Ředitel STEM Martin Buchtík Zdroj: CNN Prima NEWS
Přestože jsou v Česku již od Vánoc zavedena přísná opatření, čísla nově nakažených nadále rostou, s tím roste také znatelná frustrace ve společnosti. Sociolog Martin Buchtík, který pracuje jako ředitel agentury STEM, v rozhovoru pro CNN Prima NEWS upozornil na značný pokles důvěry veřejnosti vůči tomu, jak vláda zvládá epidemiologickou situaci.
Jaká je momentálně důvěra lidí ve vládu a vládní opatření? Přestože máme dlouho přísná opatření, čísla zase rostou. Stoupá tedy ve společnosti frustrace?
Co se týká důvěry ve vládu ohledně zvládnutí situace, ta samozřejmě klesá. V mezinárodním srovnání jsme na jaře byli mezi těmi státy, jejíchž obyvatelé svoji vládu podporovali nejvíce. Důvěra byla okolo 80 procent. Teď se ta důvěra nachází mezi 30 a 40 procenty. Máme data z konce prosince. Zmíněná procenta nás řádí mezi země s velmi nízkou důvěrou ve vládu. Dynamika změny už není taková, jako mohla být po prvotním šoku v březnu a dubnu nebo po druhém šoku v první polovině října, protože už v té situaci žijeme dlouho a ona se dynamicky neproměňuje. Spousta lidí nedokáže detailně sledovat vývoj. Lidé, kteří jej sledují dlouhodobě a detailně, svoji pozici nemění ze dne na den.
Z vlády neustále slyšíme fráze, jak máme ještě chvíli vydržet. Jenže teď, když čísla stoupají, už možná lidé přestávají vidět světlo na konci tunelu...
Lidé už ani neví, co opatření znamenají. Už to není pouze „ruce, roušky, rozestupy“, ale jsou komplexní, zasahují všechny sféry života a poměrně dynamicky se proměňují. Opatření například zavírají některé obchody, ale jiné zase ne. Některá nám brání i vycházet z domu, někdy jsou regionálně specifická. Jinak správné uzavření okresů dále znepřehledňuje, co ta opatření znamenají. Není snadné je vědomě do puntíku všechna dodržovat. Je potřeba k tomu zaujmout nějaký komplexní přístup a dlouhodobé chování a to je ten základní problém.
Nejde o nějaké masivní nedodržování opatření, ale jde o postupnou erozi toho, že ti lidé se už cítí dlouho zavření, chtějí někoho vidět, setkávají se. V datech vidíme větší nárůst mobility a frustrace roste.
Vy jako sociolog vidíte nějakou naději? Co by se muselo stát, aby lidé znovu začali brát opatření vážně? Není už pozdě?
To je těžké. Stejně tak by ta otázka mohla být položena, jak je možné, že lidé ta opatření ještě vůbec dodržují? Jde to vidět i na nejednotě vyjadřování čelních představitelů ministerstva zdravotnictví. Ministr zdravotnictví ve středu v zásadě řekl, že teď budeme klást větší důraz na důvěru v lidi, že to budou dodržovat, ale jeho náměstek pan Černý zase řekl, že se opatření v podstatě nedodržují, takže je jedno, zda platí, nebo neplatí. Tam vidíte ten obrovský rozdíl. Z jedné strany apel na lidi a jejich zodpovědnost a z druhé strany konstatování, že ta zodpovědnost neexistuje. Podle mě však ani jeden z nich nevychází z nějakých dat a jsou to jen jejich subjektivní názory.
Z těch zmatků tedy vychází pocit frustrace?
Ano v tomhle se odráží nálada české veřejnosti. Nejde o nějaké masivní nedodržování opatření, ale jde o postupnou erozi toho, že lidé se už cítí dlouho zavření, chtějí někoho vidět, setkávají se. V datech vidíme větší nárůst mobility a frustrace roste. Pro větší skupinu lidí je větším ohrožením ztráta finančních prostředků a to, že nevidí, kdy a jak je budou moci získat, i obava, že třeba přijdou v extrémním případě o střechu nad hlavou. To je vede k přesvědčení, že problém s nemocí není tak velký. Zejména mladí lidé vnímají finanční potíže jako větší problém než samotnou nemoc.
