Přestože by se mnohé státy mohly od Francie učit o udržování biodiverzity, drží se tato země kruté kulinářské tradice. Přitom po úplném zákazu volá EU i Liga na ochranu ptáků. Jde o takzvanou čižbu, tedy chytání ptáků na větve stromů potřené lepidlem. Poukázal na to magazín Guardian. My jsme vám o tom, že Francie není zdaleka jediná, která se podobných praktik dopouští, psali už v jednom z našich článků.
Přestože by se mnohé státy mohly od Francie učit o udržování biodiverzity, drží se tato země kruté kulinářské tradice. Přitom po úplném zákazu volá EU i Liga na ochranu ptáků. Jde o takzvanou čižbu, tedy chytání ptáků na větve stromů potřené lepidlem. Poukázal na to magazín Guardian. My jsme vám o tom, že Francie není zdaleka jediná, která se podobných praktik dopouští, psali už v jednom z našich článků.
Evropská unie nad nemilosrdným chytáním ptáků kroutí hlavou, Francouzi se ale La chasse à la glu odmítají vzdát. EU to přitom zakázala už v roce 1979 svou Směrnicí o ptácích. Jenomže ta v určitých případech čižbu povoluje. Díky tomu mají Francouzi od roku 1989 udělenou v pěti částech země čižbu povolenou jako tradici. Má jít totiž o selektivní chytání ptáků s tím, že se nedotkne chráněných druhů.
To ale podle všeho není pravda. Liga na ochranu ptáků volá po zrušení výjimky, protože na stromy se nachytá nejméně 64 druhů ptáků a 20 z nich se řadí mezi chráněné druhy. Barbarská praktika stojí život asi 17 milionů zpěvných ptáčků. Lovci se však brání. Tvrdí, že chráněné druhy pouští na svobodu a jejich usmrcování mají na svědomí neregistrovaní lovci. “Kvůli několika narušitelům přece nepostavíme mimo zákon celou aktivitu, ne? Jen proto, že někdo jede po dálnici 200 km/h, nebudeme zakazovat auta a dálnice,“ brání se.
Jak vypadá čižba v praxi?
Do klícek pod stromy umístí lovci pěvce, aby nalákali ty, kteří jsou zatím na svobodě. Ptáčci se pak posadí na větev stromu nebo keře natřeného lepidlem. Tady už je jejich situace bezvýchodná. Nezbývá jim než počkat na to, až se k nim dostane lovec a “vysvobodí je”. Chránění pěvci mají být puštění na svobou, ostatní druhy čeká většinou smrt.
Při této argumentaci však zapomínají na jednu podstatnou věc. Ohrožené druhy, které nemá čižba připravit o život a poctiví lovci je mají pouštět zase na svobodu, i tak často zemřou kvůli zraněním způsobeným snahou se od stromu odlepit nebo na absolutní vysílení. Ani jejich odstraňování prováděné ředidlem není zrovna nejšetrnější. Krom jiného jim mohou být vytrhána pera, protože při pokusech dostat se z pasti se ptáci na větve přilepí i křídly, což může také způsobit zlomeniny.
Liga na ochranu ptáků volá taky po přísnějším dodržování procesů kontroly a stanovených pravidel. Na to nyní dohlíží 50 lidí z Národní lovecké asociace. Což ale k pokrytí 31 400 kilometrů nestačí. Těmto pracovníkům pak předávají lovci záznamy toho, kolik zvířat lovili, apod. Jenže někteří členové NLA se na chytání ptáků sami podílejí. „Co je toto prosím za kontrolu,“ ptal se Yves Verilhac z Ligy na ochranu ptáků. „Francie je výjimečná tím, že je jedním z předních světových lídrů v ochraně biodiverzity a velmi často dává lekce ostatním zemím. Přitom si udržuje La chasse à la glu jako svou osobitou výjimku. A jde o výjimku, na kterou rozhodně nemůže být hrdá,“ doplňuje.
