Má to tak být, umírám. Grosjean popsal, na co myslel při požáru své formule
Pilota F1 zachránila vůle žít a myšlenky na syny a dceru. Zdroj: Profimedia.cz
Pilot formule 1 Romain Grosjean se před novináři rozpovídal o tom, jak vnitřně prožíval svou nehodu při nedávné Velké ceně Bahrajnu. Francouzský jezdec se na předlouhých 28 vteřin ocitnul v plamenech hořícího auta, z hrozivé havárie pak zázrakem vyvázl jen s popáleninami rukou. „V jednu chvíli jsem si ale obklopen plameny říkal: Tak dobře, má to tak být. Mám v duši mír, umírám.“
Je opravdu neuvěřitelné, že Grosjeanova nehoda při Velké ceně Bahrajnu nedopadla tragicky. Monopost jezdce stáje Haas v poslední listopadovou neděli vyletěl nekontrolovaně z trati a v obrovské rychlosti narazil do svodidel. Trosky formule se okamžitě vzňaly. Diváci u obrazovek trnuli, traťoví komisaři se k pilotovi nemohli dostat. Do vozu nebylo přes oheň vidět, 34letý Grosjean nikde. Dlouho to vypadalo, že je bez šance.
Nakonec se po půl minutě přece jen dostal ven, hrůzostrašný karambol odnesl oproti očekáváním pouze lehkými popáleninami na rukou. Utrpěné šrámy mu podle všeho nezabrání ani v návratu do běžného života, ani v pokračování závodnické kariéry.
Čtěte také
Jak to, že nedopadl mnohem hůř?
Grosjeanovi pomohly moderní bezpečnostní prvky – žáruvzdorná kombinéza a ochranný rám hlavy. Zásadní byla taky vlastní vůle žít a myšlenka na dva syny a dceru.
Během pátečního setkání s novináři nicméně připustil, že než v sobě našel dostatek síly, byl bezprostředně po nárazu smířen s nejhorším.
„Snažil jsem se z auta vysoukat vpravo, nešlo to. Zkusil jsem to samé vlevo, taky to vypadalo beznadějně. Byl jsem zaseknutý. Moje tělo na moment vypnulo. Říkal jsem si: Tak dobře, má to tak být. Mám v duši mír, umírám. Současně mě napadaly otázky: Bude to bolet? Začne mi hořet nejdřív noha nebo ruka?“
Po pouhých třech dnech mohl pilot Formule 1 Romain Grosjean opustit nemocnici. V ní byl s lehkými popáleninami rukou po děsivé nedělní nehodě při Grand Prix Bahrajnu. Zdroj: Profimedia.cz
Slabá chvilka mohla podle jeho vyprávění trvat reálně jen pár milivteřin. Jemu samotnému to ale přišlo jako dvě, tři, čtyři vteřiny. „Po nich jsem se naštěstí sebral.“
Čtěte také
Novinářům svůj následný útěk popisoval krok po kroku.
„Nejdřív jsem se pokusil natočit helmu doleva, zdvihnout se, pohnout s ramenem. Nešlo to. Spodní končetiny jsem měl skřípnuté, musel jsem vyprostit nohu z uvízlé boty. Až když jsem ji vytáhnul, zase jsem se pokusil stoupnout si. A sláva – teď už to šlo; z kokpitu jsem dostal ramena, potom i zbytek. Jakmile byla venku ramena, už jsem věděl, že se z auta vysoukám celý.“
Jeho útěk z hořícího pekla patří k nejstatečnějším kouskům v historii formule 1. Happyendem to skončilo i proto, že přemohl těch pár milivteřin, které jemu samotnému připadaly jako věčnost.
Čtěte také
Díky úzké spolupráci redakcí online a TV zpravodajství vám přinášíme desítky reportáží i v textové podobě, které můžete sledovat v televizi, na webu, sociálních sítích nebo v HbbTV.
