Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu jen potvrdila to, na co české ekonomické špičky upozorňují už řadu měsíců. A sice, že pod rouškou covidu lze zvyšovat vládní výdaje prakticky neomezeně. Záleží jen na nalezení vhodné záminky a přijatelného zdůvodnění pro voliče.
Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že asi polovina z téměř 300 miliard korun, o něž stát loni zvýšil své výdaje, nesouvisela přímo s řešením ekonomických dopadů koronavirové pandemie. Jinými slovy, vláda utratila bezmála 150 miliard korun, aniž by tím pomáhala tuzemskému hospodářství překonat nejhorší krizi v novodobé historii České republiky.
Zpráva NKÚ jen potvrzuje to, o čem špičkoví tuzemští ekonomové a špičkové tuzemské ekonomky hovoří už řadu měsíců. Jenže vláda je neposlouchá. A když, odbyde je tu uštěpačnou poznámkou o nedostatečné informovanosti, tam o ideologickém přídechu vznesené kritiky. Ze strany ministerstva financí je veřejnost neustále ujišťována, že státní kasu řídí skvěle, agentury potvrzují náš solidní rating a české vládní dluhopisy jdou na dračku.
Jsou volby, utrácet musíme
Lakování faktů narůžovo ale může obstát jen krátkodobě. Nejvýše do sněmovních voleb, které se kvapem blíží. A to je přesně důvod, proč kabinet Andreje Babiše pouští státní kase žilou jako dosud žádná česká vláda. Covid přišel jako na zavolanou, je třeba jej maximálně (s ohledem na voliče) vytěžit. Rozpočtová politika je přece dělána v souladu se základní ekonomickou poučkou: v krizi je třeba utrácet.
Stejná poučka ale říká, že v dobrých časech se má šetřit. Tím se však současná vláda neřídila. Stojíme tak na prahu poměrně smutného období bolestivé konsolidace veřejných financí, která ovšem měla začít už v tomto roce. Podobně jako začala v civilizovaných zemích typu Německa.
Namísto toho vláda na letošní rok prosadila stejně hluboký rozpočtový schodek jako pro krizový rok 2020. Po uplynutí prvního letošního čtvrtletí už ale stihla přesně čtvrtinu tohoto schodku vyčerpat. Záruka, že se do 500miliardového deficitu letos vejdeme, neexistuje.
Ministryně financí jen spoléhá na rozjezd ekonomiky ve druhém pololetí, což by mělo přinést vyšší rozpočtové příjmy, a zároveň na postupné utlumování státních podpůrných programů, což by zase mělo šetřit výdaje. Jsem velmi zvědav, jak se dá do pohybu z velké části fakticky zlikvidovaný sektor služeb.
Občane, zaplať
Kdo by si myslel, že vláda svým nástupcům chystá rozumný návrh státního rozpočtu na příští rok, velmi by se mýlil. Ministryně financí očekává, že schodek v roce 2022 dosáhne asi 300 miliard korun. Výše veřejného dluhu se tak už za necelé dva roky nejspíše přiblíží 50 procentům hrubého domácího produktu. Přitom ještě na konci roku 2019 to bylo jen asi 30 procent.
Stát během pouhých tří let utratí asi o bilion korun více, než vybere na daních. Škoda, že to není téměř nikde vidět. NKÚ totiž také konstatoval, že stát nedostatečně investuje do dopravní infrastruktury, zanedbává digitalizaci státní správy a je celkově velmi nevýkonný. Přeloženo do češtiny – občan platí, ale od státu nedostává ani zdaleka odpovídající služby. Současná vláda se tak zcela nepokrytě a s úsměvem na rtech dopouští rozpočtového zločinu, který si ale odpyká někdo jiný. Přestože to zní jako klišé, budeme to my, naše děti a děti našich dětí.