Ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Smutné záběry silného ročníku 2008 v nekončících frontách před branami některých středních škol spolu s každoročním stresem rodičů, zda dostanou tříleté děti ve větších městech do školky, ukazují jednoznačný problém české společnosti. Zájem dětí o dostupné vzdělání tu žádná politická síla skutečně nehájí a důvod je pragmaticky prostý. Děti nemají volební právo.
Kdyby ho prostřednictvím svých zákonných zástupců děti měly, české školství by bylo na vyšší úrovni a kapacitou odpovídalo poptávce. Takhle jednoduché to je. Je představa, že kojenec či puberťák volí prostřednictvím svých rodičů, zase tak ujetá?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přes tisíc odmítnutých na jediné gymnázium. Asi půjdu do zahraničí, zvažují vystresované děti
Zdaleka ne, když ze statistik resortu školství víme, že loni hlásili rodiče do školek 180 tisíc dětí a nedostalo se 50 tisíc z nich. To je hodně. Nedostatek míst ve školkách rodiny řeší dětskými skupinami, soukromými školkami či chůvami, nic z toho není zadarmo. Stranou ponechme státní příspěvek na provoz dětských skupin, pořád jde jen o příspěvek.
V tomto roce jsme zase svědky nedostatku míst na středočeských a pražských středních školách, takže mnoha žákům devátých tříd tečou nervy, že zatím nebyli přijati na žádnou školu. A to včetně těch s velmi dobrými studijními výsledky.
Není třeba zdůrazňovat, že kvalitní vzdělání je esenciální předpoklad k tomu, aby se lidem v životě dařilo. Zdůraznit se však musí, že se vinou politiků dostávají děti nebo jejich rodiče do svízelné situace a musejí improvizovat. A to hovoříme o situacích, které se daly dopředu předpokládat a řešit.
Pokud se politici opravdu vehementně nějakému tématu z oblasti školství věnují, jedná se většinou o platy učitelů nebo předvolební trháky typu bezplatné obědy. Obecně je vzdělávání a školství povinnou součástí každého volebního programu, kdo by taky nechtěl moderní kvalitní vzdělání pro všechny děti? Nic z toho u nás ale ve skutečnosti volby nerozhoduje.
Děti a středoškoláci prostě nejsou dostatečně silnou skupinou, která by dokázala dlouhodobě lobbovat za svoje zájmy. Volit nemohou a sami rodiče na to nestačí. Ve srovnání třeba s důchodci, kteří politiky ve volbách tvrdě ztrestají za každou redukci penzí.
Samozřejmě by šlo o malou revoluci, kdyby rodiče mohli volit i za své děti. Dnes vládní lidovci s podobným nápadem přišli už před mnoha lety. A byli pro smích. Když však teď vidíme, jak politici dlouhé roky některé problémy školství ignorovali, není čas návrh – tentokrát zcela vážně – vrátit do hry?
