Kov jako poklad. Proč se plechovky vyplatí třídit víc než kdy dříve?
Plechovky patří do žluté - plechovkadozlute.cz Zdroj: se svolením společnosti Maius Pedersen
Třídění odpadu je dnes pro většinu lidí samozřejmostí. Přesto kolem něj panuje mnoho otázek a mýtů, zejména pokud jde o kovové obaly. Kam patří plechovky? Co se s nimi stane, jakmile zmizí z popelnice? A skutečně má smysl je třídit?
Třídění odpadu není jen povinnost – je to příležitost zachovat suroviny a chránit planetu. Plechovky, hliník nebo ocel? Každý kovový obal může být recyklován téměř donekonečna. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, vysvětlil, jak jednoduché kroky doma ovlivňují celý recyklační cyklus a proč se vyplatí třídit i kov.
Kam patří plechovky?
Když doma zůstane prázdná plechovka, mnoho lidí si stále klade otázku, kam s ní. Výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka připomíná, že dříve patřily především do šedých kontejnerů. „Od roku 2025 ale startuje celorepublikový projekt, který lidem umožní třídit plechovky i do žlutých popelnic. Těch je po celé zemi kolem půl milionu,“ vysvětluje. Podle něj to znamená výrazné zjednodušení – kovové obaly bude možné odložit prakticky na každém rohu.
Plechovka do žluté
Zapojte se do projektu Plechovka do žluté a pomozte šetřit planetu i energii. ♻️ Zjistěte, kam patří vaše plechovky na www.plechovkadozlute.cz
Osvětové projekty mění návyky
V poslední době se o třídění plechovek často mluví i v souvislosti s různými osvětovými projekty. Havelka potvrzuje, že největší dopad má v současnosti iniciativa „Kovy do žluté“ nebo „Plechovka do žluté“. Jejím cílem je, aby se lidé naučili odkládat kovové obaly tam, kde je to nejjednodušší a nejbližší. Připomíná však, že plechovky ani jiné kovové obaly nemusí končit jen v popelnicích – lze je odevzdat i na sběrných dvorech nebo ve sběrnách, kde za ně lidé mohou dokonce dostat zaplaceno.
Plechovky patří do žluté - plechovkadozlute.cz Zdroj: se svolením společnosti Maius Pedersen
Končí plechovky na skládce?
Často se objevuje názor, že recyklace končí na „jedné velké hromadě“ a materiály se ve skutečnosti netřídí. Havelka to jednoznačně odmítá. „Odpady putují na třídicí linku, kde se směs roztřídí podle jednotlivých komodit – plastů, kovů, papíru. Teprve potom se posílají do recyklačního průmyslu,“ vysvětluje. Dodává, že důvod, proč tyto materiály rozhodně nekončí na skládce, je jejich hodnota. „Kovy mají cenu v řádu tisíců korun za tunu. Nikdo by takový materiál na skládku neodvezl, to by byl nesmysl.“
Sešlápnout, nebo nechat? Jednoduché pravidlo
Důležitou otázkou je i prostor v nádobách. „Aby se nevozil vzduch, je dobré plechovky sešlápnout – stejně jako PET lahve,“ upozorňuje Havelka. Díky tomu se zmenší objem odpadu a svoz je ekologičtější i levnější.
Kovové obaly nejsou jen hliník
Lidé často tápou i v tom, z jakých kovů mohou být nápojové obaly vyrobeny. Nejsou totiž jen z hliníku, ale také z oceli či dalších kovů. Podle Havelky je systém nastaven tak, aby byl pro veřejnost co nejjednodušší: „Pokud máte kovový obal, hoďte ho do šedé nebo žluté nádoby, případně odneste na sběrný dvůr či do sběrny. Cílem je, aby měli lidé co nejbližší a nejpohodlnější možnost třídění.“ V některých obcích mají obyvatelé nádoby přímo doma – takzvaný door-to-door systém. „To je ideální stav. Efektivnější systém ve světě neexistuje,“ říká.
Chce obec nové nádoby? Stačí se přihlásit
Pokud obce chtějí nabídnout lidem nové nádoby na kovy, mohou se snadno zapojit do celostátního projektu. „Obecní svazy i svozové firmy už vědí, že se letos systém rozšiřuje. Je to plošná akce a je jen na obcích, kdy si se svozovou firmou domluví termín zahájení. Pak bude možné třídit plechovky do žlutých nádob i u vás doma,“ ujišťuje Havelka.
Plechovky patří do žluté - plechovkadozlute.cz Zdroj: se svolením společnosti Maius Pedersen
Hliník jako nekonečný příběh
Hliník se často označuje za „nekonečně recyklovatelný“ materiál. Podle Havelky je to pravda – a platí to i pro většinu kovů obecně. „Kovy se roztaví v hutích, kde se oddělí od případných příměsí. Pak se vracejí zpět do průmyslu jako plnohodnotná surovina pro další výrobu.“
Mýtus o míchačkách odpadu
Havelka také reaguje na tvrzení, že různě barevné popelnice nakonec skončí v jednom autě a vše se smíchá dohromady. „Nedávalo by to žádný smysl. Třídicí linky jsou postavené tak, aby pracovaly s materiálem odděleně. Smícháním by si jen zkomplikovaly práci. To jsou jen řeči škarohlídů. Český systém recyklace má velmi dobré výsledky i v evropském srovnání,“ uzavírá.
Česká republika patří mezi evropskou špičku
Často se říká, že Češi patří v třídění odpadu k nejpečlivějším v Evropě – a platí to i dnes. Jak potvrzuje výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka, Eurostat nedávno zveřejnil aktuální výsledky, v nichž se Česká republika opět umístila v první čtveřici nejlepších států. „Máme být na co hrdí. Nejde jen o samotné třídění, ale i o to, jak dobře dokážeme vytříděný materiál dál využít a recyklovat. Lidem za to patří velký dík,“ říká.
Zaznívá, že jsme „pořádný národ“ a Havelka souhlasí. Podle něj si lidé uvědomují hodnotu materiálů i to, že průmysl je dokáže znovu a znovu využívat. „Je to dobře a veřejnosti patří poděkování,“ dodává v rozhovoru.
Své zkušenosti přidávají i rodiče – na školách se děti učí správnému třídění už řadu let a mnohé to doma přenášejí i na rodiče. „Je to tak. Mladší generace jde příkladem,“ potvrzuje Havelka. Osvěta funguje v Česku už více než dvě desetiletí a povědomí o smyslu třídění je podle něj skutečně hluboké. „A výsledky to potvrzují i na mezinárodní úrovni,“ dodává.
Plechovka patří do žluté! Zdroj: se svolením společnosti Maius Pedersen
Český systém recyklace navíc dobře funguje i logisticky. Třídičky, sběrné dvory a firmy, které materiály zpracovávají, jsou často v rozumné blízkosti. „Jsme malá země, takže dopravní náklady nejsou zásadní problém,“ říká Havelka. U kovů není recyklace problémem vůbec. U plastů je podle něj situace jiná – chybí větší poptávka po recyklovaných surovinách. „Je potřeba, aby se více zapojili výrobci obalů a produktů. Aby používali víc recyklátu, nejen primární suroviny. To je dnes největší překážka dalšího rozvoje recyklace,“ vysvětluje.
A připomíná i jednoduché pravidlo, které má skutečně dopad: „Každá plechovka – a nejen plechovka – se počítá. Všechno, co vytřídíte, má smysl.“ Celý rozhovor najdete ve videu.
