Léto na Bechyňce
V dalším díle pořadu Prima Česko jsme se vydali na výlet vlakem. Jihočeskou krajinou jsme se projeli po první elektrifikované trati v Rakousku-Uhersku. Díky nostalgickým jízdám z Tábora do Bechyně jsme mohli potkat Františka Křižíka a zažít léto na Bechyňce.
Pohled z kabiny strojvůdce s působivým vyprávěním, to jsou zážitky, které si o prázdninových sobotách může odnést každý návštěvník pravidelného Léta na Bechyňce. „Jezdíme přibližně deset jízd historickým elektrickým vozem Křižík,“ uvedl Marek Plochý, ředitel Centra historických vozidel Českých drah.
Vozu EM400 001, který je v současné době exponátem Národního technického muzea, lidé neřeknou jinak než Elinka, podle elektrické linky. První Křižíkův vůz vznikl speciálně pro trať z Tábora do Bechyně a po 120 letech je provozuschopným exponátem. „Při prvním pohledu na elektrický vůz nás zaujme jeho podobnost s tramvajemi té doby,“ říká Jakub Smrčka, ředitel Husitského muzea v Táboře.
Vůz dosahuje maximální rychlosti čtyřicet kilometrů v hodině. „Kdysi mohla být nejvyšší rychlost na trati dvacet pět kilometrů, dnes už je to šedesát,“ doplňuje strojvůdce Josef Macášek.
Komplikace na začátku stavby trati
Během jízdy se mohou cestující v historickém kupé setkat s vynálezcem Františkem Křižíkem v podání Miroslava Mareše. Popisuje obtíže, s nimiž se musel Křižík potýkat, aby elektrifikovanou trať v Rakousku-Uhersku prosadil.
Pokusy o prosazení návrhu narážely na neznalost a strach z vysokého napětí. Trať má ale tolik zatáček, stoupání a klesání, že by na ní provoz parní lokomotivy nebyl možný. „Podařilo se ušetřit na kolejnicích, protože parní lokomotivy jsou mnohem těžší než motorový vůz a celá souprava, a tak se mohly použít kolejnice lehčí. Na jednom metru se ušetřily zhruba čtyři kilogramy, a když se to spočítá, na celé vzdálenosti to bylo neuvěřitelných dvě stě tisíc kilogramů železa,“ popisuje Miroslav Mareš.
ČTĚTE TAKÉ: Geniální dílo Štěpánka Netolického: Zlatá stoka funguje přes 500 let, klíčová je dodnes
Trať měla původně začínat ve Vodňanech a pokračovat až do Kutné Hory. Nakonec muselo stačit jen dvacet čtyři kilometrů na trase Tábor–Bechyně. „Po všech povoleních byla trať naprojektována a schválena v roce 1901 a do provozu uvedena 21. června 1903,“ vykládá Jakub Smrčka.
Elektrárna pro e-dráhu a nejen pro ni
Neuvěřitelně rychlé bylo tempo realizace, včetně výstavby táborského železničního mostu přes řeku Lužnici a elektrárny. „V letech 1902 až 1903 vyrostla takzvaná dráhová elektrárna. Místo, kde byl vyráběn elektrický proud pro první elektrifikovanou dráhu z Tábora do Bechyně,“ říká Lenka Vandrovcová, historička a kurátorka Husitského muzea v Táboře.
Tři parní stroje s dynamy měnily páru o teplotě 320 stupňů na elektrický proud. Ovšem nejen pro trať, ale i pro osvětlení města Tábor osmnácti obloukovými lampami. Na druhém konci trati, v Bechyni, je od roku 2018 otevřena Remíza, ta kdysi sloužila jako garáž pro lokomotivy. „Hlavní atrakcí je modelové kolejiště, na něm provozujeme modely, které nějak souvisí s dráhou Tábor–Bechyně,“ uvádí Pavel Kohoutek, správce Remízy Bechyně.
Další atrakcí je lokomotiva E225, jediná svého druhu v Česku. Otevírací doba Remízy se shoduje s prázdninovými historickými jízdami. V Bechyni letos neslaví jen výročí trati, ale i sedmisté výročí založení samotného města.
