Sirotek na létajícím kole. Česká hra Wind Rider láká na alternativní třicátá léta a příběh o hledání rodiny
Nasadí letecké brýle, nechá roztáhnout křídla a pořádně se opře do pedálů. Během několika šlápnutí už je hlavní hrdina ve vzduchu, kolem krku se mu třepotá šála a vydává se vstříc dobrodružství mezi severskými ostrovy. Česká videohra Wind Rider nabízí neobvyklý svět třicátých let. Hlavním technologickým tahounem je dieselový motor, který nahradil páru. Protagonistou je letec a zároveň cyklista Dio Dio, který nikdy nepoznal svou rodinu. Na Wind Rideru pracuje malé studio Watered Plants a scenárista českého sci-fi filmu Bod obnovy.
Dio Dio je mladý sirotek, který nikdy nepoznal své rodiče a byl tak odkázán jen sám na sebe. Jednoho dne však potká tajemnou ženu, která mu prozradí, kde může své nejbližší najít. Má to jeden háček. Nejdříve musí ženě pomoci najít poklad, až poté se může vydat za rodinou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Potvůrky jako největší herní překvapení. Palworld je hitem, jehož tvůrci čelí výhrůžkám smrtí
Z mladíka se proto stává jeden z wind riderů, tedy letců a cyklistů zároveň. Dopravním prostředkem v české videohře je totiž cyklistické kolo s křídly.
Wind Rider spadá do žánru akčních adventur, nabízí pohled z třetí osoby a odehrává se v otevřeném světě. Hráči se tedy s postavou mohou opřít do pedálů a vyrazit za jakýmkoliv dobrodružstvím napříč různorodým územím.
Období páry je pryč. Nastupuje diesel
„Vydáte se na cestu po ostrovech, které připomínají Aljašku, Island nebo Norsko,“ popisuje autor hry Tomislav Čečka. „V příběhu možná nejde ani tak o to najít rodiče, ale najít sám sebe,“ naznačuje Čečka, že hlavní postava bude procházet i vnitřní proměnou.
Tvůrci z Watered Plants Studio zasadili hru do alternativních třicátých let a celou stylizaci popisují jako dieselpunkový svět. Ten je odvozený ze sci-fi a dystopického žánru kyberpunku, na rozdíl od něj se ale odehrává v minulosti. Ve světě Wind Rideru najdeme obří těžební věže, čoudící komíny, skalní masivy nebo pláže. Mocný průmysl tu ve velkém drtí a ničí nádhernou přírodu.
„Dieselpunk se nám líbí. Zdá se nám, že to není tak propraná stylizace pro filmy a hry,“ vysvětluje Čečka, proč se rozhodli pro zcela neobvyklé období. S tím se pojí i hlavní činnost hrdiny, který musí šlapat, aby své kolo udržel ve vzduchu.
„Už si nevzpomenu, kde se ta myšlenka vzala. Přišlo nám zajímavé zkombinovat kolo a létání. To nikdo předtím neudělal,“ říká. Kolo nepohání pouze silné nohy hrdiny, také je tu tryskový pohon. Aby ho hráč mohl použít, musí sbírat palivo, jež je rozmístěné na různých místech.
The myth. The legend. THE BIKE.
— Wind Rider (@GameWindRider) January 28, 2024
GOLDWinger.
State of the ART bike where gold and black meets just RAW power.
Sure you can touch the SUN but what about being the SPEED. With every cell of your body transform yourself into pure ENERGY. pic.twitter.com/bKMnSVWKh8
Hrdina Dio Dio vypadá na první pohled jako pilot z druhé světové války. Na hlavě má koženou helmu, přes kterou natáhne letecké brýle a kolem krku si ováže pletenou šálu. Jak mu cestování napříč ostrovy a plnění úkolů půjde, záleží jen na hráči.
Ukázka, která byla k dispozici na herních konferencích Game Access v Brně nebo na Game Developers Session v Praze, nepředstavila zdaleka kompletní hru. K dispozici bylo jen jedno kolo, přitom vývojáři by jich ve Wind Rideru chtěli mít víc než deset. Řada dalších objektů neměla svou konečnou podobu a některé předměty sloužily jen jako pouhé kulisy.
Přesto se Wind Rider ukázal ve velmi dobrém světle. Hra běží v prostředí Unreal Engine 5 a díky němu vypadá opravdu skvostně. Občas stačilo jen vyběhnout na kopec a kochat se rozhledem na mořské vlny nebo vrcholky ukryté v mlze a mracích.
Co je herní engine, vysvětlují reportéři v jedné z epizod pořadu Enter:
Akční adventura nabídla jednu misi, při níž si hráči vyzkoušeli střelbu na terče nebo létání skrze vzdušné brány. Už v těchto momentech se ale Wind Rider mohl jevit jako značný oříšek. Ovládání létajícího kola je však nadmíru zábavné a hráče nutí poučit se z chyby, když nezvládne některý z manévrů. Stále se však jedná o hru, takže ve Wind Rideru rozhodně nečekejte hodnověrné létání jako v leteckém simulátoru.
Na hře dělá tým zhruba deseti lidí už skoro rok a půl. Veškeré práce ale vykonávají ve svém volném čase. „Je to projekt, který děláme o víkendech a o večerech. Je to hodně o tom, kdo má zrovna čas, kdo má zrovna energii se zapojit,“ říká Čečka.
Když tedy skončí jejich povinnosti pro finskou státní správu, technologické startupy nebo televizi, tak opět usedají ke strojům a chystají Wind Rider. Stejně to má i Čečka, který píše scénáře pro tuzemské seriály nebo filmy. Naposledy se podílel na českém sci-fi snímku Bod obnovy.
Wind Rider okouzlil zkušené vývojáře
Zatím se nedá odhadovat, kdy se tento akční titul dostane k prvním hráčům. Rozhodně to není záležitost měsíců nebo letošního roku. „Ještě je moc brzo. Primárně jde o titul pro jednoho hráče, který by měl zabrat osm až deset hodin. Tyto věci dává smysl vydat až ve chvíli, kdy je zážitek celistvý. Musíme se s tím poprat a zjistit, kde jsou naše limity a co jsme schopní udělat, aby to bylo dobrý,“ říká 36letý autor.
To však nebrání celému týmu ve vymýšlení a přípravě dalšího obsahu. Ukázková mise naznačila, že hra bude klást důraz na příběh a také povídání a dialogy. Vedle toho se autoři zabývají tím, jak zlepšit hráčský zážitek.
„Ambice jsou udělat hru se silným příběhem. Chtěli bychom tam mít více kol, více prostředí a akce. Například hořící vzducholodě, které hasíte za letu nebo romantické chvilky, kdy padají hvězdy a držíte holku za ruku. Je to prostě mnohovrstevnatá věc,“ naznačuje Čečka.
Herní konference, na kterých se Wind Rider prezentoval, jsou obvykle plné více či méně známých vývojářů. Tomislav Čečka tvrdí, že od nich získali spoustu pozitivní zpětné vazby a zároveň si na připravovaném titulu chválili samotnou myšlenku. Vřele o hře mluvil i veterán českých videoher Karel Matějka, který v minulosti pracoval na legendárních titulech Mafia či Operace Flashpoint a nedávno vydal vlastní plošinovku Bzzzt.
Wind Rider má tak velmi slušně nakročeno, dokázal zaujmout a získat si svou pozornost. Před vývojáři je však mnohem složitější a náročnější úkol: úspěšně hru dokončit a uvést ji na trh.
