Všechno to jsou analfabeti. To ví celý svět. Zalhal jsem Tálibánu, ukázal jim stranickou knížku SPD a zachránil sebe a svou snoubenku Tak popsal pro německá média svůj útěk z afghánského Kábulu třiatřicetiletý Asib Malekzada.
Od deseti let žije v německém Kasselu. Do Afghánistánu se vrátil začátkem srpna letošního roku s termínem svatby, aby vyřídil pro svou partnerku Mehriu vstupní vízum do Německa. Vše však zkomplikoval převrat a nástup Tálibánu k moci.
Malekzada byl na evakuačním seznamu německé vlády, jeho snoubenka však nikoliv, protože nešlo o osobu „velmi blízkou“. Osm dnů se skrývali u příbuzných, než se mu podařilo vyřídit povolení k odletu i pro nastávající paní Malekzadovou.
Při cestě na kábulské letiště museli absolvovat tři kontroly tálibánských jednotek. Dvě přestáli, poslední se stala krizovou. Hlídači se vyptávali, zkoumali, proč a kam jedou.
O děti na ploše se nikdo nestaral
„Zalhal jsem Tálibánu, řekl jsem jim, že jsem německý diplomat,“ líčil Malekzada později pro německý deník Bild a přiznal, že mu pomohlo, že bojovníci Tálibánu nejsou příliš vzdělaní. „Všechno to jsou analfabeti. To ví celý svět. Ukázal jsem jim stranickou knížku SPD a oni ji považovali za něco oficiálního. Proto nás pustili,“ poznamenal a s nádechem ironie dodal: „Takže nakonec mi stranická knížka zachránila život.“
Ale ani po třetí kontrole se Malekzada a jeho snoubenka nemohli cítit v bezpečí. Museli se proklestit až na letištní plochu přes místa, kde se kolem nich střílelo. „Bylo neuvěřitelné, co se na letišti odehrávalo. Museli jsme přeskakovat přes mrtvé, děti ležely na zemi, mnoho z nich kolabovalo, některé z nich možná byly i mrtvé. Nikdo se o ně nestaral, tisíce lidí se tlačily k letišti, jen aby se dostaly na plochu k letadlům,“ vzpomínal Malekzada.
Ve středu odpoledne si mohl společně se svou snoubenkou oddychnout. Opustili Afghánistán a v německém vojenském speciálu zamířili do uzbeckého Taškentu a následně do Německa.