Jako dítě měla více než 130 panenek a jezdila s oslíkem a rikšou po zahradách Kensingtonského paláce. Svého budoucího manžela nejprve odmítala, ale když ho po letech opět spatřila, zamilovala se do něj na první pohled. Typická maminka nebyla – když se její dcera Alice rozhodla své děti kojit, pojmenovala po ní na protest krávu ve Windsoru. Královna Viktorie nastoupila na trůn v 18 letech a byla druhou nejdéle vládnoucí panovnicí v historii Velké Británie. Zemřela přesně před 120 lety. Více o pozoruhodné panovnici čtěte v rozhovoru s historikem Kamilem Rodanem.
Viktoriánské období je pojem, který slyšel snad každý z nás alespoň jednou na základní škole. Co to ale znamená? Jak se lidem v této době žilo?
Všeobecně je tak označováno více než šest desítek let vlády legendární britské královny. Od mladičké panovnice očekávali obyvatelé království především změnu po letech vlády královniných extravagantních a morálně zpustlých strýců. Viktorie sklízela plody předešlých generací. Její vláda byla poznamenána prvenstvím ve finanční oblasti, prudkým rozvojem hospodářství, ale také růstem průmyslového dělnictva, nelidskými pracovními podmínkami a nežádoucí prostitucí. Impérium, které zahrnovalo čtvrtinu tehdejšího světa a jeho obyvatel, získávalo v průběhu vlády Viktorie nová území a zájmové oblasti. Ne náhodou byla také Viktorie, podporující imperiální politiku, prohlášena indickou císařovnou.
Královna, která se v pozici konstitučního panovníka pohybovala na samém vrcholu společenské pyramidy a nechávala se v politických záležitostech vést svými premiéry a ministry, žila svým způsobem ve vzduchové bublině a mnohým problémům, které se jí bezprostředně netýkaly, nerozuměla.
Na Viktorii bylo spácháno několik atentátů. Byl důvodem to, že žila, jak říkáte, ve své bublině?
Souvisí to do značné míry s královniným charakterem, způsobem jejího uvažování a mnohdy neuváženými činy. Viktorie musela do pozice rozvážné panovnice teprve léty dozrát. Panovnice, která se nezávisle na probíhajících politických či hospodářských krizích do ranních hodin bavila a nerespektovala zažité politické zvyklosti, se dříve nebo později musela dostat do konfliktu s veřejným míněním. Královnino nerozvážné chování na počátku vlády nebo záměrná izolace po smrti prince Alberta vyvolávaly u lidí nutně reakce.
Přestože se v případě atentátníků jednalo většinou o bezradné nebo psychicky vyšinuté či narušené jedince, odrážejí jejich zoufalé činy dobové myšlení většiny obyvatel Británie. Královnina popularita se tedy pohybovala po sinusoidě nahoru a dolů. Viktorie tak zažívala období, kdy ji lidé vynášeli do nebes, například při nástupu vlády, oslavách zlatého a diamantového jubilea, ale i léta, kdy se Britové vážně zamýšleli nad vyhlášením republiky, to bylo v období hýřivých let na počátku vlády, stranění se veřejnosti atd.
Mgr. Kamil Rodan, Ph.D. (1978)
Vystudoval historii na Ostravské univerzitě (2001), v roce 2008 získal tamtéž doktorát z hospodářských a sociálních dějin.
Vedle řady odborných článků a studií z oblasti regionálních dějin Slezska a severní Moravy, československé populární hudby v období normalizace a evropských panovnických rodů v 19. a 20. století je autorem vědeckých monografií Dějiny zemědělství v Rakouském Slezsku v letech 1848–1914 (2008), Historie novoveských hostinců ve světle dobových dokumentů (2017), Neklidné století aneb Žít se ctí (2019), edice korespondence slezského etnografa a folkloristy Antonína Satkeho Listy lásky, víry a naděje (2020) a populárně-naučných knih Ženy s korunou (2016), Život s korunou (2018) a V lesku koruny (2020).
V současnosti působí jako vědeckovýzkumný pracovník Oddělení historického výzkumu – Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě.
Vrátíme se ale o několik let zpátky. Ví se, jak vypadala výchova potenciální následnice trůnu?
Malá princezna byla od dětství hýčkaná a rozmazlovaná. Ve svém pokojíčku v Kensingtonském paláci měla více než 130 panenek – dřevěných loutek, které si sama s pomocí chůvy vyráběla a oblékala je do historických nebo operních kostýmů. Pokud se nenacházela v paláci, na jehož dlouhých chodbách skotačila, jezdila po zahradě v rikše tažené oslíkem, kterého dostala darem od svého strýce, vévody z Yorku. Od raného dětství se však projevovala její tvrdohlavá a autoritářská povaha. Pokud se jí něco nelíbilo, vztekala se a dupala nohama. V návalech vzteku dokázala po své vychovatelce hodit nůžkami nebo třískat víkem klavíru. Aby malou nezbednici dokázali zkrotit a zároveň ji naučili nosit královsky vztyčenou bradu, přivazovali jí na krk pichlavé listy cesmíny. Ráda tančila, zpívala a projevil se u ní také výtvarný talent.
Za prince Alberta se vdala v roce 1840. Byl to sňatek z lásky, nebo rozumu?
Sňatek budoucí britské královny se sasko-kobursko-gothajským princem Albertem se odehrával v režii jejich společného strýce, belgického krále Leopolda. Princezna, která byla zvyklá z matčiny domácnosti poslouchat, se podvolila také předsvatebním hrátkám. Když se však v červnu 1837 stala královnou a ochutnala pocit svobody a moci, sňatek odložila k ledu. Chtěla si po letech drezury užívat volnosti a nestála o manželský „krunýř“. Přestože si byla vědoma své dynastické úlohy a nutnosti uzavřít sňatek a zplodit potomstvo, příbuzné, kteří se jí snažili v této oblasti radit, odkázala do patřičných mezí a ani názory veřejnosti nebrala v potaz. Je to jedno z krizových období královniny vlády.
Princ Albert, který si mezitím rozšiřoval vzdělání cestováním po Itálii a studiem na německých univerzitách, bedlivě sledoval královnino chování a byl připraven jejich vztah–nevztah ukončit. Odmítal být neustále držen v šachu a čekat na královnino pověstné lousknutí prsty. Když jej však Viktorie pod tlakem okolností s velkým sebezapřením pozvala do Windsoru, na první pohled se do prince, kterého dlouhou dobu neviděla, zamilovala.
A Albert se do Viktorie také zamiloval na první pohled?
Albert zamilovaný na první pohled nebyl. Teprve postupně si ke královně hledal cestu. Krátce před Albertovým návratem na pevninu si královna od svého snoubence vyžádala kadeř vlasů a na oplátku mu darovala zlatý prsten s vyraženou patnáctkou jako památku na den jejich zasnoubení – 15. říjen.
Jako svatební dar dostala Viktorie od manžela nádhernou safírovou brož s dvanácti brilianty, kterou měla na sobě i ve svůj velký den. S ohledem na fakt, že se brož stala symbolem jejich šťastného manželství, nechal v pozdějších letech královský pár vyrobit kopie tohoto šperku, kterým obdaroval všechny své dcery. Na konci života vyslovila Viktorie ve své závěti přání, aby se stal tento původně osobní šperk součástí korunního pokladu. Brož poté nosily všechny britské královny a ani současná britská panovnice Alžběta II. není výjimkou.
Viktorii se přezdívá v souvislosti s velkým počtem dětí a vnoučat „babička Evropy“. Jaká ale byla babička a matka?
Královna Viktorie považovala těhotenství a porody, kterých se obávala, za nutné zlo. Přestože přivedla na svět devět dětí, těhotenství ani raná mateřství si nikdy neužívala. Na rozdíl od jiných královských kolegyň poslechla rad svého osobního lékaře a při porodech využívala chloroform na zmírnění bolesti. V pozdějších letech doporučovala tuto osvědčenou metodu také svým dcerám a vnučkám. Čerstvě narození potomci nebyli pro panovnici atraktivní. V duchu soudobé morálky je odmítala kojit a péči o ně přenechávala manželovi a služebným. Když se královnina druhorozená dcera Alice rozhodla své potomky osobně kojit, pojmenovala vytočená královna po své dceři jednu z krav ve Windsoru.
Královna věnovala pozornost dětem a jejich potomkům až v období dospívání a dospělosti. S rodinnými příslušníky udržovala čilou korespondenci a všem udělovala cenné pokyny a rady. Přestože se v rámci dynastické prestiže postarala dětem o stavovsky vhodné partnery, dokázala jako romantická duše prominout i drobné prohřešky. Mnohem více než se svými dětmi si rozuměla s vnoučaty, kterým dovedla mnohé odpustit.
