Jitka, Divoký Bistro, Naděje české gastro scény
Šárka Mieglová se s Ondřejem Brunclíkem poznala stylově u okénka s rychlým občerstvením na Vltavě. Byla z toho láska jako trám, ze které se narodily dvě děti. Dnes společně provozují bistro Panelka – legendární občerstvení u prvorepublikové plovárny nabízející mezinárodní kuchyni. „Nejlepší kiosek na světě“. Společnost MAKRO ČR je zařadila mezi vyvolené projektu NADĚJE ČESKÉ GASTRO SCÉNY. A my vám je teď představíme.
NADĚJE ČESKÉ GASTO SCÉNY
Jedná se o dlouhodobou iniciativu makro, která podporuje talentované profesionály napříč gastronomií v České republice. Projekt si klade za cíl identifikovat a ocenit kuchaře, baristy, cukráře a další gastronomické osobnosti, kteří projevují vysokou míru talentu, originality a pracovitosti.
Ke gastronomii Šárka našla cestu tak nějak v dětství. Jako malá se v jídle, které jí nechutnalo, dovedla rýpat hodiny. Vždy ráda objevovala nové chutě. V dospívání jí úplně nebavilo jíst tradiční českou kuchyni či novinky jako pizzu nebo burger. V chutích se nakonec našla v asii, mexiku a na blízkém východě a propadla vaření. A Ondřej potkal Šárku, její kuchyně mu učarovala, a tak vaří společně.
Co je pro vás největší inspirací při tvorbě nových receptů?
Cestování.
Jaká je vaše oblíbená kuchyň a proč?
Thajská, protože má prostě v geniálním poměru slaný, sladký, kyselý, ostrý.
Jaké jsou největší výzvy při vaší práci a jak se s nimi vypořádáváte?
Pracujeme spolu, vychováváme děti. Když spolu nepracujeme, jsme spolu na dovolené a tam spolu mnohokrát pracujeme, jako například teď. Největší výzva je spolu vydržet.
Vypořádáváme se s tím jako všichni kolem. Jednou jsme nahoře, jednou jsme dole, ale jsme spolu a pořád nás to baví.
Jaké jsou vaše oblíbené suroviny a jak je používáte ve svých receptech?
Vajíčko. Vždy z něj jde udělat něco jiného a hodí se do všech druhů kuchyní.
Jaký je váš největší kulinářský úspěch?
Když naše jídlo pochválí děti nebo lidé, kteří ze zemí, jejichž kuchyni vaříme, přímo pochází. A samozřejmě nás těší, když se k nám lidé často vrací.
Co byste doporučili amatérským kuchařům, kteří chtějí zlepšit své dovednosti v kuchyni?
Vařit autenticky a nešidit.
Proč myslíte, že si vás makro vybralo do projektu Naděje české gastro scény?
To bychom se rádi zeptali spíš my vás.
Protože jste úžasní a inspirativní, nám je to jasné! Tak a pojďme na další otázku. Jaké jsou vaše hlavní kulinářské inspirace a jak se promítají do vašeho stylu vaření?
Asijský street food. Mnohokrát na našich zimních cestách narazíme na vozíček někde u prašné cesty uprostřed země nikoho a místní kulinářka v sešlapaných žabkách a špinavém triku nám vykouzlí takové jídlo, že se tam máte chuť vrátit každý den, měsíc a rok. I kvůli určitým jídlům ze street foodu si často naše cesty plánujeme, tak abychom mohli dané jídlo znovu ochutnat tak, jak jej dělají ti nejlepší.
Jaká jsou vaše nejoblíbenější jídla k vaření a proč?
Opakuji se, ale určitě ta asijská. Jsou rychlá a plná chutí. Pracuje se hodně s čerstvými bylinkami. Vlastně ta čerstvost mě hodně baví. Nedá se obejít.
Jedno z mých nejoblíbenějších je Laab Moo od Ondřeje. Je to asi jedno ze dvou jídel, které umí, ale umí ho skvěle! (usmívá se Šárka)
Jaké jídlo byste čtenářům doporučili, kdyby chtěli rychlé na přípravu a levné s ohledem na suroviny?
Smažená rýže Nasí Goreng, Hummus, Dhaal.
Nedávno otřásl skandál Neapolí: Vyhlášený pekař veřejně propagoval pizzu s ananasem, byl považován za „vlastizrádce“. Napadá vás něco podobného v české kuchyni, kde byste řekli: „To nikdy!“
Českou kuchyni obecně moc nemusím. Nejím sladké, ve kterém jsme jistě dobří. Naše „no go zóna“ jsou vařené brambory k omáčkám. Ale viděla jsem v Čechách lidi za střízliva jíst smažák s gulášem, takže se nedivím ničemu.
Abych ale Česku jen nekřivdila. Takovej tradiční vánoční kuba, utopenec nebo tlačenka k pivu je top.
Ondřej má dvakrát do roka záchvat na smažák s vařkama a tatarkou. Je to asi tím, že jí pořád to moje. To pak sedne do auta a na dvě hodiny zmizí z dosahu. Jede na smažák.
Kdo vás inspiroval a inspiruje z kuchařských mistrů ať českých, nebo světových? S kým byste si vy ráda zavařila?
Zahraničí Otto Lenghi a Jay Fai. Česko Hugo Hromas.
Napadá mě po tom hned otázka, jestli panuje mezi kuchaři rivalita?
Jiný kraj, jiný mrav. Jsou tu lidé, kteří dovedou závidět i sousedovu chcíplou kozu, ale v moderním gastru upřímně ne. Podniky se vzájemně navštěvují, dělají pop upy. Třeba baristi a vinaři jsou úplně jinej vesmír.
Co ukázala pandemie covidu ve vašem oboru? Jak se dá přežít takové období?
My jsme ji naštěstí přežili. Jiní bohužel ne. Doslova.
Jaké rady byste dali mladým kuchařům, kteří začínají v tomto konkurenčním odvětví?
Pokud se pro vaření člověk narodí, nemá vlastně jinou možnost než nějak začít. Pokud teda nechce zůstat u hobby. U nás je to hodně tvrdá práce, lidé na vás na začátku koukají přes prsty.
Asi nejhlavnější je neřídit se cizími radami, věřit si a umět tvrdě pracovat.
Jaké jsou vaše plány na budoucí projekty nebo nové kuchařské výzvy?
Největším projektem jsou ty dva malí lidi, co s námi bydlí, naše děti. Jinak nejedeme jen kuchařinu. Každoročně je u nás velkou výzvou kultura, tam je nerovnost úplně šílená. Na Panelce pořádáme divadla, koncerty, stand-upy i živé podcasty, a to vše bez dotací.
Minulý rok jsme konečně dodělali novej výčep. Zrekonstruovali tiny house se saunou na pronájem. O to si tahle lokalita taky říkala. No a začali jezdit se stánkem pop upy nebo různé gastroakce.
Letos budeme chtít konečně rozjet letní kino a snad najdeme dobrého sponzora, klidně brnkněte, budeme rádi, protože to už asi neutáhneme. V našich silách je ještě „vytunit“ gril. A náš největší gastroplán? Máme chuť začít dělat asian hot pots pro rodiny a partičky přátel, co rádi poklábosí u dobrýho jídla a společně si částečně připravují a konzumují jídlo u jednoho stolu.
