Taxikář z Plzně žil dvojí život. Když na to partnerka přišla, chrstl jí do obličeje žíravinu

Celá republika se právě probouzela z oslav výročí sametové revoluce. Bylo pondělí, 18. listopadu roku 2013 a mezi plzeňskými paneláky rychle procházela mužská postava. Šlo o Jana Dubského. V ruce svíral nádobu s nebezpečnou látkou a příliš ani nevnímal po jaké jde ulici nebo koho zrovna potkává na chodníku. Před očima měl jen svůj cíl. Když zahlédl svou bývalou partnerku Martinu, jak nasedá do osobního vozu, jeho vztek se ještě znásobil.

ČTĚTE TAKÉ: Povraždila své děti nožem, smrti neunikl ani statečný David. U soudu tvrdila, že si nevzpomíná

Proč se s ním rozešla? Proč urazila jeho přehnané sebevědomí? Proč si našla nového přítele? Hlavu mu plnily pořád ty samé otázky, na které sice existovala jednoduchá odpověď v podobě Janovy nevěry, ale to si mladý taxikář odmítal připustit. Už před pár měsíci přestal racionálně uvažovat. Ovládla ho jen touha po zákeřné pomstě.

Zákeřný seladon

Jan Dubský měl o sobě přehnané mínění. Plzeňský taxikář se rád vytahoval a předváděl před děvčaty. Když začal randit s Martinou, chvíli „sekal latinu“, ale to mu nevydrželo příliš dlouho. I přes dál trvající vztah začal Martinu podvádět. Z pozvání na kávu se staly výlety a z výletů společné bydlení. Lži a výmluvy byly u Jana na denním pořádku a zřejmě brzy otupily jeho svědomí natolik, že bezostyšně začal žít dvojím životem. Čáru přes rozpočet mu udělal až výlet do Rakouska, který slíbil své milence. Martině totiž řekl, že ten víkend bude pracovat na chatě a tahle lež vyšla najevo. Následovaly výčitky a rychlý rozchod.

Není jasné, jestli v tu chvíli sehrála hlavní roli uražená ješitnost nebo zoufalství ze ztracené lásky. Jan se zkrátka s rozchodem s Martinou nedokázal smířit. Jeho rozhodnutí pomstít se zpečetilo zjištění, že si Martina několik měsíců po rozchodu našla nového partnera. Jan začal přemýšlet jak by se jí co nejvíce pomstil. Taxikář nakonec vymyslel, že použije k uskutečnění svého plánu kyselinu. Není jasné, zda chtěl rovnou vraždit nebo Martině jen způsobit vážná poranění. Na internetu začal vyhledávat informace o účincích žíravin. Mimochodem právě uložené stránky odkazující na nebezpečné chemikálie byly později důležitými stopami pro kriminalisty. Rozhodl se použít třiatřicetiprocentní roztok kyseliny sírové.

Věděl, kde Martina bydlí, i kdy ráno odjíždí do práce. Zbaběle ukrytý za černou maskou a čepicí s kšiltem na pětadvacetiletou dívku vylil lahev kyseliny ve chvíli, kdy už usedla do svého služebního auta. Útočníkovi stačilo rychle otevřít dveře u řidiče krátce před tím, než Martina stačila nastartovat motor. Dívce se během vteřiny proměnilo pondělní ráno v boj o život. Žíravá látka rychle prostupovala kůží v obličeji. Zasaženy byly dýchací cesty a dokonce i trávící ústrojí. Zatímco na místo spěchali lékaři, Jan přemýšlel, jak si zajistit co nejlepší alibi.

Sváděl vinu na její kolegy

Policistům trvalo několik měsíců, než ukázali právě na Jana Dubského. Martina totiž byla zaměstnaná v pracovní agentuře a i sám Jan policisty přesvědčoval, že zřejmě šlo o vyřizování sporů souvisejících s dívčinou profesí. Detektivové tehdy také žádali veřejnost, zda někdo nezahlédl pachatele a dokázal by tak v pátrání pomoci. Jana nakonec usvědčil řetězec nepřímých důkazů. I přesto, že sám tvrdil, že je nevinný. Žena se zatím dlouhé měsíce léčila z vážných zranění. Zrak jí kyselina poničila nenávratně.

Soudní jednání už jen potvrdilo to, co kriminalisté zjistili během vyšetřování. I podle rozsudku se Jan Dubský odmítl smířit s rozchodem a zklamání z nenaplněné lásky chtěl vyřešit pomstou. Jisté ale nebylo, jak bude soudce čin kvalifikovat. Nakonec senát rozhodl o udělení výjimečného trestu. Jan Dubský měl strávit 23 let ve vězení. Zkoušel se ještě dovolávat k Nejvyššímu soudu, případem se dokonce zabýval i Ústavní soud, trest ale nakonec zůstal v původní výši.

Oba hlavní aktéři tohoto případu přitom o sobě dali vědět znovu i po rozsudku. Ale v úplně odlišném světle. O Janu Dubském novináři opět psali už v roce 2016, když se ve valdické věznici pokusil o sebevraždu. Podle tehdejších neověřených zpráv se měl předávkovat léky. Jak se s k nim dostal, nechtěli dozorci komentovat. Lékařům se ho v jičínské nemocnici podařilo zachránit, a mohl tak nastoupit znovu k plnění svého trestu. Martina Izingová dlouho bojovala s psychickými problémy, které jí bezohledný útok způsobil. I tyto následky vážného poranění zraku ale dokázala přemoct a dnes pomáhá lidem s podobným zraněním. Inspirací se pro ně stala i díky filmu, který v kinech mapoval její příběh.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kvůli banalitě pobodal bratra, odsedí si za to 11 let. Jen jsem se bránil, vysvětloval soudu