Měl to být jeho poslední velký závod. Američan Ted Ligety však musel jen pár dní před svým startem v obřím slalomu na mistrovství světa v Cortině d'Ampezzo říci: „Nejde to.“ Zradila ho záda. „Je čas dát se do pořádku, abych se mohl věnovat svým dětem. Děkuji všem za podporu,“ napsal Ligety na sociální sítě.
Nenápadný sympaťák se narodil v srpnu 1984 v Salt Lake City, pozdějším dějišti olympijských her. Vyrůstal v nedalekém Park City, na lyže se postavil už ve dvou letech. Závodit začal, když mu bylo deset. V roce 2004 získal na juniorském mistrovství světa stříbrnou medaili ve slalomu a v témže roce, v pouhých 19 letech, si poprvé zazávodil také ve Světovém poháru. Na domácí půdě v Park City v obřím slalomu, který se v dalších letech stal jeho doménou.
Thank you everyone for the huge outpouring of support, it has meant so much. Calling it quits is never easy but you guys...
Posted by Ted Ligety on Wednesday, February 10, 2021
Pro další sezónu už se stal plnohodnotným členem amerického týmu alpských lyžařů a jeho hvězda stoupala vzhůru. Možná měl trochu smůlu, že lyžařsky vyrůstal ve stínu veřejnosti známějšího, rovněž skvělého lyžaře, Bodeho Millera. Všestranný bouřlivák přece jen publikum bavil více než uhlazeně působící Ligety.
Vyfoukl zlato Millerovi
Pohled na sbírku úspěchů Ligetyho a Millera ovšem hovoří jasně pro krále středního oblouku. Miller sice v součtu získal více medailí z velkých světových akcí (z mistrovství světa a olympijských her má celkem 11, Ligety o dvě méně), jejich kovová hodnota ale vyznívá lépe pro Ligetyho. Ted Ligety je jediný muž mezi americkými alpskými lyžaři, který na olympiádě získal více než jednu zlatou.
Tu první si na krk pověsil na svých prvních olympijských hrách v roce 2006 v Turíně po vítězství v kombinaci. Favoritem na zlato byl ale právě Bode Miller, který dokonce po kombinačním sjezdu vedl. Jenže po neprojetí jedné ze slalomových bran byl diskvalifikován, a tak se mohl radovat Ted Ligety. Pro druhou zlatou si dojel o osm let později na olympiádě v Soči, kde korunoval svou už několik let trvající dominanci v obřím slalomu.
Zurbriggen versus Girardelli: Když sjezdařští titáni bavili sebe i fanoušky
Ti dva pro lyžařský svět znamenali totéž, co Michael Schumacher a Mika Häkkinen pro formuli 1. Rivalové, kteří se vzájemně respektovali. Ale hlavně sjezdaři, kteří bavili sebe i fanoušky. Pirmin Zurbriggen a Marc Girardelli byli jednoznačně nejlepšími závodníky v mužské části světového poháru ve druhé polovině 80. let.
Není náhodou, že se Ligety prosadil právě v „obřáku“, zřejmě nejnáročnější disciplíně sjezdového lyžování. Podařilo se mu totiž vyvinout unikátní techniku, díky níž se po řadu let stal téměř neporazitelným. Jeho styl je charakteristický nízkým postojem a obrovským rozsahem pohybu. Při průjezdu branami se boky vždy téměř dotýká země, v obloucích prakticky nedriftuje, nýbrž se mu je daří perfektně vykrojit po hranách. Tím pádem se veškerá kinetická energie transformuje do rychlosti. Takový styl jízdy je však velmi fyzicky náročný a bez důkladné letní přípravy neproveditelný.
Pětadvacet vítězství
Ligetyho bilance je vskutku impozantní. Vedle medailí z mistrovství světa a olympijských her (celkem sedm zlatých a dvě bronzové) hned pětkrát ovládl pořadí Světového poháru v hodnocení obřího slalomu. Celkově však „svěťák“ nikdy nevyhrál. Skončil nejlépe třetí, a to v roce 2013. Za svou kariéru zvítězil v 25 závodech, z toho ve 24 případech v obřím slalomu. Na „bedně“ stál celkem 52krát.
Letošní mistrovství světa v italské Cortině d'Ampezzo mělo pro Teda Ligetyho znamenat velké loučení s bohatou kariérou. Podle příspěvků, které umisťoval na sociální sítě, se na svůj poslední závod nesmírně těšil. Možná i proto, že se pak chtěl věnovat rodině a zejména svým třem synům. Třeba se ale Ligety na start postaví ve zbývající sezóně Světového poháru. Králové by přece jen měli odcházet se vší parádou.
