Oběti věšeli po osmi. Ocelové oprátky byly zavěšeny na háky v popravčí místnosti berlínské věznice Plötzensee. „Jednalo se o velmi brutální popravy na ocelových lancích. Vězni umírali v samoutahovací smyčce až po několika minutách. Šlo o vůbec nejmasovější hromadnou exekuci v dějinách nacistického hlavního města,“ popisuje takzvané Krvavé noci (Die Blutnächte) historik Jan B. Uhlíř. Během pouhých tří nocí, od 7. do 10. září 1943, bylo popraveno na 250 vězňů, mezi nimi vyhasly životy více než stovky českých odbojářů. Příčinu k drastickým exekucím zavdal spojenecký nálet na Berlín.
Spojenci bombardovali Berlín v noci ze 3. na 4. září 1943. Odvetný nálet za útoky nacistů na Londýn a Velkou Británii mířil na centrum hlavního města třetí říše, ovšem poničil i část věznice Plötzensee ve čtvrti Charlottenburg. „Kriminál se třásl jako o zemětřesení, bylo slyšet vždy takové zahučení, z nebes padaly fontány ohně a hned všechno hořelo. Pumové krupobití zachvátilo kriminál,“ vylíčil nálet český vězeň Václav Erban ve vězeňském motáku.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rozemleli nás na prach, všichni se bojí. Zoufalí Rusové hlásí rodinám těžké ztráty
Krutá pomsta za bombardování
„Věznice Plötzensee mimo centrum Berlína určitě nebyla cílem spojeneckého náletu. Jenže v noci a s tehdejšími technologiemi byli někdy britští letci vůbec rádi, že hlavní město Německa našli,“ konstatuje Jan B. Uhlíř, přední odborník na dějiny protektorátu a spoluautor výstavy, která právě probíhá v Památníku německého odboje v Berlíně. Expozice připomíná 613 českých odbojářů, které nacisté v Plötzensee popravili. „Víc než sto z nich pak během Krvavých nocí před osmdesáti lety,“ připomíná Uhlíř.
Přeživší výbuchu atomové bomby v Hirošimě: Z lidí visela kůže, hořící děti utíkaly do řeky
Ráno 6. srpna, 1945. Ticho rozetnuly sirény a nad japonským městem Hirošima se objevil americký bombardér B-29 Enola Gay. Z nebes začal padat „Chlapeček“, který pár set metrů nad zemí explodoval. Jaderné inferno ten den zabilo 70 tisíc lidí, stejný počet jich zemřel v dalších letech na následky ozáření. Těm, kteří přežili, se říká hibakuša a dodnes varují před hrozbou atomové války. Ve spolupráci s japonskými organizacemi přinášíme výběr svědectví těch, kteří o vlásek unikli hrozivé smrti.
Spojenecký nálet věznici poškodil natolik, že se několika odsouzeným podařilo z kriminálu uprchnout. Dalších asi 300 vězňů, většinou odsouzených k trestu smrti, dozorci po bombardování nahnali do sklepů pod žalářem. Měli být rozvezeni do jiných trestnic, ovšem justice s požehnáním říšského ministra spravedlnosti Otto Thieracka zvolila mnohem krutější řešení. Rozhodla o okamžitých popravách všech odbojářů odsouzených k nejvyššímu trestu.
Fučík přišel až o čtyři měsíce života
„Po vynesení rozsudku smrti Lidovým soudním dvorem v Berlíně obvykle docházelo k popravě asi po třech, čtyřech měsících,“ vysvětluje historik. Odsouzení měli v mezičase možnost požádat o milost, v několika málo případech se jí také dočkali. „Po náletu ale byla všechna řízení ve věci žádostí o milost ihned zamítnuta, a to na základě osobního Hitlerova příkazu,“ zjistil Jan B. Uhlíř. „Jedna z nejznámějších obětí Krvavých nocí, kterou byl představitel českého komunistického odboje Julius Fučík, je ukázkový příklad, jak nálet zkrátil odsouzeným život. Rozsudek nad Fučíkem byl vynesen 26. srpna 1943 a už 8. září byl oběšen.“
Spolužáci zabili nacistu z Kladna. Jeden se konce války šťastně dožil, druhého sťala gilotina
Státní svátek 8. května je Dnem vítězství. K porážce nacismu se pokusili přispět i dva spolužáci z kladenské průmyslovky, když 7. června 1939 zastřelili strážmistra německé pořádkové policie. „Jan Smudek se dočkal konce války v uniformě britské RAF, František Petr skončil pod německou gilotinou v Berlíně. I taková byla válka,“ porovnává oba osudy historik Jan B. Uhlíř. V ruce se soudním spisem Františka Petra, který obsahuje i dopisy popraveného. Věznice Plötzensee je rodině nikdy neodeslala.
Nálet také vážně poničil gilotinu, která v Plötzensee sloužila k popravám. Nacisté se proto rozhodli pro exekuce oběšením, v popravčí místnosti bylo na kolejnici umístěno osm háků a na nich ocelová lanka. Uhlířovi se ale o technologii poprav mluví jen velmi těžce: „Příšerné, byl to opravdu velmi brutální způsob poprav. Samoutahovací ocelová smyčka byla navlečena na krk a pomalu odstraněna podpora nohou. Oběť si tedy nezlomila vaz, ale umírala postupným udušením díky váze vlastního těla a zařezávání smyčky do krku. Někdy tak smrt mohla přijít až po dvaceti minutách.“
Exekuce jako ve středověku
Věšelo se během tří nocí. „Výhradně za tmy, jen za svitu svící čili jako někde ve středověku, protože nálet poškodil elektrické rozvody ve věznici. Odsouzení byli postupně vyváděni ze sklepení, aniž jim bylo řečeno, co s nimi bude. Nedostali tedy možnost ani k napsání posledního dopisu nejbližším, jak tomu bylo u popravených před 7. zářím, kteří mohli list na rozloučenou vždy napsat,“ popisuje český historik hromadné popravy v Plötzensee. Děsivě zní také informace, že 250 popravených těl bylo uloženo na jedinou hromadu, která byla z areálu kriminálu odvezena až koncem září. Těla tak musela být v pokročilém stádiu rozkladu.
Účty za stětí gilotinou. Rodiny českých odbojářů musely Německu platit za popravy
Od pádu Třetí říše uplyne v těchto dnech 76 let, stále se však objevují nové informace o zrůdnosti nacistického režimu. „Žádný historik se dosud nezabýval takzvaným vyúčtováním nákladů za popravy odbojářů, které musely hradit rodiny obětí,“ říká historik Jan B. Uhlíř. A jeden takový „paragon“ ukazuje. Výlohy za stětí gilotinou a další výdaje související s exekucí jsou na něm vyčísleny na 1 935 říšských marek, to je asi 200 tisíc dnešních českých korun.
Česká veřejnost dosud znala jen titěrný zlomek z osudů více než 100 českých obětí Krvavých nocí. Například příběh komunistického novináře Julia Fučíka, který byl v Plötzensee popraven 8. září 1943. Právě historik Uhlíř vrátil jména i dalším obětem. „V Archivu bezpečnostních složek a Vojenském ústředním archivu v Praze jsem prošel na čtvrt milionu dokumentů a pro současnou expozici v Berlíně naskenoval 65 tisíc stran soudních spisů z Plötzensee,“ říká Uhlíř o svém výzkumu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Největší odbojový čin v okupované Evropě. Češi si připomněli 81 let od atentátu na Heydricha
Jména, která si zaslouží obrovskou úctu
Čeští historici se zatím o spisy nacistického Lidového soudního dvoru v Berlíně (Volksgerichtshof) v pražském archivu prakticky nezajímali. „Částečně i proto, že za minulého režimu to byly tajné a nepřístupné složky, na které se po listopadu 1989 svým způsobem zapomnělo,“ říká badatel a ukazuje soudní spis jedné oběti Krvavých nocí z Plötzensee. Soudní složku nadepsanou jménem Karel Nesnídal. „Sokolský odbojář a spolupracovník vojenské odbojové organizace Obrana národa byl v Berlíně popraven v pouhých třiceti letech. V rámci odboje mimo jiné zajišťoval pobyt radisty výsadku Silver A v Podkrkonoší.“
Soudní spis obsahuje rozsudek i úřední zprávu o Nesnídalově popravě. Trest smrti za přípravu velezrady padl 8. července 1943 a odsouzený byl odveden na popravu již 7. září 1943 ve 23:25 hodin. I on ztratil právo na milost a zhruba čtyři měsíce života. V mihotavých stínech svící ho oběsili spolu s Janem Kozlovským, průvodčím z Prahy, Alexejem Němcem, poštovním revizorem z Chrudimi, Stanislavem Opočenským, poštovním úředníkem z Chocně, Janem Podrackým, architektem a malířem z Duchcova, Emilem Uhrem, zámečníkem z Prahy, Josefem Žerovnickým, průvodčím z Prahy a Františkem Žilinou, technickým úředníkem z Plzně. To všechno jsou jména, která si i po osmdesáti letech zaslouží obrovskou úctu.
Pozvánka na výstavu Krvavé noci v Památníku německého odboje v Berlíně. Hromadné popravy mezi 7. a 10. zářím 1943 byly důsledkem spojeneckého náletu, oběšeno bylo 250 odbojářů. Zdroj: Památník německého odboje/Jan B. Uhlíř
Pozvánka na výstavu Krvavé noci v Památníku německého odboje v Berlíně. Hromadné popravy mezi 7. a 10. zářím 1943 byly důsledkem spojeneckého náletu, oběšeno bylo 250 odbojářů. Zdroj: Památník německého odboje/Jan B. Uhlíř
Téměř 200 popravených za noc
Karel Nesnídal se již díky potomkům dočkal i pamětní desky na sokolovně v Hradci Králové. O pietu pečuje mimo jiné Nesnídalova neteř Lenka Švecová Zborníková. „Tu noc ze 7. na 8. září 1943 bylo popraveno ve dvaceti čtyřech skupinách 186 lidí. Ostatní v dalších dvou nocích. Těla byla v místnosti bez střechy ponechána ještě asi 14 dní, část z nich byla posléze poskytnuta berlínskému Anatomicko-biologickému institutu a další uložena v hromadném hrobu někde v okolí Berlína,“ napsala Švecová ve své studii s názvem Ilegální skupina okolo Karla Nesnídala jako součást sokolského odboje v kraji Hradec Králové.
„Dodnes ovšem nevíme, kde ten hromadný hrob leží,“ dodá historik Jan B. Uhlíř. Badatel, který obětem z Plötzensee vrátil jména a oprášil jejich dávno zapomenuté hrdinské příběhy z odboje. Bohužel, jejich ostatky i nadále zůstávají na neznámém místě.
