Lyžařská legenda Stenmark: Na stárnutí nevidím nic pěkného, 65. narozeniny slavit nebudu

„Ale oslavovat nebudu. Jednak není co oslavovat a pak ani není vhodná doba ke slavení,“ říká legendární lyžař ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století v rozhovoru pro švédský deník Västerbottens-Kurieren.

Raději zůstane v klidu, případně si zajde zaběhat, nebo se aspoň projít. Ostatně trénuje každý den. Záleží na ročním období, ale nejčastěji volí buď kolo, nebo právě běh. Dávky nepřehání, ale udržuje se v kondici, což je vidět i na jeho postavě. „Cítím se lépe,“ popisuje a dodává že trénuje jinak než dřív: „Prostě tak, aby se nemusel trápit, jako tomu někdy bývalo dřív. Anebo tak, abych se nepozvracel.“

I to k vrcholovému sportu patří, sám to moc dobře ví. Jinak by totiž nedosáhl takových úspěchů. Kromě rekordního počtu výher ve Světových pohárech vlastní také dvě zlaté olympijské medaile. V americkém Lake Placid zvítězil v roce 1980 jak ve slalomu, tak i obřím slalomu. To před ním dokázali jen dva podobní velikáni. V roce 1956 v Cortině d’Ampezzo Rakušan Toni Sailer, o 12 let později ve francouzském Grenoble domácí Jean-Claude Killy. A po něm v kanadském Calgary 1988 italský divoch Alberto Tomba. Od té doby nikdo.

Na to, že dosáhl důchodového věku, „pyšný“ není a ani se pro něj nic nemění. „Ne, ne. Nadále budu dělat to, co doteď. Tedy pracovat, hýbat se a věnovat svým věcem,“ vypráví Stenmark a na otázku, zda si užívá klidnějšího života, s mírným rozezlením odpovídá: „Ale kdepak. Na stárnutí nevidím vůbec žádnou výhodu. Někteří sice říkají, že je přece hezké stárnout, že je člověk klidnější, ale já si to nemyslím a užitek v tom také nemám. Naopak, protože se přidají nemoci. Před dvaceti roky to bylo mnohem lepší.“

I v tomto případě ví, o čem mluví. Stenmarka trápí problémy s plotýnkami, ale na operaci s nimi nešel. Té se však nevyhnul před šesti roky kvůli srdeční arytmii. „Už nebylo zbytí. Srdce mi tlouklo nepravidelně, proto se s tím muselo něco udělat,“ doplňuje ke svému zdravotnímu stavu. Víc už o něm mluvit nechce.

Tím zůstává věrný tomu, co ho provázelo celou kariéru. Řídil se totiž heslem mluvit stříbro, mlčeti zlato. Svými lapidárními a věcnými, nezřídka i jednoslovnými odpověďmi zlobil sportovní novináře.

Jan Ingemar Stenmark, jak zní jeho celé jméno, se narodil 18. března 1956 v městečku Joesjö u jezera Övre Jovattnet téměř na norských hranicích, 730 kilometrů severozápadně od švédského hlavního města Stockholmu. V pěti letech ho rodiče poprvé postavili na sjezdové lyže a poté, co se přestěhovali do nedalekého Tärnaby vstoupil do tamního lyžařského klubu. Závodit začal o tři roky později a hned vítězně.

Do Světového poháru naskočil jako sedmnáctiletý 8. prosince 1973 a v obřím slalomu ve Val d’Isere obsadil 46. místo. O rok a devět dnů později si v italské Madonně di Campiglio připsal první z 86 vítězství v závodech Světového poháru. A to ve slalomu, v tom obřím triumfoval prvně o necelé dva měsíce později v japonské Naebě.

Třikrát vyhrál celkové hodnocení Světového poháru, a to aniž by se věnoval sjezdu, soustředil se jen na slalom a obří slalom. Také proto, že 15. září 1979 měl při sjezdovém tréninku v rakouském Schnalstalu těžký pád. Na legendární sjezdovku Streif v Kitzbühelu, jakousi Mekku sjezdového lyžování, si troufl jedinkrát v životě, když 17. ledna 1981 chtěl bodovat v kombinaci. Sjezd absolvoval o 10,72 sekundy pomaleji než vítězný Steve Podborski a obsadil 34. místo.

Charakter, férovost, charisma a džentlmenství. To Stenmarka vždy zdobilo a potvrzuje to i jeho věrnost značce lyží, na kterých závodil. Za celou šestnáctiletou kariéru ve Světovém poháru ji nevyměnil. Když sedmnáctiletý „pan nikdo“ vstupoval do Světového poháru, nedostával jako jeden z mála vybavení od některé z renomovaných firem. Proto, že si jejich zástupci spojovali Švédsko převážně s klasickým lyžováním a švédský slalomář pro ně nebyl ničím zajímavý. Až v tehdy ještě relativně neznámém výrobci jménem Elan z bývalé Jugoslávie našel Stenmark oporu a také dodavatele lyží.

Jako poděkování zůstal Stenmark Elanu věrný a neopustil ho ani přes nabídky milionů korun od prestižních značek, když už byl opravdovou hvězdou. Přestože nešel po penězích a v jeho období nedosahovaly odměny takových částek jako v současnosti, přestěhoval své sídlo v polovině 80. let do Monaka, kde žil až do roku 2006. Samozřejmě kvůli daním, protože v té době patřil švédský daňový systém k nejsocialističtějším na světě. Podobnou cestu zvolil také další hvězdný sportovec ze Švédska, tenista a pětinásobný vítěz Wimbledonu Björn Borg.

Právě oni dva změnili Švédsko 70. a 80. let minulého století a podělili se o dva nejprestižnější tituly. Stenmark se stal podle průzkumu agentury SIFO provedeném v roce 1999 „nejvýznamnějším švédským sportovcem století“, Borgovi udělila Švédská sportovní akademie ocenění „nejlepší sportovec Švédska všech dob“. Druhý skončil samozřejmě Stenmark.

Při jeho závodech na přelomu 70. a 80. let bývalo běžné, že se dělaly přestávky na pracovištích, do škol se kupovaly televizory, ve městech se lidé shromažďovali před obchody s elektronikou. A všichni, stejně jako poslanci v parlamentu, sledovali Stenmarkovo počínání mezi brankami.

Vždy byl respektovanou osobností, když vyšlo najevo, že během tréninku chodí po laně nebo jezdí na jednokolce, ostatní závodníci to v rychlosti zařadili do svých přípravných období. Švéd však po kariéře přiznal, že to pro něj byla zábava a rozptýlení.

V roce 2004 přežil jako jeden ze Švédů vlnu tsunami, která zasáhla především pobřeží Thajska a Srí Lanky při zemětřesení v Indickém oceánu. Život si zachránil tím, že vyšplhal velmi vysoko.

Jeho celosvětovou popularitu dokazuje skutečnost, že se na poštovní známku dostal i v tak nelyžařské a vzdálené jihoamerické zemi, jakou je Paraguay.

V současnosti žije na ostrově Vaxholm nedaleko Stockholmu se svou druhou (finskou) manželkou Tarjou, se kterou se oženil v roce 2016 a s mladší ze dvou dcer Izou. Nadále spolupracuje s firmou Elan a je partnerem švédské značky Spektrum na výrobu lyžařských a slunečních brýlí.