Jurečka se chystá na Stanjuru: Miliard pro rodiny na úkor dálnic se nevzdám, říká

Pane ministře, je pravdou, že v rámci důchodové reformy zohledníte návrhy demografů a změníte výpočet věku odchodu do důchodu?
Nechali jsme si návrh demografů zadat a propočítat. Během prázdnin si to projednám s koaličními partnery a řekneme si, k jakým změnám přistoupíme. Není to jen debata o věku odchodu do důchodu, ale i kolem náročných profesí. Pokud se na tom koaličně domluvíme, tak ke změnám přistoupíme.

ČTĚTE TAKÉ: Ministr Dvořák vzal Turka poloprázdným letadlem do Bruselu. Ten se pochlubil obřími emisemi

Takže současný návrh není definitivní.
Není definitivní. Vůči návrhům, které nevyprazdňují smysl důchodové reformy, jsem otevřený.

Jak do čísel promlouvá porodnost, která loni o desetinu klesla. V roce 2023 se v Česku narodilo pouze 91 000 dětí, což je nejméně za posledních 22 let a o cca 10 tisíc méně, než byly roky předchozí. A podle prvních odhadů se zdá, že letos to bude ještě méně. Počítáte s tím?
Ve výhledech se v dlouhodobém pohledu odhaduje, že by porodnost měla být kolem 1,5 dítěte na ženu. Pokud však dojde ještě k tomu, že se to v dlouhodobém výhledu bude snižovat, tak to samozřejmě bude znamenat něco, co je k tíži.

Znamenalo by to nevyhnutelné zvýšení daní - třeba v roce 2030 nebo dřív?
Musíme si uvědomit, že by to nebyl problém jen pro důchody, ale pro celou společnost. Máme celkově nastavený průběžný systém. Jako občan mám z pohledu státu několik klíčových rolí. V první řadě pracovat a odvádět daně na důchody svých rodičů a prarodičů, a potom mám druhou společenskou roli, a to je výchova dětí, kteří budou jednou odvádět to samé na mě. Pokud si toto neuvědomujeme, pak si musíme říct, že národ vymírá a všichni na tom neseme spoluzodpovědnost a je otázkou, co s tím.

Překvapily mě hejty na vyšší zdanění bezdětných. Úplně stejný princip je v daňové oblasti

Co s tím?
Není mnoho zázračných řešení. Buď se bude populace snižovat a nebude dostatek lidí na pracovním trhu a nebude mít z čeho průběžný systém financovat, anebo si musíme říct, že nejsme ochotní mít děti, tím pádem se musíme otevřít někomu jinému. Jako politik i jako otec se snažím mít společnost, která stojí na vlastních dětech. Chci společnost, která se nebojí mít děti a myslí na budoucnost. A tou budoucností jsou naše děti, pro které dnes naši zemi spravujeme.

VIDEO: Podle expertů ztrácejí lidovci v koalici svou identitu

Dramatické změny v daňovém systému kolem přelomového roku 2030 nečekáte?
Nečekám. Jsou tady ještě další ukazatele, jako je třeba velmi nízká nezaměstnanost. Jsme premianti v rámci EU a máme ji dokonce nižší, než se původně predikovalo. Očekává se, že i v rámci robotizace a digitalizace dojde ke zvýšení produktivity. Znamenalo by to, že i s nižším počtem pracovníků můžeme generovat velmi dobrý výkon ekonomiky.

Pojďme prosím k lidovecké prorodinné politice. Máte řadu návrhů na podporu rodin i porodnosti. Co je vlastně cílem vašich návrhů?
Chceme, aby tento stát bral podporu rodičů a dětí jako klíčovou investici do budoucna. Všichni se bavíme o tom, že potřebujeme dopravní infrastrukturu, dálnice, železnice, vysokorychlostní internet, tak ještě nad tím má být to, pro koho to máme dělat. Stát má vytvořit podmínky, aby rozhodnutí mít dítě nebo více dětí, nebylo limitováno tím, že nemám kde bydlet, že nemám služby péče o své děti nebo, že nemám možnost skloubit práci a péči o děti.

Už máte jasno, jak bude vypadat návrh na slevu na sociálním pojištění pro rodiny? Poslanec Pavel Bělobrádek mi v rozhovoru řekl, že by bylo lepší jít cestou zvýšení sociálních odvodů všem a rodinám dát slevu.
První věc, kterou chci v rámci koalice prosadit, je zvýšení slevy na děti.

Na které dítě?
Na všechny.

O kolik?
Navrhujeme zvýšení v maximální variantě 2400 na první dítě, 7200 na druhé dítě a 14 400 na třetí a každé další dítě.

Podle sociologů by se měla zvednout především sleva na první dítě, která nebyla navyšována, a nejméně tak odpovídá růstu inflace. A nejvíce jsou na tom tedy bity třeba právě matky samoživitelky, které mají častěji jen jedno dítě namísto tří.
To je jedna stránka věci. Druhá je, že slevu máme v nominální částce. S ohledem na růst platů, mezd i inflace se skutečná hodnota výrazně snižuje. Chci to minimálně dorovnat na rok 2018. Je to dobrý nástroj a chci, aby rodiče dětí platili nižší daně. Druhá věc je revize dávek, která pomůže zranitelným skupinám rodičů. Opravdu to bude fungovat velmi dobře a rodiče, kteří budou aktivně hledat práci a najdou, budou bonifikováni.

Nehledejme v našich návrzích komunistickou politiku. Přicházíme s tím, co funguje

Vraťme se tedy k nižším sociálním odvodům.
To je ta třetí věc - sleva na pojistném. Chceme stejný princip, jako jsou slevy na dani. Překvapily mě komentáře a hejty. Lidé si vůbec neuvědomili, že úplně stejný princip je v daňové oblasti. Nemám děti, nemohu využít slevu v daňové oblasti a platím jako poplatník vyšší daň. Mám-li děti, mohu využít slevu a platím nižší daň. Ještě jsme tam přidali hranici 35 let.

Kritika směřovala ale především tou cestou, že trestáte bezdětné a především ty, kteří děti mít nemohou.
Ne, vůbec nechceme nikoho trestat a náš návrh žádným trestem není. Každý si musíme uvědomit, a říkal bych to, i kdybych neměl děti, že jednou budeme čerpat finanční prostředky z odvodů někoho jiného. Česká společnost je prostě nastavená na mezigenerační solidaritě, a pokud nebudeme schopní solidárně podpořit ty, kteří děti mají, aby poté tyto děti platily odvody, tak potom jako společnost těžko můžeme fungovat dál.

Největší kritika šla cestou toho, že někteří by děti měli rádi, ale mít je nemohou.
Jak říkám, úplně stejný princip je v daňové oblasti už přes třicet let a nikdo nikdy neřekl půl slova o tom, že někoho trestáme. Všichni to bereme tak, že se jako společnost solidárně podílíme na podpoře těch, kteří mají děti.

Jak tedy vypadá dohoda s koaličními partnery?
Samozřejmě, že řekli, že s tím mají problém, proto jsem jasně řekl, že mám priority, kterými chci mířit k cíli a nevzdám se jich. Ta první je sleva na děti.

Tam už je shoda?
Uvidíme. Jednání budou tvrdá a nebudou jednoduchá. Už jsem to prezentoval na koaličním jednání a dohodli jsme se, že se o tom budeme bavit v rámci přípravy rozpočtu.

Co vám na to řekl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS)?
Tváří se, že v tomto momentě nevidí prostor ve státním rozpočtu. Znovu říkám, že pokud máme 159 miliard korun na investice do dopravy, tak nevidím důvod, abychom neměli 8,5 miliardy korun na podporu těch, kteří investují do budoucnosti tím, že vychovávají naše děti. Myslím si, že je toto naprosto klíčová věc.

Zbytek vlády to nechápe?
Mám trochu pocit, že to někteří nechápou a dívají se na mě, jako kdybych přicházel s něčím úplně…

Pokud peníze pro rodiny nebudou prioritou pro ostatní koaliční strany, jste připravený odejít i z vlády? Nebo co se stane, pokud se potřebné miliardy nenajdou.
Já věřím, že je najdeme. Koaliční partneři vědí, na kom je budoucnost této země postavena a že je prorodinná politika nutná. Každá investovaná koruna do podpory rodiny se nám vždy do rozpočtu vrátila a rodiny s dětmi, ať se to někomu třeba i nemusí líbit, byly, jsou a budou páteří této společnosti.

Sleva na sociálním pojištění za této vlády bude?
Budu jednat o obou věcech, ale řekl jsem, co je pro mě prioritou.

Co říkáte na vyjádření Pavla Bělobrádka, že ti, co nemohou mít děti, je mohou adoptovat.
Jsem velmi opatrný, abych něco podobného říkal. Myslím, že takto to říct nejde. Každý máme jiné dispozice. To, že třeba z osobních nebo zdravotních důvodů nemohou mít dítě, zároveň neznamená, že mohou dítě adoptovat nebo být pěstounem.

Bez dětí jsme v prčicích. V oblasti podpory bydlení se mělo udělat víc, než se udělalo.

Zároveň ale říkáte, že je potřeba být připravený na vyšší daně a solidární fungování.
Říkáme, že je na místě, abychom všichni byli solidární, protože bez dětí je budoucnost v prčicích.

Navrhujete také návrat k novomanželským půjčkám. Jak by to mělo vypadat?
Obecně pracujeme s věcmi kolem bydlení pro rodiny a během prázdnin o tom budu chtít intenzivně jednat s Ivanem Bartošem.

Není to pozdě? Máte rok do konce vlády, proč jste to spolu ještě neřešili?
Pozdě není nikdy. Myslím si, že v oblasti podpory bydlení se mělo, a má udělat víc, než se udělalo.

Takže to Ivan Bartoš nezvládá a nesplnil úkol, který si předsevzal?
Nebudu to takto hodnotit, ale řeknu, že je prostě třeba udělat víc.

Nezlobte se na mě, ale nedostatečné a drahé bydlení řešíme 20 let a stále se motáme v kruhu. Se spásným řešením nepřišla doposud žádná vláda.
Když jsem přišel na MPSV, tak jsem prošel všechny klíčové agendy, kde jsou 20 nebo 30 let problémy a všechny je řeším a dotáhnu do konce i za cenu toho, že jsou třeba nepopulární - důchodová reforma, dávky, sociál, náhradní rodinná péče. Takhle má fungovat ministr, který přijde na resort. K bydlení chci jen říct, že právě z pohledu porodnosti je to jedna z top tří věcí, kterou lidé řeší s ohledem na založení rodiny.

Takže jedním z vašich návrhů řešení jsou novomanželské půjčky podobné jako za minulého režimu?
Tuhle reminiscenci si odpustím, ale je to řešení, které funguje v mnoha jiných státech na západ od nás, kde jim na porodnosti záleží.

Lidé mi o půlnoci po třetím pivu z 80 procent říkají, že se nemají špatně.

Jak by to mělo tedy vypadat?
Z hlediska půjček na bydlení už dnes stát systém vybudovaný má, ale je strašně málo využívaný. Navrhujeme, aby došlo ke zvýšení objemů třeba do výše 5 milionů korun, protože za dva miliony už si dnes nic nekoupíte a skoro ani neopravíte. A druhá věc je, abychom promítli snižování základu jistiny podle počtu dětí. To, co jsme dali do programu oprav dům po babičce, tak abychom reálně překlopili do tohoto typu půjček.

Přichází lidovci s nějakými komunistickými návrhy? Řada lidí tak některé z nich vnímá.
Ale houby. Jde o celkový koncept podpory rodin a jednotlivá opatření jsou provázaná. Jsou to návrhy, které dávají logiku. Potřebujeme, aby měly rodiny kde bydlet, potřebujeme, aby měl rodič čas na rodinu, děti i práci, proto řešíme zkrácené úvazky a místa ve školkách, potřebujeme péči v rodinách, proto jsme opravili příspěvek na péči. To jsou kroky pro všechny tři generace, které děláme. To je to, co je pro mě jako pro předsedu lidovců klíčové, aby se rodič nezbláznil a dokázal se postarat o své děti, svého tátu i mámu a zvládl u toho pracovat. Tudy míří kroky, které děláme, a které se tu 20 let nedělaly. Opravdu v tom nehledejme nějakou komunistickou politiku.

Občas se od některých seniorů objeví argument, že se za komunistů měli lépe. Není třeba toto jakýmsi potvrzením, že v tom minulém režimu mohlo něco fungovat lépe?
Budu s tím kategoricky nesouhlasit. Když jsem viděl své prarodiče i rodiče, kteří přišli o svobodný život, obživu, hospodářství a nemohli studovat to, co chtěli… Když se bavím s lidmi i těmi, kteří mají o půlnoci v sobě třetí pivo, tak vám z 80 procent řeknou, že se vlastně nemají špatně, že se vlastně mají dobře, ale řeknou, ať stát udělá něco pro ty mladé.

Kudy by za vás lidovci měli jít? Vaše kolegyně poslankyně Marie Jílková mi v rozhovoru řekla, že lidovec by měl být čestný, neměl krást, podvádět svou ženu a být akční v obci. S tím byste souhlasil.
Měl by to být člověk, který se stará o lidi.

To je klišé…
To jsem přesně čekal. Je to klišé nebo idea, ke které máme směřovat? To, že má být politik slušný, čestný, starat se o lidi, být poctivý, má být přeci základ pro všechny politiky. Jako lidovci se podle mě odlišujeme od stran, které se svým zaměřením víc orientují na ekonomické věci a primárně je zajímají. To, že jejich voliči jsou manažeři, podnikatelé, ředitelé firem.

Reálně se tak snažíte odlišit od ODS?
Chci primárně říct, že idea péče o lidi je to, co nás definuje. Zároveň nejsme úzce profilováni jen na byznys nebo marketing a neděláme jen to, co je populární a co chtějí lidé slyšet. Jako lidovci se odlišujeme v tom, že vnímáme potřeby, umíme je identifikovat a snažíme se je fakt změnit i za cenu nepopularity. Tím se odlišují politik a státník. Když se vrátím do historie, tak si vezměte Winstona Churchilla. Dělal věci, které pro Británii byly sakra potřeba, ale jak mu to voliči po válce spočítali.

Máte pocit, že jste jako Churchill?
Ne. Jen říkám, o čem má být ideál politiky – dělat i věci, do kterých se ostatním nechce. Potřebujeme přeci někoho, kdo přijde a řekne, že to musíme změnit. Snažím se, abychom jako strana byli zodpovědní, solidární a vždy jsem říkal, že rozdíl mezi námi a socialisty a Janou Maláčovou je v tom, že tu nejsem od toho, abych rozdával peníze. Jsem tu kvůli tomu, aby peníze daňových poplatníků šly tam, kde je to třeba. A to je to, co mají lidovci ve svém DNA.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Duel ministra Dvořáka (STAN) a poslance SPD Fialy v Partii PLUS