Konference v Mnichově
Jen máloco vystihuje současný úpadek Evropy lépe než roztřesený hlas a slzy německého diplomata Christopha Heusgena na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Tohle má být ta nová silná Evropa, která je nezávislá na Spojených státech a která dokáže čelit ruskému agresorovi? To se asi masový vrah Putin musel v Moskvě smíchy za břicho popadat...
„Po pátečním projevu viceprezidenta Vance se musíme obávat, že náš společný hodnotový základ už není tolik společný. Jsem vděčný všem evropským politikům, kteří tyto hodnoty sdíleli a chránili. Dovolte mi konferenci prohlásit za ukončenou. I když je to těžké,“ řekl roztřeseným hlasem předseda Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen, přičemž si utíral slzy. Když odcházel z pódia, někteří z účastníků se s ním objímali.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šéf konference v Mnichově se závěrem rozplakal. Hodnotová základna USA a Evropy už není stejná
Asi nic současnou slábnoucí a směšnou Evropu – mířící k totální geopolitické bezvýznamnosti – nevystihuje lépe. Masový vrah Putin se v Moskvě bezpochyby musel smát, až se za břicho popadal, pokud toto infantilní vystoupení viděl. Politika je přece o symbolech... Tohle tedy má být ta sebevědomá a silná Evropa, která Rusku zatne tipec?
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Jen si zkuste představit, jak by na veřejné mínění působil Winston Churchill, kdyby v roce 1940 místo svého buldočího projevu – že se Velká Británie Hitlerovi nikdy nevzdá – vystoupil jako ubrečené a vystrašené dítě s tím, že směřování kontinentální Evropy už nemá mnoho společného s hodnotovým základem Spojeného království.
Pravdou je, že americký viceprezident J. D. Vance během svého ostrého projevu v Mnichově Evropu opravdu nešetřil. Na celé věci je ovšem smutná skutečnost, že se pobočník Donalda Trumpa v mnoha ohledech trefil do černého. Typickým příkladem je totálně nezvládnutá migrace, zrovna Němci i další obyvatelé západoevropských zemí by mohli povídat.
Není čas brečet nad rozlitým mlékem
Na druhou stranu je naprosto legitimní mít ve spojitosti s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu strach o osud Ukrajiny, která se již tři roky brání ruské invazi. I za to si ale Evropa může částečně sama. Jen si stačí vzpomenout, co Evropané udělali, když si Rusko v roce 2008 smlslo na Gruzii. Prakticky nic. A když Putin v roce 2014 anektoval ukrajinský Krym a rozfoukal válku na Donbase? Zase nic.
Byl to právě Christoph Heusgen a další představitelé Berlína, kteří se v roce 2018 usmívali od ucha k uchu, když Trump vyzýval Německo k odstřižení od ruských energií. Tou dobou největší starostí Němců totiž bylo udělat z velké části Evropy poslušného energetického vazala Ruska.
Opravdová a ocenění hodná reakce evropských lídrů na agresivní politiku Kremlu přišla až v únoru 2022, kdy Rusko napadlo celou Ukrajinu. Zde je dobré znovu připomenout, že Německo se rozhoupalo až poté, co na něj tlačili jestřábi z Británie, Polska a dalších rozhodnějších zemí.
Evropa nyní musí jednat okamžitě. Není čas brečet nad rozlitým mlékem. Je třeba si přiznat, že Spojené státy nás už nebudou vést za ručičku. Evropa to konečně musí pochopit a postavit se na vlastní nohy, zejména vojensky. Od toho se bude odvíjet osud Ukrajiny i bezpečnost na celém našem kontinentu. A přiznejme si, že slzy a vzlykot na ostře sledované bezpečnostní konferenci nejsou zrovna dobrým symbolickým začátkem...
ČTĚTE TAKÉ: Svoboda slova v Evropě upadá. Boj proti dezinformacím připomíná sovětskou cenzuru, řekl Vance
