Muž, který zachránil matku: Kdyby útok pokračoval, musel bych střílet do psa

Můžete popsat, co se přesně stalo?
Jeli jsme s manželkou, našimi třemi syny a mojí maminkou na výlet na zámek v Nebílovech. Prošli jsme si ho, pak zahradu a chtěli jsme se podívat ještě k nějaké studánce. Když jsme šli od zámku po silnici nahoru, míjeli jsme nemovitost, u které se najednou na zhruba metrové podezdívce rozhrnulo křoví a z něj vykoukla psí hlava, byl to staford. Sedl si a začal na nás štěkat.

To už jste tušil, že může nastat problém?
Ne, to ještě ne. Bylo vidět, že tam má vyběhanou cestičku, takže jsem si říkal, že asi jenom pouští hrůzu a jinak bude hodný. Také jsem se domníval, že pokud by z jeho strany hrozilo napadnutí člověka, majitel objektu by mu určitě nenechával volný výběh ven, aby mohl seskočit dolů.

Co se tedy stalo potom?
Maminka se svým pejskem, trpasličím pudlem, šla asi dva kroky přede mnou. Když mezi nás skočil staford, už jsem věděl, že je zle. Ještě než dopadl na zem, snažil jsem se po něm máchnout rukou, že ho prostě zkusím strhnout za obojek. To se nepovedlo, proklouzl mi mezi rukama. Jakmile dopadl na zem, šel po krku pudlíkovi. Mamka ho intuitivně vzala do náručí a držela ho co nejvýše ve vzduchu, aby na něj nemohl. Člověk ví, co dokáže velký pes. Stačilo by jedno, dvě kousnutí a byl by konec. Motal jsem se mezi nimi, v jednu chvíli se mi podařilo stoupnout si mezi ně napevno a pravou nohou jsem staforda odkopl s tím, že útok snad ještě nějak odvrátím. Jenže jsem ho jenom na chvíli vyvedl z rovnováhy a on nás začal obíhat. Mamka spadla na zem, a to už situace byla velmi vážná. Říkal jsem si: Jak mám toho psa chytit? Mám ho škrtit? On je opravdu silný. Nakonec mě napadlo pokusit se ho zastrašit varovným výstřelem.

Pomohlo to?
Musel jsem se rozhodnout, kam budu střílet, abych nikoho nezranil a aby se kulka neodrazila nešťastným směrem. Šlo o zlomky vteřiny. Zaregistroval jsem, že pod námi zastavilo auto, to, které všechno natáčelo palubní kamerou. Řidička začala troubit, aby psa zastrašila. Vyhodnotil jsem situaci a namířil do nejbezpečnějšího prostoru, tedy na spodní okraj zdi. Pod úhlem třicet stupňů tak, aby se to na někoho nedej bože neodrazilo. Ve chvíli, kdy zazněl výstřel, se pes lekl, popoběhl asi pět metrů a zastavil se. Postavil jsem se do pohotovostní polohy, stále jsem byl mezi mamkou a psem. Pokud by pokračoval v útoku, říkal jsem si, že už další rány budu muset směřovat do něj. Samozřejmě tak, abych ho nezabil. Naštěstí zrovna k nim někdo přijížděl a tak zaběhl brankou domů.

Kontaktoval jste majitele psa?
Pán, co tam zrovna přijel, nebyl jeho majitel. Pes, tříletý staford, žije normálně v Plzni v paneláku a v Nebílovech byl pouze na prázdninách, protože je tam zahrada a velký výběh. Pán se omlouval, byl také vyplašený, nebyl to arogantní člověk, který by se snažil vinu shazovat na nás.

Jak vám zdůvodnil díru na svém pozemku, ze které pes seskočil a zaútočil na vás?
Na zahradě toho domu se pohyboval ještě jeden starší pejsek, labrador, který byl jeho. Ale ten už je ve věku, že by ze zdi neseskočil, už tam jenom sedí a pozoruje lidi. Pán určitě musel o té díře vědět, možná mu jen nedošlo, že teď tam mají temperamentního mladého staforda, který se z té zídky nebojí skočit. On říkal, že u zdi byl vždycky ostnatý drát, ten už ale teď ležel na betonu. Vím ale, že už to zabezpečil a umístil tam armovací pletivo, takže místo už je zabezpečené.

Jak dlouho celý útok trval?
Byl to fofr. Celá akce trvala několik vteřin. Člověk musel jednat opravdu velmi rychle.

Kde v tu dobu byla vaše manželka a tři synové?
Manželka pracuje stejně jako já u městské policie v Plzni a zareagovala velmi dobře. Když viděla, že se blíží nebezpečí, odtáhla kluky co nejdál od místa. Samozřejmě z toho byli vyděšení. Nejmladšímu je osm, prostřednímu dvanáct, nejstaršímu osmnáct let. Ale pak jsem obrátil v dobrodružství, ve hru... Řekl jsem jim, aby běželi najít tu nábojnici, což je bavilo a přišli na jiné myšlenky. Mezitím jsem zavolal na 158 a vylíčil jim, co se stalo. Uklidnil jsem je, že nejsem žádný šílenec, který za bílého dne střílí na návsi, ale jejich kolega.

Vy zbraň s sebou nosíte pořád? I na rodinné výlety?
Ano. Mám ji neustále u sebe. Mám už něco za sebou, navíc vzhledem ke své práci vím, s čím se člověk může setkat, jaké nebezpečí může číhat, umím ho předvídat. Ze zákona jsem povinen odvrátit trestný čin, jak jinak bych mohl někomu pomoci, než se zbraní? Někteří lidé říkají, že není normální, aby někdo, kdo jde v poledne s dětmi na procházku, měl u sebe bouchačku... Teď se ukázalo, jak bylo důležité, že jsem ji s sebou měl. Zvlášť když jsem byl s dětmi. S holýma rukama, pepřákem nebo nožem by to dopadlo hodně špatně.

Stalo se vám v minulosti už něco podobného?
Ano. Už jsem takové situace musel řešit. Se zbraní v ruce v soukromém životě dvakrát, v profesním samozřejmě vícekrát. Ale nechtěl bych to rozebírat. Jsem rád, že jsem tomu pejskovi nemusel ublížit a dopadlo to, jak to dopadlo.

Nemáte obavy, že se to všechno nakonec může obrátit proti vám? Už jsme se setkali s případy, kdy například někdo bránil svůj majetek před zloději nebo svůj život před násilníky a nakonec ho postihl ještě větší trest než toho, kdo jej napadl.
Máte pravdu, ale já si byl jistý. Byla tam spousta svědků, maminka byla napadena, což je nezpochybnitelné, útok byl veden směrem na ni a jejího psa. Zbraň jsem použil v souladu se zákonem. Musím říci, že bych na tom, jak jsem se zachoval, nic nezměnil. A stejně tak bych pomohl komukoliv jinému.

Jak z útoku nakonec vyvázla vaše matka a její pes?
Mamka má odřeniny na kolenou, je trochu potlučená, pudlíka má jako své děťátko, takže z toho byla hodně ve stresu. Docházela s ním pak několik dní na veterinu, kde dostal injekce na bolest. Měl z toho chudák střevní problémy, průjem... Staford ho zválcoval, naštěstí ale nedošlo k žádnému kousanci. V den, kdy se to stalo, maminka přespala u nás, udělali jsme grilovačku, poseděli, popovídali, aby přišla na jiné myšlenky. Teď už jsou oba v pořádku.

Jaký trest by podle vás byl pro majitele psa adekvátní?
Je to v přestupkovém řízení. Myslím, že u mě shledají, že zbraň byla použita z důvodu krajní nouze. Nějaká pokuta, sankce čeká asi majitele psa a majitele nemovitosti. A předpokládám, že dojde k vyrovnání ošetření za veterinu.

Jaké reagovalo vaše okolí a kolegové?
Člověk je pomalu za celebritu, ale nemůžu říci, že bych si to nějak užíval. Nerad vyčnívám. Před pár dny jsem sloužil ranní službu a povolali nás do baru na Americké třídě řešit rušení nočního klidu. Když jsme přijeli na místo, najednou se ozve: „To je ten, co střílel v Nebílovech a zachránil rodinu!“ Bylo to pozitivní, najednou byli všichni v pohodě.

Martin Auterský (46)

Jako strážník Městské policie v Plzni pracuje šest let. Předtím měl počítačovou firmu, živil se jako servisní technik a prodejce. Je členem military sdružení, které pořádá kempy s výcvikem sebeobrany pro profesionály, civilisty i děti.