Mariánská Týnice
Mariánská Týnice patří ke skvostům českého baroka. Unikátní je v tom, že jedna z částí jejích krytých chodeb, tzv. ambitů, byla dostavěna až v 21. století. Monumentální komplex se tak po téměř tři sta letech konečně dočkal podoby, jakou navrhl jeho architekt Jan Blažej Santini, který stavbu nestihl dokončit.
Kdysi sloužila jako poutní místo cisteriáckeho kláštera, dnes je Mariánská Týnice sídlem galerie severního Plzeňska. Uvnitř čeká na návštěvníky pozoruhodná interaktivní expozice, která je přenese do pohnuté minulosti.
„Sdílela osud Plaského kláštera, který byl zrušen v roce 1785 a Mariánská Týnice byla uzavřena a veškerý mobiliář byl rozprodán do jiných kostelů,“ vypráví neradostnou etapu odborný asistent Centra baroka Pavel Beneš.
Z dezolátního stavu pomalu k definitivní podobě
A jako by to nebylo málo, komplex následující desetiletí nikdo neudržoval, a tak začal chátrat. Obnovy se dočkal až v první polovině 20. století.
Oprava Mariánské Týnice začala v roce 1920 poté, co se zřítila kupole a celý areál včetně kostela byl v katastrofálním stavu. Dlouhá léta pak pokračovaly rozsáhlé práce. Na nich se mimo jiné podílel i plzeňský architekt Jan Soukup. „A když už se dalo říct, že je vše hotovo, tak tam byl problém, že se ten areál musel nějak uzavřít. Tak jsme vymysleli různé zdi a cítili jsme, že to tam nepatří,“ vzpomíná architekt v pořadu Prima Česko.
A právě tehdy vznikla myšlenka, že se dostaví nedokončený východní ambit. Šlo přitom o historicky první projekt, kdy se v Česku stavba dokončila podle barokního návrhu. „Dospěli jsme k závěru, že když už tedy dostavět Týnici, tak podle původního záměru, podle té tzv. posvátné geometrie,“ vysvětluje Soukup.
Výstavba ambitu začala v roce 2017. Jeho součástí jsou 3 chodby a čtyři kaple. Sehnat řemeslníky, zedníky a umělce, kteří zvládnou komplex postavit podle tři sta let starého návrhu, nebylo jednoduché, upozorňuje také architekt. „Bylo zadání, že tam musí být klenby krásně vyzdobené a že to musí vypadat, jako by to dělali v té barokní době, tak pak se najdou ti lidé, ale musí se to chtít.“
Vznik kostnice i stavba posledního ambitu
V dobách baroka si lidé přáli být pochováni přímo v poutních místech, během dostavby ambitu byly tady nalezeny desítky lidských ostatků a právě proto tu vznikla kostnice.
Zpočátku se uvažovalo o tom, že bude nový ambit vyzdoben moderním uměním. Nakonec od myšlenky ale realizátoři ustoupili. Na stěnách jsou tedy malby v rokokovém stylu. Na jedné jsou dokonce zachyceny postavy z ne zas tak dávné minulosti i současnosti.
„Na klenbě můžeme vidět osobnosti, které se zasloužily o obnovu Mariánské Týnice ve 20. století. Vidíme tam úplně vlevo profesora Mojmíra Horynu, vedle něho je potom Vladislav Moučka a třetí je architekt Jan Soukup,“ říká Pavel Beneš.
A na závěr Mariánská Týnice v číslech – dostavba východního ambitu vyšla na téměř 60 milionů korun, při práci dělníci spotřebovali kolem 300 tisíc cihel. Dostavba skončila v roce 2021.