Lezl jsem po čtyřech, kašlal krev a měl strach jako nikdy. Birke popsal průběh covidu

„Během několika dnů se z 50letého chlapa, který má životní vitalitu, stala troska. Zhubl jsem 15 kilo,“ vypráví Birke. Od začátku pandemie si dobře uvědomoval, že patří do rizikové skupiny. Má tendenci k ucpávání cév, vysoký cholesterol, vysoký tlak i cukrovku, v minulosti prodělal několik mrtvic. Proto se snažil chránit, nosil roušky a respirátory.

„Po 12 měsících otupíte. Říkáte si, že už to nemůžete dostat. Mohl jsem to chytit už 150krát, protože jsem se za ten rok potkal už s tolika lidmi, kteří měli covid. A najednou to přišlo,“ vzpomíná. Koronavirus zřejmě chytil na jedné ze svateb, kde jako starosta oddával.

„Svatebčané mě požádali, abych si na obřad sundal roušku. Chtěl jsem jim udělat radost, přeci jenom byl to jejich velký den. Vyhověl jsem jim. Musel tam být někdo nakažený, kdo to nevěděl a dal mi plnou nálož,“ přiznává. Svateb se v té době mohlo účastnit maximálně 15 lidí.

Několik dní nato začal Birke pokašlávat. Udělal si antigenní test, který mu vyšel negativně. Další den si udělal test znovu, výsledek byl opět negativní. „V pondělí 8. února jsem dorazil do práce a jel jsem jako motorová myš. Večer jsem přišel domů a byl jsem neobvykle unavený. Tak jsem se znovu otestoval a byl jsem pozitivní. V tu chvíli nastalo doma zděšení. Dcera má astma, měl jsem strach o děti i o ženu a o své okolí. Celý den jsem byl v práci. A máte kolem sebe lidi, kterým je 60, 65 let,“ popisuje.

Birke: Seklo to se mnou a dusil jsem se

V úterý ráno jel na PCR test do náchodské nemocnice. Výsledek byl pozitivní. „Ale nepřipouštěl jsem si žádný problém. Ležel jsem v posteli a koukal na televizi. A pak to začalo,“ říká. Teplota mu vylétla na 39,6 stupně a vůbec neklesala. Přes 39 stupňů teploměr ukazoval devět dní v kuse.

„Ale nechtěl jsem jít s teplotou do nemocnice, a náchodská nemocnice byla navíc plná. Tak jsem po konzultaci s lékaři měl kapačku doma. Ale devět dní mě to drtilo, že si to neumíte představit. Po deseti dnech jsem se posadil na postel a měl jsem teplotu jen kolem 37 a říkám si, že jsem to zvládnul,“ vypráví.

Když už si myslel, že bude jen lépe, po třech hodinách se situace razantně změnila. „Pochopil jsem, proč Číňani v tom Wu-chanu padali na ulici. Se mnou to pak seklo taky. Bylo to tak strašné, že si nedojdete na záchod, lezl jsem po čtyřech. Za tři hodiny jsem se začal dusit. Je to taková svině, že najednou přestanete dýchat. Jste vyděšený, nevíte, co se děje,“ vzpomíná.

V náchodské nemocnici Birkemu diagnostikovali oboustranný těžký zápal plic a poslance převezli do Fakultní nemocnice Hradec Králové, kde dostal kyslíkovou podporu, antibiotika, kortikoidy a kapačky.

Takhle vypadá konec? Ptal jsem se sám sebe. Seděl jsem nahatý ve sprše na kachličkách a říkal si, že přece nemůžu umřít, mám ženu a děti.

„V tu chvíli mi bylo opravdu příšerně, nevěděl jsem, co se to mnou děje. Pořád jsem si říkal, že to zvládnu. Nejhorší na tom, je, že když vás bolí zub, tak si vezmete brufen a ono to přejde. Tady nepomůže nic. Pochopil jsem, jak zoufalí musí být doktoři. Nemají moc variant, jak mohou lidem pomoci,“ konstatuje.

Když měl po několika dnech pocit, že je mu lépe, poprosil zdravotní sestřičku, jestli by se mohl umýt. „Tak jsem se šel vykoupat a najednou jsem začal kašlat krev. A to mě psychicky zlomilo. Nikdy jsem se tak nebál. Poprvé v životě jsem měl opravdu strach, vyděsilo mě to k smrti. Říkal jsem si: ‚Takhle nějak vypadá konec?‘ Bylo to hrozné. Seděl jsem nahatý na těch kachličkách a říkal si, že přece nemůžu umřít, mám ženu a děti,“ popisuje emotivně Birke.

Řekl jsem si, že tady prostě nechcípnu. Je to o hlavě. A o štěstí.

Nakonec měl štěstí. Lékaři vyloučili, že by měl embolii. „Byl to pro mě takový zážitek, že jsem si řekl: ,A dost! To stačilo a já tady prostě nechcípnu.‘ Kousnul jsem se. Je to o hlavě. A také o štěstí. Jsou tisíce pacientů, kteří na tom jsou hůř,“ uvědomuje si. Zdůrazňuje, že na pokoji s ním ležel 31letý a následně 38letý muž. „Když ho pouštěli, tak se nemohl nadechnout. Mladý chlap, táta od dvou dětí,“ kroutí Birke hlavou.

Po několika dnech se jeho stav zlepšil. Když viděl, jak je nemocnice plná a sanitky pořád přivážejí nové pacienty ještě v těžším stavu, domluvil se s lékaři, že ho propustí domů. Teď se poslanec a starosta pomalým tempem vrací do práce.

Nejdůležitější podle něj je děkovat lékařům a zdravotním sestrám. „Všichni byli jak namazaný stroj, všichni vědí, co mají dělat. I když jsou na hraně sil. Dodnes vlastně nevím, jak vypadají. Chodili ke mně jako kosmonauti a znám jen jejich oči a hlasy. Když jsem odcházel, ptal jsem se, jak jim můžu pomoct. Jedna sestřička mi řekla, ať vyprávím, co jsem tady zažil. V jednom světě se pije, tančí, zpívá a nic se nedodržuje a ve druhém světě se umírá,“ uzavírá.