Dosáhla všeho, co mohla. A chtěla. Proto již ve 29 letech ukončila sportovní kariéru. Německá lyžařka Maria Höflová-Rieschová vyhrála na olympijských hrách, mistrovství světa i v celkovém hodnocení Světového poháru. Teď se posadí před obrazovku a bude fandit Češce Ester Ledecké.
„Obdivuji ji, jak zvládá ty dva tak rozdílné sporty jako lyže a snowboard. Svým vítězstvím na olympiádě v Koreji všechny převezla. Pro mě to však až takové překvapení nebylo,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS Maria Höflová-Rieschová, bývalá hvězda světového lyžování, trojnásobná olympijská vítězka. „V každém případě ji řadím do okruhu favoritek na medaili na mistrovství světa v Cortině. Budu jí držet palce, aby vyhrála jednu nebo i dvě medaile,“ doplňuje Höflová-Rieschová, která se v současné době věnuje fitness.
Na výletních lodích či v rakouském Kitzbühelu připravuje sportovní programy pro hosty. Také se podílí na tvorbě lyžařských, sportovních a volnočasových kolekcí se svým jménem pro vyhlášené značky.
Kariéru jste ukončila již ve 29 letech. Nebylo to předčasné? Nelákalo vás překonat rekord krajanky Katji Seizingerové a stát se nejúspěšnější německou lyžařkou v počtu vítězství ve Světovém poháru?
Ne, nemyslím si, že to oznámení o konci kariéry bylo předčasné. Svůj první závod ve Světovém poháru jsem absolvovala již v 16 letech, jezdila jsem vždy všechny disciplíny, takže to bylo velmi intenzivní. Pořád jsem žila pod tlakem, přesouvala se z místa na místo. Když jsem vyhrála tři zlaté olympijské medaile, došlo mi, že jsem dosáhla všeho, co jsem si předsevzala jako cíl. A už jsem prostě nemohla. Ten rekord Katji Seizingerové pro mě nebyl tak důležitý. Se třemi zlatými z olympiád nastal ideální čas skončit.
Ne, nemyslím si, že to oznámení o konci kariéry bylo předčasné. Pořád jsem žila pod tlakem, přesouvala se z místa na místo. Když jsem vyhrála tři zlaté olympijské medaile, došlo mi, že jsem dosáhla všeho, co jsem si předsevzala jako cíl.
Byla právě Katja Seizingerová, olympijská vítězka z Lillehammeru 1994 a Nagana 1998, vaším vzorem?
Nejen ona. Také Martina Ertlová (dvě stříbrné medaile a jeden bronz z olympijských her 1994, 1998 a 2002, pozn. red.) a Hilde Gergová (olympijská vítězka ve slalomu a třetí v kombinaci na hrách v roce 1998 v Naganu, pozn. red.). Když mi bylo 13 let, dívala jsem se v televizi na přenosy z olympiády v Naganu a tam byly všechny tyto tři německé závodnice na stupních vítězů v kombinaci. Pro mě šlo o zlomový moment, kdy jsem si řekla: OK, to bych také chtěla. Jet na olympijské hry a dostat se na stupně vítězů. Katja Seizingerová bohužel ukončila kariéru už předtím, než jsem se dostala do reprezentace. Ale s Martinou Ertlovou a Hilde Gergovou jsem mohla ještě několik sezon jezdit v jednom týmu – a pro mě šlo o krásné období. Byly mými vzory, měla jsem je na očích a motivovalo mě, že jsem se mohla rozvíjet v jejích stínu.
Maria Höflová-Rieschová (36 let)
Narodila se v německém Garmisch-Partenkirchenu pod nejvyšší horou Německa Zugspitze. Od dvou let jezdila na lyžích, k tomu hrála také tenis. Od 13 let se specializuje na lyžování, v šestnácti poprvé vyhrála mistrovství světa juniorek, ze kterého má celkem pět zlatých medailí.
Třináct let závodila ve Světovém poháru dospělých, v sezoně 2010–2011 vyhrála jeho celkové hodnocení. Zvítězila ve 27 závodech Světového poháru ve všech disciplínách mimo obří slalom.
Získala tři zlaté olympijské medaile, ve Vancouveru 2010 triumfovala ve slalomu a superkombinaci, o čtyři roky později v Soči opět v kombinaci, navíc přidala také stříbro v superobřím slalomu. Je též dvojnásobnou mistryní světa z let 2009 (slalom) a 2013 (superkombinace).
Jako herečka účinkovala v epizodních rolích v německých televizních seriálech Marienhof a Bouře lásky. V roce 2012 vydala autorizovanou autobiografii Přímo: Vrcholy a pády mého života.
Pět let pracovala jako expertka pro německou televizi ARD. Je vdaná za sportovního manažera a byznysmena Marcuse Höfla.
Mohlo vlastně děvče narozené v Garmisch-Partenkirchenu na úpatí Alp dělat jiný sport než lyžování?
(Smích) Nooo, ano i ne. Viděla jsem kolem sebe, že hodně rodičů dávalo děti právě na lyžování, což je v Garmischi pochopitelné, když jsou hory a sjezdovky takzvaně přede dveřmi. Ale já jsem v dětství také hodně hrála tenis. Do třinácti let jsem ho dělala společně s lyžováním. Pak jsem se musela rozhodnout, kterému sportu se budu věnovat naplno. Lyžování mě bavilo víc, snad jsem k němu měla i více talentu. Proto jsem zůstala na kopcích.
Takže světově proslulá německá tenistka 80. a 90. let minulého století Steffi Grafová nebyla až takovým vzorem, že by vás udržela na kurtech?
(Smích) Také byla vzorem, ale… Tenis hraje mnoho lidí po celém světě, je v něm výrazně větší konkurence, takže prosadit se by pro mě bylo těžší. Lyžování se přece jen koncentruje do Alp a několika zemí, kde jsou hory.
Bylo lyžování láskou na první pohled?
Ano, byla to láska na první pohled. Nevzpomenu si úplně přesně, ale myslím, že mi byly dva roky, když mě máma poprvé postavila na lyže. Rodiče mi vyprávěli, že když jsem byla malá, každý den jsem žadonila, abych mohla jít lyžovat. Takže to byla vášeň odmala.
V kolika letech jste zjistila, že jste skutečně dobrá, že byste mohla něčeho dosáhnout a že by to kromě zábavy mohl být také slušný zdroj obživy?
V juniorské kategorii, když jsem začala jezdit juniorská mistrovství světa a vyhrávala je. Tam začalo být jasné, že bych se měla vydat cestou profesionálního sportu. V té době jsem však samozřejmě ještě nevěděla, jestli skutečně prorazím do světové špičky mezi dospělými. Bylo mým cílem se tam dostat, chtěla jsem jezdit s těmi nejlepšími. Ale musela jsem projít určitým vývojem. Nakonec mám za sebou krásnou kariéru.
Když jste oznámila její konec, bylo to pro vás vysvobození, úleva?
Ano, hlavně úleva. Změnil se mi celý život, ze dne na den. Samozřejmě to byl obtížný krok, ale přesto si pořád myslím, že jsem se rozhodla ve správný okamžik. Ono totiž není všechno vždy jen pěkné a příjemné, nejsou to jen vítězství a medaile. Je za tím mnoho práce, tréninku, tlaku. Měla jsem i těžká období, když jsem byla dva roky těžce zraněná s přetrhanými křížovými vazy. Když ta zátěž odpadla, měla jsem z toho dobrý pocit, mohla jsem žít svobodněji.
Nastoupila nová generace mladých závodnic jako Mikaela Shiffrinová či Petra Vlhová, takže jsem pochopila, že je čas jít.
Končila jste, protože vám chyběla motivace? Nebo tělo a hlava již nechtěly?
Tak trochu všechno dohromady. Ano, motivace po zlatu na olympijských hrách i mistrovstvích světa už nebyla tak vysoká, k tomu jsem bojovala se zraněními. Navíc nastoupila nová generace mladých závodnic jako Mikaela Shiffrinová či Petra Vlhová, takže jsem pochopila, že je čas jít.
Vzpomenete si ještě, co jste dělala první den po ukončení kariéry? Dlouho jste se prospala, šla na procházku nebo si sedla do baru?
(Smích) Vlastně ani nevím, protože to bylo trochu komplikovanější. Při finále Světového poháru ve švýcarském Lenzerheide jsem upadla ve sjezdu. A to jsem v té sezoně bojovala a ještě mohla soupeřit o celkové vítězství ve Světovém poháru. V závěru už jen v přímém duelu s Rakušankou Annou Fenningerovou. Ale po tom pádu už jsem nemohla nastoupit do posledních závodů, takže už jsem nedokázala vyhrát ještě jednou celkové hodnocení Světového poháru. Seděla jsem doma na gauči a dívala se na ty zbývající závody v Super-G, obřím slalomu a slalomu. A právě v těchto chvílích jsem se rozhodla, že už to dál nechci. Líbila se mi představa, že už nebudu muset každé ráno vstávat, přemýšlet, co budu jíst, že musím na trénink. Ano, byla to nová svoboda.
Někteří sportovci se se životem po kariéře těžce srovnávají. Vám nechyběl pohyb, určitý pořádek? Nebo to byl onen vysněný život po kariéře?
Pro mě to byl ten vysněný a správný život po kariéře. Neměla jsem problémy a byla jsem ráda, že mohu dělat to, co jsem chtěla. Ale samozřejmě jsem věděla, že se musím nadále hýbat, sportovat. To však dělám i nadále velmi ráda. Pořád si jdu ráda zalyžovat, ráda běhám, chodím po horách, jezdím na kole. V takové podobě mě sport baví. Možná právě proto, že nemusím trénovat čtyři pět hodin denně, ale proto, že chci.
Kde lyžujete? V rakouském Kitzbühelu, kde sídlí firma vašeho manžela Marcuse, nebo jste se vrátila do Garmisch-Partenkirchenu?
V zimě žijeme v Kitzbühelu, v létě u Gardského jezera v Itálii, kde máme dům. Takže tam provozuji hodně vodních sportů. Teď tedy žiju perfektní život. V zimě Kitzbühel a lyžování, v létě slunce, teplo a voda.
Zvažovala jste někdy během těch sedmi let od konce kariéry návrat k profesionálnímu lyžování?
Ne, proboha ne. (smích)
Přiznávám, že jsem velmi dobře vydělávala. Vždyť jsem byla deset let v absolutní světové špičce. Teď mám mnoho projektů převážně ve spojení s fitness a sportem. Ale ne kvůli penězům, ale protože mě to baví. Nedovedu si představit, že bych vůbec nic nedělala.
Je trojnásobná olympijská šampionka, dvojnásobná mistryně světa či vítězka Světového poháru po lyžařské kariéře zajištěná tak, že se nemusí ohlížet na peníze?
Přiznávám, že jsem velmi dobře vydělávala. Vždyť jsem byla deset let v absolutní světové špičce. Ve sjezdovém lyžování je to tak, že jen ti skutečně nejlepší vydělávají tolik peněz, že z nich po kariéře mohou žít. Ale přesto jsem chtěla dál dělat věci, které by mě živily. Pět let jsem byla expertkou německé televize ARD. Teď mám mnoho projektů převážně ve spojení s fitness a sportem. Ale ne kvůli penězům, ale protože mě to baví. Nedovedu si představit, že bych vůbec nic nedělala.
Spolupráce s televizí vás zajímala už v době vaší závodní kariéry?
Tak trochu. Ale když jsem skončila, hned za mnou přišli, že mají velký zájem. Tak jsem si pomyslela: A proč vlastně ne. Mohla jsem tak ještě zůstat u toho, co jsem důvěrně znala. Ten lyžařský cirkus je jako jedná velká rodina, bývalé kolegyně, trenéři, servismani. Bylo fajn nevypadnout z toho ze dne na den, potkávat dál známé lidi. Pak ale přišla nová generace, takže po pěti letech jako expertka jsem usoudila, že to bude stačit. S těmi „svými“ však ještě kontakty udržujeme.
Byla jste před prvním vysíláním a komentováním nervóznější než před závodem?
Vlastně ne. V životě jsem poskytla tolik rozhovorů, že to nebyl problém. Navíc jsem byla jen spolukomentátorkou, expertkou. Nestálo to všechno na mně. Byla jsem spíš partner k rozhovoru, k výkladu.
Bavilo vás to stejně jako lyžování?
Jasně že bavilo. Vždy jsem se o závody zajímala a také se na ně dívala v televizi. Navíc jsem mluvila o tom, co mi bylo roky blízké.
Nechtěla jste se stát trenérkou?
Ne. Na to fakt nemám chuť. Byla jsem tak dlouho pořád na cestách a na horách, žila pod tlakem, takže to nechci opakovat ani jako trenérka.
Takže jste se našla v oblasti fitness?
A nejenom tam. Ještě když to bylo možné a neovlivňovala naše životy pandemie koronaviru, několikrát ročně jsem jezdila na velké výletní lodi, kde jsem připravovala tréninky a fitness program pro hosty. V zimě něco podobného a ještě s lyžováním připravuji v Kitzbühelu. To mě baví. Pokud to situace dovolí, další cesta na lodi MS Europa II je v plánu na říjen letošního roku.
Nejsem módní návrhářkou nebo designérkou. Ale o módu se zajímám, takže jsem ráda, že spolupracuji na kolekcích.
Kolekci sportovního oblečení s vaším jménem jste navrhovala sama?
Ne tak úplně. Nejsem módní návrhářkou nebo designérkou. Již dříve jsem spolupracovala s vyhlášenými módními značkami jako Bogner. S jejich návrháři jsem připravovala nebo vymýšlela kolekce. Nešlo jen o lyžařské oblečení, ale také o sportovní či běžný outfit, který jsem dělala pro německý řetězec Otto. Zajímám se o módu, takže jsem ráda přijala nabídku značky Sportalm, se kterou také spolupracuji na kolekcích.
Říká vám něco jméno Ester Ledecká?
Ano, to mi tedy říká. (Smích) Je výjimečné, když někdo ovládá dva různé sporty jako lyžování a snowboard a ještě je v nich úspěšný. Proto ji tak obdivuji. Stejně jako její zlepšení na lyžích, že už náleží ke světové špičce ve sjezdu a v Super-G. Myslím, že vítězstvím v superobřím slalomu na olympiádě v Pchjongčchangu v Koreji všechny převezla. Takže jí budu držet palce i při mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo, aby tam vyhrála jednu nebo i dvě medaile.
Překvapilo vás její olympijské prvenství?
Ano. Samozřejmě. (Smích) Sice měla před olympiádou pár dobrých výsledků, ale že by mohla udělat medaili, natož dokonce vyhrát, si zřejmě nikdo nemyslel. To vítězství lze označit i za šťastné, když Annu Fenningerovou (tehdy už provdanou Veithovou, pozn. red.) porazila o setinu sekundy a také kvůli podmínkám, které pro svou jízdu měla. Ale přesto všechno šlo o parádní senzaci. Proto mám tak ráda olympijské závody a mistrovství světa, kde se mohou přihodit taková překvapení. A jsou z toho hezké příběhy.
Takže jste si neříkala, že to byla náhoda?
Ne, ne. Jela skutečně velmi dobře, využila to štěstí s podmínkami, které při její jízdě panovaly. Něco takového se prostě stává. A pokud je to při olympijských hrách, o to je to potom zajímavější a krásnější. Kdyby se jí to povedlo při „obyčejném“ závodě Světového poháru, určitě by to nevzbudilo takové pozdvižení.
Kde vidíte přednosti nebo silné stránky Ester Ledecké?
Má cit pro lyže, nebojí se jít do rizika. Tím, že se umí překonat a jezdí naplno, se dostala do světové špičky. Ty její výsledky ve sjezdu a v Super-G udivují o to víc, že k tomu stále ještě jezdí na snowboardu, který je tak jiný.
Kde má naopak Ester slabiny? V čem zaostává?
Ve stálosti jízdy a výkonů. Pořád je vidět, že v některých částech trati je neuvěřitelně rychlá, ale jinde se jí tak nedaří. Ještě nezvládá udržet výkonnost v každém závodě, na každém kopci, na různých tratích. V některých pasážích se dostává do potíží. Ale přesto všechno oceňuji, jakého dosáhla vývoje, takže ji v každém případě řadím do okruhu favoritek na medaili na mistrovství světa v Cortině.
Ester má cit pro lyže, nebojí se jít do rizika. Tím, že se umí překonat a jezdí naplno, se dostala do světové špičky. Ty její výsledky ve sjezdu a v Super-G udivují o to víc, že k tomu stále ještě jezdí na snowboardu, který je tak jiný.
Skutečně?
Ano. Už v Koreji jsme viděli, co všechno je možné. Navíc v této sezoně jezdí velmi dobře a vpředu. K tomu jí nahrává, že největší favoritka sjezdu Sofia Goggiaová se zranila a nemůže startovat. Pro mě Ester doopravdy patří mezi favoritky.
Budete tedy sledovat mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo?
Ano, doma u televize. Nechystám se tam, protože v době pandemie koronaviru by mi to ani nedávalo smysl. Doma si ho užiju.
Jste stále v kontaktu se svou bývalou velkou soupeřkou, ale také kamarádkou, Američankou Lindsey Vonnovou?
Občas si napíšeme zprávu, ale tím, že teď už nejezdí tolik do Evropy, tak… Věřím, že až to všechno kolem korony poleví, přijede a budeme se zase moci vidět a popovídat si.
Sledujete její počínání po kariéře? Chtěla se prosadit v televizní show o psech.
Dostalo se to ke mně, stejně jako to, že ji kvůli tomu kritizovali. Vím, že chtěla točit druhou řadu, ale neprošlo to přes ochránce zvířat.
