Ekologická recyklace vyřazených automobilů je dnes skvěle zvládnutý proces, který recyklační společnosti už nijak nepřekvapí. Zástupce jedné z nich však prozradil, že starou Škodu 120 zvládli dříve rozebrat za pouhou hodinu. Problémem ale prý začínají být moderní auta, zejména pak elektromobily, s jejichž likvidacemi si nikdo neví rady. Je tedy elektromobilita opravdu tou správnou cestou?
Slovenská agentura TASR zveřejnila rozhovor s Milanem Laukem z představenstva společnosti ZSNP Recykling. V něm hovoří o ekologické likvidaci vozidel vyřazených z evidence u našich sousedů. V rozhovoru mimo jiné prozradil, že dříve byla recyklace zcela jednoduchým procesem, avšak s příchodem modernějších aut začaly přibývat také komplikovanější a časově náročnější praktiky.
„Když jsme před 10 až 15 lety dělali škody 120, kromě kovů tam bylo jen pět druhů odpadů. Auto jsme demontovali za hodinu,“ řekl Lauko. V současnosti prý likvidace průměrného vysloužilého vozu zabere přibližně pět hodin. Během tohoto náročného procesu se musí vypustit provozní kapaliny, demontovat celky, roztřídit materiály podle jednotlivých kategorií a připravit je na pozdější recyklaci.
„My se zabýváme vozidly, která zůstávají na trhu, ale nikdo je už nechce. Orientujeme se tedy na kovovou surovinovou složku, která tvoří asi 70 procent jejich hmotnosti,“ vysvětlil Lauko s tím, že do této kategorie patří povětšinou vozy starší 14 let. Ne všechny materiály z vyřazeného vozidla však mají kladnou hodnotu. U textilií, plastů, molitanů nebo skla musí společnost zajistit dopravu ke konečnému zpracovateli, kterému za zhodnocení či zneškodnění těchto odpadů platí. Kovů je navíc s modernizací automobilové výroby ve vozidlech stále méně.
Země vyřazených elektromobilů
Problémem do budoucnosti budou podle Lauka i elektrické vozy, které jsou ojediněle, hlavně po dopravních nehodách, vyřazovány už dnes. „Aktuálně je velký tlak na ekologizaci dopravy, například na používání vozidel s alternativním pohonem. Málokdo ale ví, jak se o tyto vozy postarat.“ Jako příklad uvádí situaci, kdy v ZSNP Recykling nemohli najít žádného slovenského „likvidátora“ elektrického odpadu. „Nakonec jsme to museli řešit přes zpracovatele z Francie, který pro jedinou baterii poslal speciální vozidlo.“
Odkrývá se tak problém, o kterém se ví, ale zatím se příliš neřeší. Podobně je tomu i se samotnými elektromobily, kterých je stále více a více, jenže požadovanému tempu zavádění elektromobility nestíhá samotná dobíjecí infrastruktura.
