Pacienti, kteří umírají s koronavirem, nemají vždy přidruženou nemoc, mohli tu ještě být, uvedla v pořadu K věci televize CNN Prima NEWS staniční sestra z covidové jednotky intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Ostravě Karolína Stuchlíková. Přichází do práce v půl šesté ráno a odchází po čtrnácti hodinách. Současná situace je pro ni náročná, nečekala, že potrvá tak dlouho.
„Naše práce je velmi těžká. Sestry přijdou v půl šesté ráno do práce a stává se, že odchází až o půl osmé večer domů. Bohužel je to naše profese, kterou jsme si vybraly a nejsme schopny odejít v šest domů, když je nás v nemocnici potřeba, tak to ve zdravotnictví nefunguje,“ uvedla v pořadu K věci Stuchlíková.
Zároveň popsala, že i jejich personál bojuje s koronavirem. Například v říjnu se prostřídalo patnáct sester z jednoho oddělení, které byly pozitivní. „Byl to takový nátlak, že jsme neřešili směny ze dne na den, ale z hodiny na hodinu,“ podotkla staniční sestra z covidové jednotky intenzivní péče ve Fakultní nemocnici v Ostravě s tím, že to bylo velmi náročné zejména v říjnu a listopadu.
I když čísla nově nakažených v posledních dnech klesají, vrchol hospitalizovaných teprve přijde. „Stav pacientů se může zhoršit za pět dnů, za týden, ale i za čtrnáct dnů. A v současné době máme lidi s horšími stavy, více pacientů umírá. Takže na tom určitě nejsme lépe,“ zdůraznila Stuchlíková.
Jejich nejmladšímu pacientovi bylo 21 let. „Je menšina mladších, kteří mají těžký průběh nebo umřou, ale opravdu jsou. A i když si lidé říkají, že určitě měli nějakou přidruženou nemoc, tak to není vždy pravda,“ upozornila zdravotní sestra.
Covidoví pacienti jsou jiní
Stuchlíková původně pracovala na neurologické klinice, která se v říjnu stala covid pracovištěm. Proto v pořadu K věci mohla porovnat, jak se tito pacienti liší. „S úmrtím pacientů se na jednotkách intenzivní péče setkáváme docela často, ale víme o nich, že mají nějaké onemocnění, které je buď neslučitelné se životem, nebo se organismus už nevyrovná s nemocí a podobně. Ale u covid pacientů třeba nad sedmdesát let si říkáme, že kdyby nebylo té nemoci, tak by umírat nemuseli a ještě pět až deset let by mohli normálně žít,“ popsala
Dodala, že jsou také zvyklí, že se stav pacientů zhorší, ale u koronavirových je to prý jiné. „Zhoršení je nepatrné během hodin i minut. Přijmete pacienta, který s vámi komunikuje, přijímá stravu, je soběstačný na lůžku. A druhý den je jeho stav najednou špatný. To je to, co nás hodně psychicky vyčerpává,“ upozornila Stuchlíková.
Podle ní jde navíc na intenzivní péči mnohdy o minuty i sekundy, ale u koronavirových pacientů je překážkou oblékání ochranných pomůcek. Než se k nim dostanou, ze začátku zabralo i deset minut. „Po třech měsících je to ale jiné, někdy to trvá dvě minuty, někdy tři, ale zdržení je někdy opravdu velmi náročné, protože když potřebujete zahájit například resuscitaci, tak je problém, než se obléknete a k pacientovi se dostanete,“ vysvětlila zdravotní sestra.
Nikdo nečekal, že to bude trvat tak dlouho
I když jejich kolektiv koronavirus stmelil a na oddělení nebyla ani jedna sestra, která si vzala ošetřovné, stále mají hodně nemocného personálu. Chybí jim čas, sociální kontakt s blízkými a rodinami a společenský život. „O Vánocích jsme se s rodinami nemohli stýkat tak, jak se stýkáme každým rokem. Ale musíme to zvládnout, abychom se v příštích letech mohli zase sejít,“ podotkla Stuchlíková.
Dodala, že na začátku října, kdy se stali covidovým centrem, to brali jako výzvu. „Ale nikdo nečekal, že to bude přetrvávat i v novém roce a stále jsme v nejistotě, protože nevíme, jak dlouho to bude trvat. To ale samozřejmě neví nikdo, ale je to velice náročné,“ dodala staniční sestra.
Rozhovor Martiny Kuzdasové s Karolínou Stuchlíkovou si můžete poslechnout i jako podcast:
Všechny podcastové pořady CNN Prima NEWS najdete na Spotify, Google Podcasts, Apple Podcasts, Castboxu a dalších platformách.