Komiksové okénko Kláry Mayerové: Květiny a zvířata? To nejde dohromady!

Málokdo to o mně ví, ale jsem velkou milovnicí rostlin. Nepoznali byste to, protože nemáme ani kaktus… ale to má samozřejmě svůj důvod a ten důvod se jmenuje ZVĚŘ. Čili známé firmy Pizzly, Vepřena, Mumie a Králík.

Dokud byla Mumie ještě mladá a měla jsem jen ji, nebyl pro okolní zeleň takový problém přežít. Všechno změnil až Pizzly, který ihned po svém příchodu ke mně domů rozmetal ocasem palmu, počůral bazalku v domnění, že to je travička pro něj, a shodil rýmovník z okenního parapetu. V tom se taky s gustem vyválel a byl zelený a smrděl jako lékárna vytřená mokrým hadrem.

Od té doby jsem většinu rostlin měla tam, kde na ně nedosáhl, jenže když dospěl, dokázal dupat a jančit tak, že otřesy převrhly i kaktus na skříni. Zabodnul se Pizzlymu do zadku. Pizzly při vytahování ostnů řval tak, že z toho mezi sousedy vznikaly nepěkné pomluvy o týrání zvířat.

Definitivní sbohem všemu zelenému jsem řekla, když mi Vepřena ožrala feferonky. Co následovalo těsně po tomto incidentu snad ani nebudu popisovat, řeknu jen tolik: Pár feferonek se mi vrátilo ihned, a to do dřezu, do koberce a do mých oblíbených dinosauřích bačkor. Část se vrátila později během procházky, na kterou jsem s Vepřenou urgentně vyběhla, a tehdy Vepřena zalitovala podruhé, že kdy feferonky pozřela. Chodila velmi podivně ještě dvě hodiny potom.

Když jsme se přestěhovali do domu se zahradou, radovala jsem se, že konečně budu moct něco vypěstovat. Haha. Pravda, počítala jsem s Pizzlym a záhony jsem obehnala plůtkem. Plůtek ovšem podhrabala Králík a v záhonech si udělala výběh, ze kterého se odmítala vzdálit. Sežrala rašící ředkvičky, jarní salát, záhon mrkve, brokolici a kedlubny. V záhonku zbyl akorát heřmánek a rajčata. O rajčata se postarala Vepřena, která každé ráno ihned po vypuštění ze dveří vběhla do zahrady a všechna jen trochu červená orvala a spolkla.

Do jahod se vyblila Mumie, takže okamžitě zhnědly a uhnily, byliny podryl krtek, cukety snědli slimáci, okurky dodělala plíseň… zbyla nám prakticky jen jediná dýně, která dokonce přežila i to, jak ji Pizzly demonstrativně počůral, když se nám za plotem producíroval místní toulavý vořech.

No, nezbývá, než se z toho poučit. Příští rok žádný plůtek, ale rovnou vyvýšené záhony, jakékoli keře nebo stromky obehnat ostnatým drátem nebo elektrickým plotem, vepřenu vodit po zahradě jen na vodítku, aby nic nesežrala, než to stihne vůbec pořádně uzrát… jen ohledně strategie s Králíkem si nejsem jistá: Ano, k čemu se dostala, to sežrala, ale její bobky působily jako báječné hnojivo a všechno rostlo jak divé. Tohle ještě promyslím.

A co se pokojových rostlin týče, občas mám takové idealistické tendence… ale moje smečka mě vždycky velmi brzy profackuje a uvrhne mě do kruté, nehostinné a hlavně NEROSTLINNÉ reality.

Tagy: