Země se podle vědců může změnit v ohnivé peklo. Odborníci zaměření na globální oteplování vypracovali vůbec první superpočítačové klimatické modely, které lidstvu v dlouhodobějším horizontu předpovídají velmi chmurnou budoucnost. Planetu podle nich může čekat zvýšení teplot na 70 °C, což by ze Země udělalo „nehostinné prostředí bez potravy a vody“.
Nestane se to zítra ani za rok, dokonce ani za sto let. Přesto je první superpočítačový model dopadů globálního oteplování pro lidstvo hodně děsivou prognózou. Vědci s jeho pomocí přišli na to, že sedmdesátistupňová horka za 250 milionů let zřejmě vyhubí všechny zdejší savce včetně člověka.
Je to hrozná představa. Apokalyptická.
Planeta se údajně ohřeje natolik, až se kontinenty spojí v jeden horký a suchý superkontinent. Obyvatelných z něho bude jen osm až 16 %.
„Náš osud nakonec v součtu s ještě většími denními extrémy definitivně zpečetí běžně panující teploty mezi 40 a 50 °C v kombinaci s vysokou vlhkostí vzduchu,“ vysvětloval hlavní autor studie Alexander Farnsworth z Bristolské univerzity. „Lidé spolu s mnoha dalšími druhy vyhynou kvůli neschopnosti odvádět toto teplo potem a ochlazovat tak své tělo.“
Zatím je to všechno jen teorie. Zní ale opravdu brutálně.
Poslední léto bylo v Česku hodně horké. Může být ale mnohem, mnohem hůř. Zdroj: Profimedia.cz
Superkontinent nazvaný Pangea Ultima by podle ní byl svědkem obrovského nárůstu hladiny CO2, snad až k hodnotě 600 ppm. Podobný údaj navíc předpokládá, že lidé přestanou spalovat fosilní paliva.
„Jinak se těchto čísel dočkáme mnohem, mnohem dříve,“ varoval v časopise Nature Geoscience profesor Benjamin Mills.
S tím souhlasila i spoluautorka studie, profesorka Eunice Lo, přednášející taktéž na Bristolské univerzitě.
„Je nesmírně důležité, abychom brali současnou klimatickou krizi vážně. Podle našich zjištění sice má být Země neobyvatelná až za 250 milionů let, jenže extrémní horka zažíváme již dnes. A lidskému zdraví to škodí už nyní,“ vysvětlovala.
Výzkumný tým používal k výpočtům vývoj teplot, větru, deště a vlhkosti, k odhadu budoucích úrovní CO2 bral v potaz modely pohybu tektonických desek, chemie oceánů a biologie.
„A vyhlídky do vzdálené budoucnosti se zdají být velmi chmurné,“ poznamenal doktor Farnsworth.
