předsedu vlády podat demisi. Jeho soupeři tak dosáhli vítězství, jež nezískali od roku 2006, kdy jím založená strana SMER poprvé vyhrála v hlasování občanů. Nakonec tedy odešel poražen bez voleb… A Slovensko se rozštěpilo na dva nesmiřitelné tábory. Přičemž do toho, který nenáviděl Roberta Fica, se už tehdy sám zařadil nynější atentátník Juraj Cintala.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Předehra k současnému dramatu tím byla sepsána. Žurnalista zavražděný za to, co psal, premiér sesazený za to, co prosazoval. Nikdo nikdy nedokázal, že by Kuciak o Kočnerovi lhal, nebo že Fico měl cokoli společného s jeho vraždou. Oba byli trestáni jen a jen za to, že s nimi někdo jiný nesouhlasil. Tehdy ovšem pouze novinář zaplatil tu nejvyšší cenu. Ale politik nyní málem také (a přejme mu zotavení).
Toto je i důsledek netolerance a neschopnosti „snést mínění druhého“. Samozřejmě, za vraždu nese konkrétní vinu vrah a nikdo jiný. Nicméně všichni, kteří přispívají k růstu všeobecné nenávisti, k šíření nedůvěry, kteří zasévají vztek a hloubí příkopy mezi lidmi, nesou spoluodpovědnost za vytváření atmosféry, která může někoho povzbudit, aby nesouhlas s odlišným názorem řešil za použití zbraně.
Fico s cejchem vraha
Mnozí vyčítají vyhrocování politické situace na Slovensku Robertu Ficovi. Pravda, je tvrdý politik a jeho vyjádření vůči protivníkům jsou často drsná. Ale fatální rozkol ve slovenské společnosti nepřišel s posledními prezidentskými volbami, ani s těmi parlamentními, ani s válkou na Ukrajině, ani s epidemií covidu. Ale opravdu již před šesti lety, kdy mu jeho oponenti vypálili na čelo cejch vraha.
VIDEO: Policie obvinila atentátníka z úkladné vraždy
Tehdy fatálně selhala demokracie coby schopnost diskuse. Čím jiným jsou volby, než soupeřením o to, čí názor získá větší podporu? Robert Fico v nich zvítězil v letech 2006, 2010, 2012 i 2016. S výjimkou roku 2010 také pokaždé sestavil vládu. Kromě jeho vlastních vůdčích schopností za tím stál také fakt, že konzervativní, pravicová část spektra po vymizení Mikuláše Dzurindy neměla silného lídra.
Fico sjednotil socialistickou levici a učinil z ní mocnou sílu. Jeho oponenti, jimiž se postupně stali liberálové (přestože ti na Slovensku nikdy neměli většinovou podporu), už z něj byli zoufalí. Mafiánská vražda se jim v roce 2018 náramně hodila do krámu. Využili jí dokonale. Na vlně demonstrací „Za slušné Slovensko“ prosadili vlastní prezidentku a vyhráli i parlamentní volby v roce 2020. Jenže pak se Fico vrátil…
Čtěte také
Igor Matovič, vítěz z roku 2020, je chaot. S dopomocí Richarda Sulíka, který shodil každou vládu, v níž usedl, rozložil vlastní koalici a ta tak skončila po třech letech. Ficovský revival tak byl logický. Problém je v tom, že ti, kteří nesnesou jiné názory, investovali mnoho politického, emočního i mediálního kapitálu do toho, aby za každou cenu zůstal politickou mrtvolou. Jeho vítězství nesli emotivně a strašně špatně.
Mezi ty, které změna politické situace uvrhla do deprese, patřil i střelec Cintala. Fica považoval za čiré zlo, jak řekl, střílel proto, že nesouhlasil s názory a kroky jeho kabinetu. Naopak od počátku adoroval prezidentku Zuzanu Čaputovou, již měl za jedinou čistou političku. Když se pak jejím nástupcem stal Peter Pellegrini z vládního tábora, „bouchly v něm saze“. Sám u výslechu přiznal, že to pro něj znamenalo definitivní zlom.
Střelce a jeho psychický stav budou soudit jiní. Ale nemohu neodsoudit ty, „skrze něž přichází pohoršení“. Ty, kteří si myslí, že jen oni mají patent na pravdu. Ty, kteří nesnesou jiný názor. Ty, kteří tvrdí, že oni jsou „dobro“ a ti druzí jsou „zlo“. Ty arogantní povýšené zbabělce… Prošel jsem v politice a médiích řadou bitev, nejsem zvyklý ustupovat, neberu si servítky, bývám tvrdý, ale vím, že prostě musím „snést mínění druhého“.
Ti, co zasévají nenávist a netoleranci, jsou u našich východních sousedů na obou stranách. Ale je třeba vidět počátek toho všeho. A ten spočívá v neústavním odstranění Roberta Fica bez voleb. Krvavé dějiny Slovenska mají počátek ve strachu jít do rovného souboje, ve snaze zvítězit oklikou, označením nositele jiných názorů za zločince. Nenávist a násilí neskončí, dokud se na Slovensko nevrátí demokratická diskuse.
VIDEO: Vše o atentátu na Roberta Fica
