Předseda KDU-ČSL, ministr práce a sociálních věcí a vicepremiér Marian Jurečka si po skoro třech letech správně vyložil, co znamená být sociálním svědomím vlády. Přišel s nápady na podporu porodnosti. Navrhuje nižší sociální odvody pro rodiče a novomanželské půjčky, přidal zachování jistot na trhu práce. Pomoc rodinám podle něj vyjde na 8,5 miliardy korun, pročež se chystá na střet s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS). Než se zamyslíme nad nadějí, že se Jurečka tentokrát nepoloží na záda jako brouček na pusté polní cestě, podívejme se na fakta.
Porodnost klesá. O počtu dětí z dob před rokem 1989 si můžeme nechat zdát. Vezměme vypovídající dobu zhruba dvou generací, tedy posledních 60 let. V roce 1974 byla porodnost 2,43 dítěte na ženu, v roce 1990 to bylo 1,89, od té doby soustavně klesá. V podrobném rozboru Českého statistického úřadu se dozvíme, že od roku 1994 se přirozený přírůstek obyvatelstva České republiky zastavil, nejhůře bylo v roce 1999 s hodnotou 1,13 narozených dětí na jednu ženu.
ČTĚTE TAKÉ: Novomanželské půjčky opět ve hře. Jurečka chce pro rodiny až pět milionů a slevy za děti
Aktuální rozbory, podle nichž se narodilo nejméně dětí za posledních 22 let, by tudíž neměly sloužit k ukolébání veřejného mínění. Je třeba sledovat a hodnotit delší časovou řadu. Navíc, když do celého roku promítneme údaje za letošní první čtvrtletí a porovnáme je s loňskem za stejné období, hrozí prolomení další smutné hranice – narodí se nejméně dětí v moderní historii (zatím to bylo cca 89 tisíc).
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
ČSÚ ve své analýze uvádí, že za nižší porodností stála už od začátku devadesátých let především ekonomická nejistota včetně zrušení novomanželských půjček. Lidé před rokem 1989 dostávali zvýšené přídavky na děti a za výhodných podmínek nové bydlení v panelových domech.
Připomeňme, že všichni měli tenkrát povinně práci, kdo nepracoval, byl příživník a byl to na paragraf. Tragédií dneška je, že aniž by Jurečkovi oponenti nabídli lepší řešení (kromě migrace z jiných zemí), obviňují někteří ministra ze zavádění komunistických manýrů. Cožpak ale není správné převzít z doby minulé to dobré?
Jurečka očekává tvrdý střet s ministrem financí Stanjurou: „Pokud máme 159 miliard korun na investice do dopravy, tak nevidím důvod, abychom neměli 8,5 miliardy korun na podporu těch, kteří investují do budoucnosti tím, že vychovávají naše děti. Myslím si, že je toto naprosto klíčová věc“.
Šetření na nesprávných místech
Už teď si můžeme být jistí, že zatímco se může Jurečka spojit kupříkladu s hnutím STAN, které chce podle ministra Beka navíc na školství (další prorodinné opatření) a na policii podle ministra Rakušana (i bezpečnost hraje roli v rozhodování, zdali mít děti), z druhé strany už začínají brykule. Stanjura prostor pro finance nevidí. Pirátský ministr Bartoš, který sám slíbené byty nedodal, v případě novomanželských půjček varuje před „zdražením nemovitostí“. Přičemž dlouho hledal, aby našel příklad v zahraničí – Polsku. To naši zemi aktuálně už překonalo nejen v růstu mezd.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vláda bude ve svém posledním roce rozdávat, míní Korecký. Jurečka hraje o své politické bytí
TOP 09, jež tradičně nemá zodpovědnost za nic důležitého – kromě ministerstva zdravotnictví, kde, co mohl, zpackal ministr „slibotechna léků“ Válek –, už zase pěje hymnu o šetření (jako vždy na nesprávných místech – občanech a službách státu). Místopředseda ODS a kandidát na hejtmana Středočeského kraje Jan Skopeček chce zřejmě pomoci lidem k rozhodnutí mít děti ztrátou jistoty v zaměstnání. Hrozí, že prosadí výpovědi bez udání důvodu do Jurečkou připravované novely zákoníku práce – ministrovi navzdory.
Pevně věřím, že je možné se shodnout bez ohledu na ideologické ukotvení, že děti jsou budoucností národa. Mělo by být jedno, která strana přijde s vhodnými opatřeními, důležité je, že přijde. Přispěje k rozhodnutí mít děti vyšší zdanění, osekání penzí a pozdější věk odchodu do důchodu, drahé energie, nedostupné bydlení, věčné výpadky léků, nedostatek škol a školek, válečná rétorika? Pomáhá kumulovaná třicetiprocentní inflace za dobu této vlády? Vyřeší něco neustálé výmluvy na „vnější okolnosti“? Nic z toho nepomůže.
Jurečka se tentokrát vydal záslužným směrem. Na polibek k oživení skomírající strany je sice asi pozdě, politickým princem se žabák už nestane, ale minimálně svému nástupci a zbytku strany může pomoci. Otázka jen je, jestli zase nelehne na záda před Stanjurou a nezačne hájit asociální politiku jako už mnohokrát předtím.
