Fiala vs. Fico. Česko-slovenské vztahy se výrazně ochladily
S nejlepšími kamarády Pepou, Mírou a Vaškem máte vyrazit na výlet. Do batohu zabalíte kabanos, lahev Sklepmistra, trampský zpěvník a pečlivě naladíte kytaru. Celou dobu se těšíte na ten krásný okamžik, až si s přáteli sednete k ohni, chytnete se kolem ramen a všichni unisono zanotujete píseň „Když jsem byl mlád, bývala Ascalona nejhezčí osadou, jakou jsem znal“. Protože svornost je přece tak krásná věc. Je. Ale zahraniční politika se podle ní dělat nedá...
Lze celkem spolehlivě říci, že s žádnou jinou zemí nemáme tak blízké vztahy jako se Slovenskem. Po společných dekádách v rámci jednoho státního útvaru jsme se v 90. letech dokázali naprosto civilizovaně rozvést – a to dokonce způsobem, který tehdy oceňoval celý svět. Od té doby éra mimořádně dobrých vztahů pokračovala bez ohledu na to, jaké politické reprezentace zrovna byly v té které zemi u moci, jak těžká období ta která země právě prožívala. Občas jsme si o slovenských politicích mohli myslet leccos (a oni o těch našich), ale nikdy jsme si své představitele vzájemně nekádrovali.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Čas nadstandardních vztahů ale skončil na středeční schůzi vlády, kde kabinet Petra Fialy rozhodl zrušit mezivládní jednání se Slovenskem. Robert Fico zkrátka není ten kamarád, s nímž bychom chtěli pět Ascalonu a žvýkat kabanos. Zpívá falešně a navíc zabírá místo, na kterém měl sedět Michal Šimečka. Toho jsme si totiž na společném čundru přáli, s ním bychom se rádi podělili o buřta.
Ostatně už před parlamentními volbami jsme našim „bratom“ dávali poměrně jasně na srozuměnou, že jestli si zvolí Fica, mohou se s místem u táboráku rozloučit. Již tehdy naši politici v čele s prezidentem Pavlem, intenzivně zapracovali na tom, aby se vztahy mezi oběma státy zhoršily, protože nikdy nebývalo ve zvyku vzájemně si politicky radit – ba co hůř, vzájemně si ovlivňovat demokratické volby a vzkazovat, že s některými slovenskými politiky společnou řeč a priori hledat nechceme.
ČTĚTE TAKÉ KOMENTÁŘ: Česko-slovenské dno. Fialova facka je fér, Fico ale Ukrajinu opěvovat nezačne
Šlo o naprosto bezprecedentní snahu ovlivnit výsledek voleb u našich vůbec nejbližších partnerů. Bohužel ale tato bezprecedentnost pokračuje i po volbách, a to nejen přerušením nadstandardních česko-slovenských styků, ale i vyjádřeními některých představitelů vládních stran.
Stačí v této souvislosti vzpomenout na aktuální výrok poslance Ondřeje Koláře z TOP 09. Ten v debatě s Miroslavem Kalouskem Fica přirovnal k sousedovi, „který bude u jídla nahlas prdět a krkat, smát se ti do tváře, a ještě se ti při odchodu vykadí před dveře. Diplomacie není o podlézání nebo dělání křoví kašparům“. Vyhazov od táboráku tedy končí tím, že demokraticky zvoleného premiéra sousední země označíme za kašpara, který prdí, krká a kálí před dveře. Geniální.
Stávající česká politická reprezentace bohužel ve své naivitě a rádoby hodnotovém pojetí politiky zcela zapomíná na to, že diplomacie nemá největší smysl tehdy, když panuje naprostá názorová shoda. Ale naopak tam, kde se žádné hluboké porozumění neodehrává, kde je situace takzvaně „na kordy“.
K TÉMATU: Nechceme kolaborovat s Ficovou vládou, říká ministr Dvořák. Podívejte se na video.
Není umění dělat diplomacii s kamarády
Jan Werich v pohádce Byl jednou jeden král říká: „To není umění vařit se solí! Bez soli, to je umění,“ a vlastně stejný příměr lze použít i na zahraniční vztahy. Není umění je budovat, panuje-li soulad. Je to největší umění právě tam, kde jsou postoje a názory rozdílné, kde potenciálně hrozí konflikt, kde se všichni nedrží kolem ramen a nepijí víno z jedné lahve. Největší diplomatická dovednost je sedět u ohně s někým, s kým se neshodnu, a přesto spolu mluvit a nemlátit se prázdnou flaškou od Sklepmistra po hlavě.
Má-li v české politice převládnout onen rádoby hodnotový idealistický přístup – mám rád/nemám rád, je to kamarád/není to kamarád, tak se rovnou pojďme na diplomacii nebo na budování zahraničních vztahů jako takových vykašlat. Místo toho mohou naši představitelé po vzoru náctiletých dívek plést náramky přátelství a uvazovat je vybraným státníkům na zápěstí. Ministerstvo zahraničí pak můžeme z fleku zrušit a za zlomek ceny pořídit v galanterii barevné bavlnky a pytlík korálků. Nejenom, že to vyjde levněji, ale hlavně to mnohem lépe zapadne do primitivního černo-bílého vidění světa, které si stávající politická garnitura tak pyšně hýčká.
K TÉMATU: Premiér Fiala se vyjádřil ke sporu se svým slovenským protějškem. Podívejte se na video.
