Volební kampaň Zdroj: Profimedia.cz
Voliči Andreje Babiše jsou idioti. Ivana Bartoše volí jen feťáci. Lidé, kteří hodí svůj hlas Petru Fialovi, jsou pseudointelektuálové a nerozumí běžnému životu. A Tomia Okamuru volí xenofobové a rasisti, samozřejmě. Aktuální volby už klasicky označujeme za ty nejdůležitější v novodobé české historii. Doufat však v zázračnou a okamžitou změnu k lepšímu by bylo zoufale naivní. Minimálně proto, že velká část společnosti žádnou změnu nechce. Peklo jsou ti druzí, říká se. Ale kdo to vlastně je?
„Jak dopadnou volby? Nevyhraje je nikdo, ale prohrajeme je všichni,“ řekl ve čtvrtečním vysílání Frekvence 1 exprezident Václav Klaus. Ačkoli jeho vnímání nejbližší budoucnosti působí možná trochu apokalypticky, něco na něm je. Volby zastihly zemi nebývale rozdělenou a už před uzavřením volebních místností je jasné, že společnost jako celek po spočítání hlasů šťastnější nebude.
Rozpolcení země je jedním z největších odkazů vlády premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Povedlo se jim proti sobě poštvat dva podobně velké tábory lidí. Ale rozhodně v tom nebyli první (vzpomeňme třeba boje Mirka Topolánka s Jiřím Paroubkem a tehdejší nebývale vyhrocenou kampaň). A každopádně na to nebyli sami.
Kde je Babiš, je i antiBabiš. Opozice k rozhádání občanů a ztrátě důvěry, nepochopení či nedostatku tolerance přispěla do velké míry také. Ostatně, jedním ze symbolů právě končící kampaně budou rudé plakáty koalice Spolu s heslem „hrozba“ a obličeji Andreje Babiše, Vojtěcha Filipa a Tomia Okamury.
Ale ať farizejsky nestojím bokem, svůj díl viny samozřejmě tradičně nesou i média a téměř každý z nás. Stačí se podívat, co dokážou v posledních dnech na sociálních sítích psát o prezidentovi lidé, kteří se považují za ty lepší, vzdělanější a liberálnější, než jsou voliči Babiše či právě Zemana. Jenže lepší nejsou.
Kdo jsou oni?
Ať už dopadnou volby jakkoli, v sobotu večer bude v České republice zhruba polovina těch, kteří odevzdají svůj hlas, slavit, zatímco ta druhá zažije hořkost a zklamání. To je přirozené. Ve společnosti, z níž vymizely porozumění, slušnost a elementární mezilidská komunikace, se ale budou věci zlepšovat jen těžko.
Je skutečně každý Babišův volič nesvéprávný idiot, nebo se pouze nejen jemu, ale i jeho rodině, žije pod současným premiérem lépe? Je Petr Fiala nutně neschopný a bude na všechny krom svých voličů kašlat, nebo je možné, že se naopak bude snažit, aby se v Česku žilo lépe, ale ne na dluh? A zavleče opravdu Ivan Bartoš do naší krásné země migranty a zavede tu dvaasedmdesát pohlaví, nebo spíše bude chtít zmodernizovat stát a dostat ho do 21. století? A neměli bychom spolu o tom mluvit?
Je samozřejmě snazší a asi i příjemnější odbýt ostatní jako hlupáky. Když se ale zamyslíme nad jejich motivacemi a životními zkušenostmi a zkusíme je pochopit, možná skutečně budeme schopni nastartovat tolik potřebnou změnu, kterou se tu poslední týdny všichni tak ohání.
V úvodu jsem zmínil slavnou větu Jeana-Paula Sartra „peklo jsou ti druzí“. Ve svém dramatu S vyloučením veřejnosti spisovatel nechává hovořit tři mrtvé o jejich životech. Sebestředné postavy však lpí samy na sobě, nenaslouchají si, nesnaží se jedna druhou pochopit, nepřijímají odpovědnost. Vzájemně si tím však nastavují zrcadlo a ukazují se v pravém světle. Ona slavná věta ostatně pokračuje: „Peklo jsou ti druzí, ale právě tak jsem mohl napsat, že ráj jsou ti druzí. Zkrátka, všechno přichází k člověku jenom od druhých, od lidí.“
Současné příkopy, v posledních osmi letech tak vehementně prohlubované, jen tak nezmizí. Kopeme je mezi sebou dlouho. Měli jste rádi Václava Havla? A co Gross, Klaus nebo Kalousek? Co si o nich myslíte? Vzpomínáte na třicetikorunové poplatky u lékaře nebo nekonečné dohady o církevních restitucích? A jakým způsobem vy sami vedete v posledních měsících bitvy o očkování? Máte pochopení pro ty druhé? Zvykli jsme si příliš často říkat, že za všechno mohou oni. A zapomněli jsme zároveň, že oni jsme my.
Mysleme na to u voleb. Snažme se jejich výsledek pochopit, ať už to v sobotu dopadne jakkoli. A buďme rádi, že na rozdíl od názvu Sartrovy hry nejsou s vyloučením veřejnosti.
