Křeček prériový: Krmí se masem, loví štíry a „vyje“ na měsíc

V Sonorské poušti žije nenápadný hlodavec, který vzdáleně připomíná myš domácí. Potkáte ho pouze v noci, kdy vyráží na lov potravy. Je to totiž masožravec a nemá problém ulovit svého příbuzného. Krom toho si bez obav troufne i na štíra.

Křeček prériový je podivuhodným úkazem. I přes svou velikost se dokonale přizpůsobil prostředí, ve kterém žije a místo toho, aby byl pouhou kořistí silnějších, je sám „obávaným predátorem“. Zvládne ulovit mnohonožky, které jsou dvakrát větší než on, jedince vlastního druhu nebo vzdálené příbuzné a velmi rád si pochutná na štírovi. Což vzbudilo pozornost vědců, protože křeček prériový nereaguje ani na bodnutí štíra, jehož jed by dospělému člověku způsobil silné bolesti.

Během výzkumu vědci z michiganské a texaské univerzity zjistili, že organismus tohoto nenápadného hlodavce přeměňuje toxin na analgetikum. Takže nejen, že bodnutí jedovým ostnem nezpůsobuje ochromující bolest či smrt, naopak bolest zcela potlačuje.

Vlk v křeččím kožichu

Schopnost zlikvidovat jedovatého štíra je jen jedním dílkem skládačky o neohroženém masožravém křečkovi, který „vyje“ na měsíc, čímž může ostatním dávat najevo, že tohle teritorium má svého šerifa. Táhlý pískot ze zakloněné hlavičky s růžovým čumáčkem se podařilo zachytit National Geographic, stejně jako dechberoucí zápasy se štírem či mnohonožkou.

Pokud se ptáte, odkud se tyhle bojové povahy berou, odpověď je jednoduchá – část si nesou v genech, část závisí na otci. Mláďata, která vyrůstala v úplné rodině jsou dravější než ta, o které pečovala jen matka. Což ale také není nic špatného, protože ani pro starostlivou mámu není souboj s jedovatým štírem vůbec žádný problém. O kořist se pak s mláďaty podělí v noře, odkud vyhnala jiného hlodavce. Křečci prérioví si totiž nory sami nehloubí, ale „zabavují“ je těm slabším.