KOMENTÁŘ: Vítejte v rozdělené zemi, kde se všichni nenávidí. Až do roztrhání těla

„Jak dopadnou volby? Nevyhraje je nikdo, ale prohrajeme je všichni,“ řekl ve čtvrtečním vysílání Frekvence 1 exprezident Václav Klaus. Ačkoli jeho vnímání nejbližší budoucnosti působí možná trochu apokalypticky, něco na něm je. Volby zastihly zemi nebývale rozdělenou a už před uzavřením volebních místností je jasné, že společnost jako celek po spočítání hlasů šťastnější nebude.

Rozpolcení země je jedním z největších odkazů vlády premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Povedlo se jim proti sobě poštvat dva podobně velké tábory lidí. Ale rozhodně v tom nebyli první (vzpomeňme třeba boje Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem a tehdejší nebývale vyhrocenou kampaň). A každopádně na to nebyli sami.

Kde je Babiš, je i antiBabiš. Opozice k rozhádání občanů a ztrátě důvěry, nepochopení či nedostatku tolerance přispěla do velké míry také. Ostatně, jedním ze symbolů právě končící kampaně budou rudé plakáty koalice Spolu s heslem „hrozba“ a obličeji Andreje Babiše, Vojtěcha Filipa a Tomia Okamury.

Ale ať farizejsky nestojím bokem, svůj díl viny samozřejmě tradičně nesou i média a téměř každý z nás. Stačí se podívat, co dokážou v posledních dnech na sociálních sítích psát o prezidentovi lidé, kteří se považují za ty lepší, vzdělanější a liberálnější, než jsou voliči Babiše či právě Zemana. Jenže lepší nejsou.

Kdo jsou oni?

Ať už dopadnou volby jakkoli, v sobotu večer bude v České republice zhruba polovina těch, kteří odevzdají svůj hlas, slavit, zatímco ta druhá zažije hořkost a zklamání. To je přirozené. Ve společnosti, z níž vymizely porozumění, slušnost a elementární mezilidská komunikace, se ale budou věci zlepšovat jen těžko.

Je skutečně každý Babišův volič nesvéprávný idiot, nebo se pouze nejen jemu, ale i jeho rodině, žije pod současným premiérem lépe? Je Petr Fiala nutně neschopný a bude na všechny krom svých voličů kašlat, nebo je možné, že se naopak bude snažit, aby se v Česku žilo lépe, ale ne na dluh? A zavleče opravdu Ivan Bartoš do naší krásné země migranty a zavede tu dvaasedmdesát pohlaví, nebo spíše bude chtít zmodernizovat stát a dostat ho do 21. století? A neměli bychom spolu o tom mluvit?

Je samozřejmě snazší a asi i příjemnější odbýt ostatní jako hlupáky. Když se ale zamyslíme nad jejich motivacemi a životními zkušenostmi a zkusíme je pochopit, možná skutečně budeme schopni nastartovat tolik potřebnou změnu, kterou se tu poslední týdny všichni tak ohání.

V úvodu jsem zmínil slavnou větu Jeana-Paula Sartra „peklo jsou ti druzí“. Ve svém dramatu S vyloučením veřejnosti spisovatel nechává hovořit tři mrtvé o jejich životech. Sebestředné postavy však lpí samy na sobě, nenaslouchají si, nesnaží se jedna druhou pochopit, nepřijímají odpovědnost. Vzájemně si tím však nastavují zrcadlo a ukazují se v pravém světle. Ona slavná věta ostatně pokračuje: „Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí. Zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.“

Současné příkopy, v posledních osmi letech tak vehementně prohlubované, jen tak nezmizí. Kopeme je mezi sebou dlouho. Měli jste rádi Václava Havla? A co Gross, Klaus nebo Kalousek? Co si o nich myslíte? Vzpomínáte na třicetikorunové poplatky u lékaře nebo nekonečné dohady o církevních restitucích? A jakým způsobem vy sami vedete v posledních měsících bitvy o očkování? Máte pochopení pro ty druhé? Zvykli jsme si příliš často říkat, že za všechno mohou oni. A zapomněli jsme zároveň, že oni jsme my.

Mysleme na to u voleb. Snažme se jejich výsledek pochopit, ať už to v sobotu dopadne jakkoli. A buďme rádi, že na rozdíl od názvu Sartrovy hry nejsou s vyloučením veřejnosti.