Komentář: Solidarita. Po tornádu jsme si na ni opět vzpomněli

Mimořádná vysílání se většinou neodbavují lehce, jen málokdy jsou o pozitivních zprávách. Extrémní počasí a řádění tornáda na jižní Moravě nás všechny ve studiu, v režii i newsroomu zasáhlo, jako už dlouho nic – tentokrát jsme totiž nemluvili o vzdálených a tak trochu cizích Spojených státech, kde nás podobné řádění přírodních živlů nepřekvapí. Sledovali jsme apokalyptické záběry z míst, která nám jsou blízká. Několikrát jsem ve studiu při moderování nedokázala zadržet slzy, především u výpovědí zdrcených lidí, kteří přišli o všechno.

Podobné tragédie, na kterých nic pěkného není, téměř vždy pojí jeden důležitý světlý bod. Solidarita. Byla dlouhou dobu motorem, který nás od loňského března poháněl a držel nad hladinou pandemie. Pocit napojení na ostatní ve stejné, neznámé a děsivé situaci, pocit užitečnosti. Solidarita rezonovala – a stále rezonuje – všemi měsíci odžitými v covidovém světě. Hromadné šití roušek, sbírky pro lidi, kteří přišli o milované, o práci či o zdraví, nákupy pro matky samoživitelky i dobrovolníci v nemocnicích, poté v očkovacích centrech. Solidarita jako jedna z nejúčinnějších katarzí, které si v této těžké a nespravedlivé době může člověk dopřát.

Na prvotní unitární opojení, že společně všechno zvládneme, se ale začal postupně nabalovat i vztek. Pocity bezmoci, diskriminace či upírání svobody. Demonstrace proti vládním nařízením, hádky kvůli nošení či nenošení roušek. Sebevražda před ministerstvem zdravotnictví. Obchodnice, která do své olomoucké prodejny zakázala vstup osobám naočkovaným mRNA vakcínou proti COVID-19, z odborníky vyvrácené obavy, že tyto vakcíny těhotným ženám způsobují potrat či předčasný porod.

Začali jsme se rozdělovat na tábory. Souhlasící a nesouhlasící s vládními kroky a postupy, s vakcinací, s cestováním za hranice...Ale včera večer jsme se, ochromeni jen těžko uvěřitelnými událostmi, opět spojili. S virem to tak bohužel udělat nelze, ale naše pandemické sváry a rozepře jsme hned poté, co se objevily první zprávy o tornádu, dali k ledu.

Sbírky na pomoc obětem vznikají po celé zemi

Po celé zemi začaly vznikat sbírky na pomoc zasaženým obcím, na kontě Nadace Via se vybraly desítky milionů korun a počet dárců stále roste. Sbírky vyhlásily také Diecézní charita Brno, Člověk v tísni, Konto Bariéry, Husitská diakonie a další. Sbírka Donio.cz s názvem Pomoc pro Petra Maradu, kterému tornádo zničilo vinařství a dům, už shromáždila téměř půl milionu korun. Je jedno, jestli se pan Marada nechal naočkovat, nebo ne. Je jedno, jestli souhlasil, nebo kritizoval vládu za protipandemické kroky. Jediné, na čem teď záleží, najdeme dále v popisku: „Petr a jeho rodina jsou velmi srdeční a milí lidé.“

Lidé na sociálních sítích nabízejí zdarma ubytování, organizují i nejrůznější hmotné sbírky. Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich ráno prosil dobrovolníky, aby na vlastní pěst nejezdili k zasaženým obcím a první zásahy nechali na odbornících. Pomoc dobrovolníků podle něj bude potřeba v dalších dnech a podle zpráv o ně nebude nouze. Tváří v tvář katastrofě, která saturuje malost a krátkost člověka, jsme se semkli jako národ. A vzpomněli si na to, co je naštěstí stále zakořeněno v každém z nás a co nám mimo jiné pomohlo být v první vlně best in covid – na solidaritu. Zase jsme to zvládli.

Tagy: