Doprava patří mezi nejrychleji se rozvíjející a zároveň nejdůležitější sektory národního hospodářství. Přeprava osob, ale i zboží je však v současnosti závislá na spalovaní ropy, při němž dochází k uvolňování emisí a prachových částic do ovzduší. To má samozřejmě negativní dopad na životní prostředí a zdraví obyvatelstva. Skleníkové plyny z dopravy se rovněž podílejí na změně klimatu. I proto se stále více hovoří o záměně spalovacích motorů za elektrický pohon. Otázkou ale zůstává, zda jsou elektromobily opravdu ekologičtější než dieselové či benzinové agregáty.
Zaměříme-li se na samotný provoz, pak je elektromobil výrazně šetrnější jak k životnímu prostředí, tak i k člověku. Během jízdy na čistě elektrickou energii totiž vůz produkuje nulové, respektive žádné emise, zatímco spalovací automobily vyprodukují v průměru na jeden ujetý kilometr 121 gramů oxidu uhličitého. Výhodou pohonu 21. století je také to, že během provozu vydává méně hluku, což ocení zejména obyvatelé rušných městských částí. Na druhou stranu – ani jízda v elektromobilu není zcela neškodná. Při brzdění a tření pneumatik o povrch vozovky totiž dochází, stejně jako u ostatních aut, k tvorbě prachových částic, které jsou škodlivé pro lidské zdraví.
Největším problémem elektromobilů však nadále zůstává náročnost těžby a zpracování nerostných surovin použitých při výrobě baterií. Některé materiály jako například nikl či měď jsou toxické, čímž představují vysokou zátěž pro životní prostředí. Jakmile si ale automobilky a výrobci akumulátorů osvojí recyklaci těchto surovin, mohou se negativní dopady elektromobilů na ekosystémy ještě snížit.
Pokud si ale do hledáčku vezmeme celý životní cyklus vozu, tedy od výroby přes provoz až po likvidaci, zjistíme, že typický evropský elektromobil vyprodukuje o 17–30 % méně skleníkových plynů a látek škodících životnímu prostředí, než srovnatelně velký a výkonný spalovací vůz (záleží na energetickém mixu daného státu). Tyto hodnoty se však budou postupem času ještě snižovat. Předpokládá se, že v roce 2050 by mělo být množství emisí elektromobilů dokonce až o 73 procent nižší. Prozrazují to studie zpracované pro Evropskou komisi Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA).
Dobrý vliv nejen na životní prostředí
Lidé mají na elektromobily různé názory, někteří jim fandí a podporují jejich rozvoj, jiní je naopak nenávidí a byli by nejraději, kdyby vůbec neexistovaly. Čísla však hovoří jasně. Elektromobily jsou v Evropě, tedy i v České republice, čím dál tím oblíbenější. Jen za minulý rok se jich u nás prodalo 3 264 kusů, jak ukazují statistiky Svazu dovozců automobilů. Pokud to porovnáme s rokem 2019, kdy jich přibylo pouze 763 kusů, jde o zásadní nárůst. Prodeje čistě elektrických vozů ale překonávají rekordy i v jiných evropských zemích. Třeba v Německu se jich za rok 2020 prodalo 194 163 kusů, ve Francii potom 110 912 kusů a Velké Británii 108 205 kusů.
Elektromobily dělá žádanějším zbožím klesající pořizovací cena. Ta se snižuje zejména díky levnějším bateriím a rostoucí konkurenci na trhu. Nebude trvat dlouho a náklady na pořízení elektrického vozu se protnou s cenou za spalovací auto. Alespoň tak to vidí většina expertů. V Česku je vize taková, že do roku 2030 má po tuzemských silnicích jezdit kolem půl milionů elektromobilů.
Budoucnost v elektromobilitě samozřejmě vidí i automobilky, proto s jejich výrobou nijak neotálí a do segmentu elektrických aut vysílají další a další modely. Zahájit silnou elektrickou ofenzivu se rozhodla také společnost Mercedes-Benz, která během velmi krátké doby představila hned pětici elektromobilů. Jde o vozy EQV, EQS, EQC, EQB a EQA. Všechny tyto stuttgartské modely pojí atraktivní vnější design, prémiový interiér, prvotřídní technologie a dlouhý dojezd na zcela „bezemisní“ pohon.
Společně se zlepšující se dostupností elektromobilů se rozšiřuje také síť nabíjecích stanic. Aktuálně jich na území České republiky najedeme okolo 1 520. Zdokonalují se i servisní místa a vyvíjí se nové a nové technologie, které svět elektromobility posunou zase o level výše. Postupný růst počtu elektromobilů v Evropě rovněž pomůže snižovat dovozní závislost na ropě.
