Itálie v zajetí koronaviru: Lékaři spí v práci, při nedostatku kapacit se u pacientů postupuje jak za války, říká Češka žijící v Itálii

„Nejhorší problém je kapacita na jednotkách intenzivní péče. V mém kraji je obsazeno momentálně asi 80 % lůžek. Při obrovském počtu nakažených JIPky nestíhají a dochází k situacím jako za války. První jde na intubaci ten, který má nejvyšší naději na přežití. Takže každý, kdo se chová zodpovědně, chrání svým chováním současně i své rodiče a prarodiče.“ Druhá část rozhovoru o nezáviděníhodné situaci v Itálii, o níž promluvila exkluzivně pro onlin

Jak jsou na tom v Itálii nemocnice, ať už co se týká kapacit zařízení, přístrojů nebo personálu? Co říkají a jak jsou na tom sami lékaři, máte-li nějaké informace z první ruky?

Nejhorší problém je kapacita na jednotkách intenzivní péče. V kraji, kde žiji, je na odděleních JIP obsazeno momentálně asi 80 % lůžek, z nichž 67 % z důvodu epidemie. Dá se říci, že u nás je to, co se týče asistence, ještě podchycené. Mluvilo se také o tom, že se bude přijímat do nemocnic velký počet nového personálu a taktéž personál v důchodovém věku.

Nejhorší je problém v Lombardii, kde je nákaza nejvyšší. Tam se to již dostalo do stavu, před kterým se od začátku varovalo – kapacita již na JIP nestačí. Mimo jiné je zajímavé, že v Lombardii hospitalizované osoby s příznaky převyšují ty, které jsou v domácí karanténě, kdežto ve Venetu, kde žiji, je to naopak.

Bohužel i mnoho zdravotníků, lékařů a specialistů bylo nakaženo, nebo musí dlít v karanténě, a proto je tento nekončící nápor na personál úmorný. Pracují ve vyčerpávajících turnusech a i tak ještě zůstávají dlouho přes čas. Přátelé, kteří pracují v nemocnicích, mi potvrdili, že někdo spí i v práci, aby byl při ruce. Mnozí lékaři se zmínili, že tak važné oboustranné zapaly plic ani neviděli a určitě ne najednou v tak obrovském počtu. Mnoho pacientů, včetně mladých lidí, je napojeno na invazivní tracheální intubaci. Nejsem lékař, a tak se omlouvám, jestli se to odborně nazývá jinak.

V Lombardii se již v některých nemocnicích musí dělat výběr, koho ošetřit jako prvního, a to dle vyšší pravděpodobnosti uzdravení. Lékaři se musí rychle rozhodovat, komu dát šanci na život, nad tou bezmocí tečou i slzy. V posledních dnech se již nechalo slyšet v tomto kontextu i několik lékařů na sociálních sítích a v novinách. Nepřeji nikomu, aby musel přijít o rodiče či prarodiče jen proto, že na ně nevyšel respirátor. Jedna primářka v novinách popsala, že si pacienti uvědomují, když se blíží jejich konec. Umírají sami, bez toho, aby u nich mohla být rodina. Svěřují lékařům pro rodinu poslední pozdravy. Primářka se zmínila, že často dělá i video telefonáty na přání, aby se alespoň takto mohli rozloučit.

Máte ponětí či nějaké informace, proč zrovna v Itálii se dle dostupných dat nákaza rozjela takovým způsobem, kdy v počtu nakažených i zemřelých je na druhém místě a v Evropě ční několikanásobně nad jinými zeměmi?

To není jednoduchá otázka, domněnek je mnoho, ale zůstanu u dostupných dat a podložených informací. Začala bych počtem provedených testů na koronavirus v Itálii a těch bylo do 17:00 dne 11. 3. 2020 provedeno 73 154. Kdyby se tolik testů provedlo i v jiných státech, tak ta čísla budou hodně vysoká i jinde.

Myslím např. na stát, kde se nákaza objevila v Evropě jako první, a tím je Německo. V Itálii se tato informace dostala k veřejnosti a do novin teprve minulý týden (5. 3. 2020), a to na základě zprávy skupiny doktorů v lékařském odborném časopise New England Journal of Medicine.

Pacient nula dorazil do Itálie z Německa někdy mezi 25. a 26. lednem, od kterého vypuklo ohnisko koronavirové nákazy v obci Codogno. V lednu totiž došlo k asymptomatickému přenosu ve skupině lidí nakažených kolegyní, která přijela z Číny (Šanghaj). Vychází to z analýzy pěti genetických sekvencí, z nichž tři se týkaly virů izolovaných v Lombardii. Ředitel nemocnice Sacco, Massimo Galli, vysvětlil, že se jedná o genetické sekvence, které „jsou blízko sebe ve větvení fylogenetického stromu viru, sledujíc izolovanou sekvenci v Mnichově.“ Na závěr dodal, že pokud jde o primární původ viru, potvrzuje se původ z Číny.

Dále se dozvídáme teprve 3. 3. 2020 o mrtvém v souvislosti s koronavirem ve Španělsku, i když skonal již 13. února, atd.

Někteří odborní představitelé také argumentují dlouhověkostí v Itálii, a tudíž velkou ohroženou skupinou lidí. To by se mohlo jistou mírou vázat k tomu, na co jsem poukázala v Lombardii: na přeplněnou kapacitu JIP.

Česká vláda v úterý vyhlásila nová bezpečnostní opatření proti koronaviru, mezi nimiž je například uzavření všech škol a zákaz veřejných akcí nad sto účastníků. Jak se na taková opatření díváte? Právě třeba v porovnání s Itálií.

Jak jste si mohli všimnout, tak i v Itálii se zasáhlo se zpožděním, pak tam byla nejistota, co vlastně udělat a pár pokusů o částečné karantény, které k ničemu nevedou. Nechápu to omezení na 100 lidí, když se má jeden od druhého držet co nejdál – to je dav. Jedině velmi přísná karanténa bez davů lidí v ulicích přinesla úspěch. Nejlepší by byla celoevropská restriktivní karanténa. Nikdo by tím pádem nebyl znevýhodněn tak, jako se dnes děje v Itálii. Zastavili bychom se na malou dobu, abychom povstali silnější a mohli okamžitě rozvíjet své země. Když to uděláme jenom my v Itálii a jiní ne, tak se to bude roznášet do kolečka. Jak se má pak znovu rozběhnout například turistika?

Jelikož se o téma koronaviru velmi zajímáte, jaké nám všem v souvislosti s ním hrozí největší nebezpečí?

Je třeba přestat o koronaviru SARS-CoV-2 mluvit jako o nějaké chřipečce. Na jednu stranu je pravda, že velké procento lidí má lehký průběh nemoci a někdo dokonce žádný, ale zrovna tam hrozí jedno z největších nebezpečí. Nepoznáte, kdo je ve vašem okolí virulentní a on sám si toho také není vědom. Také nás odborníci varovali, že se člověk může nakazit znovu. Dalším nebezpečím je extrémně vysoká nakažlivost a to pak má přímou souvislost s nejnebezpečnějším aspektem této nákazy.

Je zde totiž také velké procento případů, kde musí nastat hospitalizace, což může být v masovém přísunu pacientů problém. Hlavně proto, že další velké procento lidí musí bezpodmínečně na jednotku intenzivní péče, a to i mladí. A zde je ten nejnebezpeřnější aspekt nákazy. Při obrovském počtu to JIPky nestíhají a dochází k situacím jako za války. První jde na intubaci ten, který má nejvyšší naději na přežití. Takže, každý kdo se chová zodpovědně, chrání svým chováním současně i své rodiče a prarodiče.