Lovci bouřek
Valící se mračna, předzvěst blížící se bouřky. V takové chvíli většina lidí přemýšlí, jestli raději neuklidit květináče z balkonu. Jiří Kouřil z Hodkovic nad Mohelkou bývá také rozrušený. Na rozdíl od ostatních se však těší na to, co přijde. Patří k takzvaným lovcům bouřek, ve svém počítači má tisíce fotografií mraků a blesků. Na jednu ze svých výprav bere štáb Prima Česko s sebou.
Nasedáme do auta a za neustálého sledování meteorologického radaru se vydáváme na lov. Na lov bouří, které mají přijít podle předpovědí ve výjimečné síle. „Jedeme do obce Luštěnice, tam je vyhlídka, kde je dobře vidět. Budeme čekat na příchod bouřkového komplexu,“ sděluje nám lovec bouří Jiří Kouřil hned v úvodu setkání.
ČTĚTE TAKÉ: Svět pořád čeká na objevení. Česko je ale nejlepší, říká cestovatel Vaňourek
Tohle místo uprostřed polí už má vyzkoušené, ze západu se na Česko podle výstrahy meteorologů valí extrémně silné bouřky. Měli bychom je mít jako na dlani. „Teoreticky bychom to měli vidět přes celý obzor,“ navnaďuje nás.
Po příjezdu na místo stačí rozbalit fotografické náčiní a neustále s napětím sledovat pohyb bouřkového pásma na radaru. „Jestli se to celé spojí, tak tady budeme mít docela peklo,“ říká Jiří Kouřil a sleduje nebe. Zatímco pro běžného pozorovatele jsou největším vizuálním zážitkem z bouřky klikaté blesky, tihle nadšenci pasou po něčem jiném. „Nás zajímá struktura bouřky.“
Bleskům se samozřejmě lovci bouřek nevyhýbají. Když se spustí z bohatě strukturovaných mraků, je to pro ně třešnička na dortu. Lov bouřek Jiří Kouřil zřejmě dostal do vínku. „Mamka říká, že jsem se narodil za bouřky. Možná z toho důvodu to tam někde mám. A když jsem tenkrát ještě na starý foťáček fotil z okna bouřku, tak jsem cvakal jako blázen. A najednou jsem tam měl blesk, tak si říkám jé, ono to jde chytnout,“ vzpomíná na své začátky v pořadu Prima Česko.
Když se blýská na perné časy
Teď patří mezi desítky lovců bouřek, kteří se svému koníčku věnují naplno a na sociálních sítích pak mezi sebou soutěží o nejlepší snímek. K focení samozřejmě patří i adrenalin. Čekat na příchod bouřky na otevřené planině znamená udělat ze sebe ideální bleskosvod. „Jde to rychle, máte tak půl hodiny. Vidíte to z dálky, pak už se to přiblíží, je to nad vámi, takže pak už musíte pryč. S prvními kapkami prostě vždycky pryč,“ vysvětluje zkušeně fotograf.
Noční výprava za bouří tentokrát nevychází úplně podle představ, blesků sice vidíme dost, ale poměrně zdálky. Oproti počítačovým modelům nás bouřkové pásmo míjí, viditelnost navíc není úplně ideální. I to ale k lovu bouřek patří. „Čekalo se od toho mnohem víc... Konec představení. Zas někdy jindy,“ loučí se lovec bouří.
