Putinova partaj Jednotné Rusko nepřekvapivě vyhrála volby do ruského parlamentu. Atmosféra spojená s kampaní ukazuje, jakým směrem se bude dál vyvíjet Rusko, píše ve svém komentáři spolupracovník CNN Prima NEWS v Rusku Jiří Just.
Mohla státostrana Jednotné Rusko prohrát volby? V poměrech, v nichž žije poslední rok země Vladimira Putina, to je vyloučeno. Předběžné výsledky hlasování do dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, opět přiřkly Jednotnému Rusku dominantní výsledek. Po sečtení více než 90 procent hlasů si státostrana připsala bezmála polovinu hlasů všech voličů.
Druzí komunisté získali skoro 20 procent hlasů. Souboj o třetí místo probíhá mezi národoveckými populisty Vladimira Žirinovského a Spravedlivým Ruskem, jež shodně získali nad 7 procent hlasů. Do Státní dumy se zřejmě může dostat Kremlem tolerována kvaziliberální partaj Noví lidé.
Výsledek voleb v Rusku je technikálie už nějakou dobu. Skutečně svobodné volby země nepamatuje. Nejblíž k nim mělo hlasování na začátku 90. let. Zásahy vládní moci do volebního procesu je už takovou „dobrou“ tradicí ruských voleb.
I letošní volby byly, přirozeně, špinavé. Mezi nejzávažnější manipulace patří hromadné vhazování lístků či opakované hlasování. Nevládní organizace Golos monitorující ruské volby zaznamenala skoro 5 tisíc pochybení. To už je takový leitmotiv ruského hlasování.
Manipulace jako ukázka síly
Manipulace s volbami je ukázkou síly vládního režimu a demoralizace občanské společnosti, která se této síle postavit neumí. Větší váhu než čísla s logy politických stran zveřejněná na velkoplošné obrazovce ve štábu ruské Ústřední volební komise, který se shodou okolností nachází v centru Moskvy na půli cesty mezi Kremlem a centrálou ruské tajné služby FSB na Lubjance, má atmosféra panující v zemi.
Rusko není Bělorusko, ani Severní Korea. Má svůj originální recept na nesvobodu. Ruský režim zasáhl do voleb už letos v březnu, když byl do vězení poslán málem k smrti otrávený předák ruské opozice Alexej Navalnyj.
Trestní stíhání a nucený exil následně postihl většinu předních osobností Navalného Fondu boje s korupcí, který byl ruským režimem označen za extrémistickou organizací. Tvrdý zásah proti bojovníkům s korupcí není obava z toho, že by Navalnyj a jeho lidé porazili ve volbách Jednotné Rusko nebo se vůbec dostali do Státní dumy. Jejich podpora je navzdory rostoucí nespokojenosti Rusů se situací v zemi slabá. Režim zkrátka chce „klid na práci“.
Pomyslný klid měly zajistit i restrikce proti nezávislým médiím. Předně těm, která se zabývala investigativní žurnalistikou a zveřejňovala tajemství Putinova režimu. Na seznam tzv. zahraničních agentů se dostal třeba web The Insider, který se zapojil mimo jiné do vyšetřování Navalného travičů či sestřelení malajského boeingu nad Ukrajinou. Nálepka zahraniční agent přitom není jen dehonestující, ale i likvidační. Médiu na černém seznamu se vyhýbají inzerenti a pomalu umírá na nedostatek financí.
Opozice má minimální vliv
Souběžně s tím je v Rusku zaváděno cosi na způsob cenzury a krocení svobody internetu. Prokuratura země může nechat vymazat jakoukoliv informaci, která nevyhovuje režimu. Pod drobnohled ruských orgánů se dostávají nadnárodní internetové společnosti jako Google nebo YouTube.
Občanská společnost a protisystémová opozice volby prohrála ještě dřív, než začaly. Jejich vliv je minimální. Bezmoc protivládních sil dokazuje i tzv. Chytré hlasování. Jeho prostřednictvím Navalného tým nabádal volit nejmenší zlo, které má největší šanci porazit kandidáta Jednotného Ruska. Shodou okolností ve většině případů se jednalo o představitele ke Kremlu konformní komunistické strany. Fajfkou v políčku strany srpu a kladiva se pak mnozí liberální opozičníci chlubili na sociálních sítích.
Potlačení ruské protisystémové opozice bylo součástí hlavní kampaně letošních ruských voleb. Kreml vsadil na osvědčené téma: hrozbu zahraniční intervence. Ruský režim se veřejnosti snažil vsugerovat, že Západ neuznává výsadní postavení Ruska na mezinárodní aréně a chce v zemi svrhnout vládní moc. K tomu používá nevládní organizace „zahraniční agenty“. Suverenita Ruska je údajně v ohrožení.
Opět shodou náhod se pak lídry kandidátky Jednotného Ruska stali zahraničněpolitičtí jestřábi – ministr obrany Sergej Šojgu a ministr zahraničí Sergej Lavrov. Na vyostření ruské zahraniční politiky doplatila i Česká republika. Kreml Prahu, společně s Washingtonem, umístil na seznam znepřátelených států a uvalil na ní sankce.
Dá se předpokládat, že vyostření ruské zahraniční politiky nekončí uzavřením volebních místností. Indikátorem o směřování Ruska po dumských volbách je i kandidatura populárních účastníků politických talk show, kteří z obrazovek tepou do Západu.
Noví propagandisté ve Státní dumě
Populární televizní propagandisté, celkem se jich voleb zúčastnilo přibližně tucet, měli nejen zatraktivnit hlasování. Kreml jejich služby využije i jinak. Vše nasvědčuje tomu, že rétorika šířená ruskou propagandou bude hlasitěji znít z tribuny Státní dumy. Verbální konfrontace mezi Ruskem a Západem zesílí.
Nelze přitom vyloučit, že atmosféra panující okolo voleb do Státní dumy je příprava na rozhodující hlasování za tři roky. V roce 2024 končí funkční období Vladimiru Putinovi v čele státu. Zahraniční hrozba je ideální téma, které zapůsobí na ruské voliče a umožní Putinovi prodloužit si pobyt v Kremlu či doporučit zemi svého nástupce, který nedovolí Západu „dostat Rusko na kolena“.
A do té doby bude ruský režim, jehož partaj Jednotné Rusko opět ústavní většinou kontroluje Státní dumu, utahovat šrouby do nesmyslných otáček.
