Tisková konference vlády 27.4.2022
Týdny rodiny s dětmi čekaly na to, jak se vláda Petra Fialy postaví k enormnímu zdražování a zda rodinám pomůže nějakou finanční injekcí. Velkolepě představená pomoc se ale zdá být spíše výsměchem. Rodiny dostanou na každé dítě jednorázově 5 000 korun, což je – přepočteno na jeden rok – 416 korun měsíčně.
Ruku na srdce, skutečně to ty, kteří jsou v tíživé situaci, zachrání? Za tyto peníze dnes pořídíte balík plen nebo jídlo na pár dnů. Už vám to ale zdaleka nestačí na zaplacení telefonu, kroužků a často ani základního oblečení. A to nepočítáme náklady na bydlení.
Může se zdát, že kritizovat jakoukoliv vládní pomoc značí nevděčnost – a to bych skutečně nerada. Je dobře, že se vláda rozhodla nějakým způsobem pomoci, jen je škoda, že k tomu zvolila cestu „babišovského“ příspěvku. Je třeba se podívat na to, zda je forma jednorázového příspěvku 5 000 korun na jedno dítě v rodině právě tou nejlepší cestou. Na první dobrou mě napadá přirovnání ani ryba ani rak. Mysleli to dobře a dopadlo to jako vždycky…
Vláda si zkrátka z několika špatných proinflačních řešení vybrala to zaručeně nejhorší. A řeknu hned několik důvodů.
V první řadě se vydala cestou de facto plošného příspěvku, což od začátku kritizovala. Navíc zvolila takovou částku, která je pro ty, kdo peníze skutečně potřebují, malá a na druhé straně řada lidí ji vlastně téměř nepocítí. Celkem by mělo jít o 10,5 miliardy korun z rozpočtu, které stát vlastně vyhodí do luftu a už z nich neuvidí ani korunu. Respektive vrátí se mu něco málo na daních, pokud rodiny peníze utratí. Přesně tuto formu pomoci používala Babišova vláda – vzpomeňme na jednorázový příspěvek 5 000 korun seniorům před Vánoci v roce 2020.
Někdo vypadne, protože má smůlu
Dalším problémem je, že jde o jednorázový příspěvek, který logicky bude muset u někoho začít a u jiného skončit. Onen zlom by podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) měl být nastaven podle účinnosti zákona. V čem budou rodiče, kterým se dítě narodí až po účinnosti zákona, horší než ti, jejichž potomek přijde na svět před ní? Budou ti prvně jmenovaní snad krizí zasaženi méně? Údělem jednorázových nesystémových příspěvků vždy je, že z nich někdo vypadne. A ne proto, že nesplňuje podmínky, ale protože má prostě smůlu.
Pokud by se vláda rozhodla jít cestou navýšení již fungujícího třeba rodičovského příspěvku, týkalo by se všech stejně. Pravda, pouze do čtyř let věku dítěte. Ale všichni rodiče by přesně věděli, s jakými penězi a na jak dlouho dobu mohou počítat.
Vláda se ale cestou navýšení rodičovského příspěvku nevydala jen proto, že by tyto peníze musela z rozpočtu vydávat každý rok. Ačkoli tvrdí, že chce rodičovský příspěvek valorizovat, ve skutečnosti tomu tak není. Raději volí rychlé řešení, kterým hasí požár, a doufá, že rodiny ostrou zatáčku jménem inflace nějak vyberou samy.
Připomeňme na tomto místě i to, že senioři dostanou letos přidáno hned třikrát právě díky zákonné valorizaci a stát jim tak kompenzuje rostoucí inflaci. V průměru by si letos každý z nich měl přilepšit cca 2000 korun navíc měsíčně - tedy pravidelně a na furt.
Další možností, kterou vláda měla, bylo zvýšení bonusu na dítě nebo slevy na poplatníka. Zvýhodněni by tím byli pracující rodiče, kteří by si tak z daní, které státu musejí odvést, mohli odečíst více peněz. Právě podporu pracujících rodičů tato vláda ráda zdůrazňuje. A bonus na dítě je funkční až do 18 let – tedy do stejné hranice, jakou vláda nastavila pro zmíněný jednorázový příspěvek.
Babišovský příspěvek
Mohly se zkombinovat oba stávající modely. To se ale nestalo a místo toho Fialova vláda přišla s novým typem babišovského příspěvku ve smyslu, tak jsme těm lidem aspoň něco dali a snad budou chvíli spokojení. Lepší už to samozřejmě bude pro rodiny ve chvíli, kdy bude příspěvek na dvě nebo tři děti. To by rodina dostala 10 nebo 15 tisíc korun.
Další věcí je, že velkou diskuzi jistě vzbudí i hranice příjmů rodin. Příspěvek totiž dostanou ti, kteří mají roční čistý výdělek nižší než milion korun. Není to málo. Do této kategorie se vejdou i středněpříjmové rodiny. Pokud vaše rodina vydělá cca do 80 tisíc korun měsíčně, do limitu by se měla vejít. Přesné parametry ale budou ještě záviset na vznikajícím zákoně. Právě toto rozmezí otevírá otázku, proč až tak velká plošnost, a pokud vláda skutečně chtěla někomu pomoci, proč nešla spíše cestou více peněz menšímu počtu rodin? A to už raději vůbec nevytahuji, jak složité bude vlastně o peníze žádat, což ukáže až praxe.
Vládní pomoc se trochu alibisticky zaštiťuje i slibem celkového přenastavení rodinné politiky, na což slibuje už letos miliardy korun. Jeho součástí má být podpora zkrácených úvazků a dětských skupin. To jsou palčivá témata, která se roky nepodařilo řešit, a jejich rozhýbaní se nepochybně potáhne roky. Určitě jde o cestu správným směrem. Nicméně, zda pomůže rodinám třeba už od začátku příštího školního roku, se teprve uvidí. Za sebe říkám, že tomu moc nevěřím, ale ráda se budu mýlit.
