Karlova Studánka
Horské lázně Karlova Studánka jsou místem, kde dávají do pořádku nemocné klouby, plíce, cévy a spoustu jiných neduhů, ale hlavně se tu léčí klidem. Městečko z 18. století jen kousek od nejvyšší moravské hory Praděd je balzámem na duši a když se k němu přidají léčivé minerální prameny a stejně prospěšné horské klima, je z toho všeho zaručený elixír mládí.
Příběh Karlovy Studánky, vetknuté do strmých kopců těsně pod Pradědem, začíná jako z pohádky. Byl vrch Praděd a ten měl tři dcery řeky, Černou, Střední a Bílou Opavu. A ta bílá uměla svými vodami léčit mnohé lidské neduhy.
„Tady byla založena huť roku 1692 a o rok později založili druhou. Ti lidé chodili do těch hutí kolem Bílé Opavy, osm kilometrů do kopce a osm kilometrů zpátky po práci z kopce. A všimli si, že ta Bílá Opava má nějaké léčivé účinky, to byl první takový krok k tomu, že tady později vznikly lázně,“ vypráví dávnou historii Karlovy Studánky Ota Bouzek, kronikář a historik.
Historie pokračující soudním sporem
Lázně vznikly v osmnáctém století, ale z té doby jsou zachována jen spodní patra několika mála budov. Jedinou v původním stavu dochovanou stavbou je kaple svatého Huberta. „Je osmiboká, dřevěná, postavená v roce 1757. Tady je takzvaný lovecký zámeček, který má půdorys kříže, tzn. hlavní vizitky Řádu německých rytířů. A ti sem jezdili na lovy jelenů a tetřevů a jelikož sem s nimi mířily i manželky a tehdy byla taková doba, že chtěly modlitebnu, tak nechali postavit kapli svatého Huberta,“ pokračuje ve vyprávění Ota Bouzek v pořadu Prima Česko.
Řád německých rytířů vlastnil a spravoval celou oblast a dodnes o tento majetek vede restituční spor. Symbol řádu je i v kapli patrona myslivců vidět všude, kam se podíváte.
Umění ze samorostů
Pokud budete mít tu šanci dostat se do kaple svatého Huberta, získáte možnost obdivovat fantastický nábytek, dělaný celý ze samorostů.
Samorosty je ale posetá celá Karlova Studánka. Je z nich vyrobený nábytek na chodbách lázeňských domů nebo třeba lustr v hudebním sále, kde prý v zimním období bývá opravdová zima. Ale kdo by myslel na chlad, když má nad hlavou takový skvost?
Němečtí rytíři ovlivnili nejen Karlovu Studánku, ale celé Jeseníky – vysazením dodnes zde žijící raritní zvěře.
„V té lesovně, která patřila Řádu německých rytířů, bydlel lesmistr Quido Drechsler. Byl to Němec, samozřejmě jako všichni tady, byl to člověk, který nejenomže zařídil a zprojektoval vystavění cesty z Hvězdy na Ovčárnu, ale dokázal přes dalšího velmistra Řádu dovézt z Alp prvních pět kamzíků,“ říká Ota Bouzek.
V lázních je pro širokou veřejnost otevřen pitný pavilon, ve kterém pramení mírně železitá kyselka, familiárně nazývaná prdlavka. Jezdí pro ni místní i přespolní. A nesmíme zapomenout na gastronomii! Oběd si můžete vychutnat kromě mnoha jiných míst třeba na terase letních lázní nebo v jejich vnitřním foyer, kde na Vás dýchne prvorepublikový duch. Tam si můžete dopřát i sladkou tečku. Nebo také u pouličního stánku či někde úplně jinde. Dortík, kávu nebo zmrzlinu si můžete vychutnat v kavárně, která se usídlila v bývalém skleníku.
Lázně, které doporučuje i Washington Post
Na turisty si místní nestěžují, ba naopak. Bez nich by Karlova Studánka nebyla tím, čím je.
„Máme tady pacienty, máme tady rekreanty, jezdí sem opravdu velká spousta lidí. Je tady nádherně a vždycky se ti lidé někde rozprchnou, takže tady úplně o sebe nezakopáváme,“ vysvětluje recepční zdejších Letních lázní, Sára Ester Bergman.
Lázně na Bílé Opavě lákají pacienty i turisty z velkých dálek, v novinách Washington Post byly dokonce nedávno uvedeny jako jedno z padesáti míst, která byste na světě neměli minout.
